Srazili jsme se ve škole, začal jsem po něm toužit, vzal si ho v bazénu, odkopl ho a potom ten déšť "Miluji tě Naruto.", jeho vyčítavá slova, když jsem skončil ve vězení, "Co kdybychom tedy po tvé minulosti popátrali?",polibky, vášnivá milování….
"Naruto!" Vykřikl jsem, rozeběhl se k němu, odstrčil ho stranou a náhle ucítil palčivou bolest rozervávající mi břicho.
"Sasuke." Slyšel jsem ještě jeho nevěřícný a vyděšený šepot zároveň a klesl k zemi.
Najednou jsem uslyšel výkřik svého jména, než jsem si stihl uvědomit, že to vlastně křičí Sasuke, někdo mě odstrčil stranou. Když jsem se sbíral ze země, podíval jsem se tím směrem, náhle se mi zastavilo srdce a nedostávalo se mi dechu.
"Sasuke." Zašeptal jsem s obavami v hlase a viděl ho, jak klesl k zemi.
"Sasuke!" Zařval jsem a rychle k němu přiskočil.
"No tak miláčku, vzbuď se, tohle mi nedělej." Vtáhl jsem si ho do náruče a mírně s ním zatřásl.
"Naruto." Řekl tiše, otevřel na mě unaveně oči a mírně se pousmál.
"Sasuke." Vzlykl jsem a letmo ho políbil.
Těžce zvedl svou dlaň a pohladil mě jí po tváři.
"Já- já vz-vzpomněl jsem si, já miluji tě." Šeptal a díval se mi do očí, teď už to byl ten hřejivý pohled, díky kterému jsem věděl, že je doopravdy zpátky.
"Já tebe taky." Chytil jsem jeho ruku a držel jí dál na své tváři.
"Miluji tě." Ztěžka zašeptal, vykašlal krev a se stálým úsměvem na rtech pomalu zavíral oči.
"Ne, ne!" Křičel jsem marně. "Neopouštěj mě! Ne znovu! Já odpouštím ti, hlavně mě ale neopouštěj!" Křičel jsem zoufale a pevně stiskl v objetí jeho chladnoucí tělo.
"Sasuke." Vyslovil jsem mezi vzlyky zoufale a na jeho nehybnou tvář dopadaly mé horké slzy. "Sasukeee!" Ozýval se podsvětím můj žalostný křik.
Po chvíli jsem se začínal cítit divně, prostupovala mnou nová dávka energie, cítil jsem, jak se ve mně míchají bolest, nenávist, láska a beznaděj a vytvářejí nový druh energie. Kolem mě se objevilo obrovské modré světlo, má maska se změnila a nyní mi zakrývala celou tvář, mé oblečení se změnilo, nyní jsem na sobě měl dlouhý modrý plášť, přes horní část těla stříbrné brnění s kroutícími se vyrytými znaky, mé kalhoty teď měly spousty kapes a kolem nich byl obrovský pás, ve kterém byl po levé straně meč a po pravé obrovská stříbrná pistole. Boj na chvíli ustal a všichni na mě zaraženě hleděli, i Orochimaru a Tsunade netušili, co se to tu děje, já si toho však nevšímal a rozhlédl se kolem. Spatřil jsem jednoho z andělů temnoty, jak se dívá s nehorázným úšklebkem na mrtvé tělo jeho druha. Má jindy uvolněná tvá teď byla z kamene, sáhl jsem rukou po pistoli a bez rozmyslů vypálil. Kulka letěla rychlostí blesku a za ní se táhla třpytivá modrá barva, zasáhla toho anděla přímo do hrudi a on spadl s překvapeným výrazem na zem, byl mrtvý. Otočil jsem se zpět ke všem přítomným a další má kulka spočinula v Orochimarovi.
"Mě nemůžeš zabít Naruto kun." Ušklíbl se posměšně, avšak jeho tvář se ihned zkřivila bolestí.
"Ne, ale může to bolet." Pokrčil jsem s milým úsměvem na rtech.
Boj začal nanovo, likvidoval jsem jednoduše jednoho anděla temnoty za druhým, nejen pistolí ale i mečem a cítil se tak silný. Avšak mě zevnitř rozežírala bolest ze ztráty a celým tělem se mi rozlévala touha po pomstě.
Zaměřil jsem se pouze na jeden jediný cíl, tím cílem byl černovlasý muž s bledou pletí a velice slizký had, který mě mučil a vlastně mi vzal mou lásku, nebýt jeho, tohle všechno by se nemuselo stát. Opět ho trefila jedna dobře mířená kulka a jeho tvář se již podruhé zkroutila v bolestivé grimase.
"Proti mně nemáš šanci Naruto kun, zemřeš." Zavrčel chladně.
Mezi námi vypukl nelítostný souboj a já měl zezačátku i dost navrch, ale po chvíli mě najednou začala postupně opouštět energie a já pochopil, že jí ze mě Orochimaru nějak vysává. Na jeho tváři hrál zlověstný úšklebek, když už jsem se nemohl skoro bránit, chytil mě pod krkem a vyzdvihl nad zem.
"Máš poslední šanci si to rozmyslet Naruto kun, buď zůstaneš tady a staneš se jedním z mých poddaných, nebo zemřeš." Zasyčel.
"V tom případě volím druhou možnost, bez Sasukeho můj život stejně nemá smysl." Odvětil jsem mu rázně a on se zamračil.
"No sice ti tím prokážu nemalou laskavost, ale tak dobrá, poputuješ hezky do nekonečného prostoru nicoty za Sasukem." Zasmál se ledově a v ruce se mu objevila ohnivá koule, už mi chtěl dát rozhodující ránu, avšak něco mě strhlo zpátky a jeho odhodilo pryč.
"Už na něj nikdy takhle nesahej!" Zavrčel výhružným hlasem směrem k Orochimarovi. "A ty se zas ani náhodou neopovažuj umírat." Řekl tiše a já se překvapeně, šťastně a nevěřícně otočil na osobu s mě tak moc známým hlasem.
Naše oči se střetly, usmíval se a pohladil mě po tváři.
"Sasuke." Vydechl jsem a cítil jak mě opět pálí oči, tentokrát to však byly slzy radosti.





to bylo nááádherný!!ale zajímalo by mně,jaktože sasuke neumřel...ale to se asi dozvim v příštim díle.nemůžu se dočkat