Opět jsem byl v cele sám a cítil jsem se sám. Uvnitř mě byla prázdnota, která nastala Sasukeho změnou k jeho špatnému já. Povzdychl jsem si a vzpomněl si na doby, kdy jsme byli spolu a šťastní. V tu chvíli jsem si dodal sílu a odhodlání k tomu, abych se snažil víc, už jen kvůli chvílím, které jsme strávili spolu, kvůli našemu minulému životu a naší smrti. Nemohl jsem tohle všechno zahodit, protože všechno to dobré i špatné, co se nám stalo jen kvůli naší lásce, by bylo zbytečné. Ano, musel jsem bojovat za lásku, nemohl a nesměl jsem to vzdát.
"Já tě z toho dostanu Sasuke, ať se ti to líbí nebo ne." Usmál jsem se.
"Ty se usmíváš? Že by sis to rozmyslel a přidal se ke mně?" Vešel dovnitř Orochimaru, ihned ke mně přistoupil a přejížděl svým ukazováčkem po mé hrudi.
"To určitě." Odvětil jsem s notnou dávkou ironie, on se kousek odtáhl a zamračil se. "Myslíš, že jsi vyhrál Orochimaru? Tak to se sakramentsky pleteš, protože já to jen tak nevzdám." Řekl jsem odhodlaně s hlavou hrdě vztyčenou.
"Uvidíme, jak budeš mluvit po tomhle." Odvětil mi chladně s nehezkým úšklebkem, ani jsem nevěděl proč, ale mé hrdlo se sevřelo a já začínal mít strach, jako bych tušil, že to co mě čekalo je opravdu děsivé.
Přiložil ruce k mým spánkům a já hrůzou vytřeštil oči.
Chvíli jsem setrvával v mém pokoji a po dlouhém rozmýšlení jsem se vydal zpět k jeho vězení. Chtěl jsem vědět, co přede mnou skrývá, co o mně ví. Zajímalo mě, proč na něj nemůžu přestat myslet, a kdo to vlastně je, co provedl, že skončil v našem vězení.
Scházel jsem schody dolů k celám, když jsem uslyšel bolestný řev, linoucí se celou chodbou.
"Nějaký odsouzenec je zase pod vlivem jeho moci." Pomyslel jsem si jen a procházel dál chodbou, směrem k místu, kde se měl nacházet on.
Čím víc jsem se však blížil k jeho cele, tím hlasitější byl řev, uvědomil jsem si, že ten, koho Orochimaru mučí, je Naruto. Přidal jsem do kroku a dorazil k místu, kde se blonďák nacházel. Překvapilo mě, když jsem spatřil, jak se chvílemi mění, měnil se v anděla světla. Byl tak dokonalý a krásný, avšak to vše ničilo, Orochimarovo mučení. Tvář měl zkřivenou bolestí, oči i zuby pevně sevřené, svíjel se bolestí a ten křik, křik plný bolesti a utrpení, to vše se ve mně promíchávalo a něco jakoby mě bodlo u srdce. Nechápal jsem to a nechápal, proč jsem se po chvilce odtrhl od místa, kde jsem stál a odtrhl od něj Orochimara pryč. Naruto se sesul podél zdi na zem, celý se třásl, vzlykal a zhluboka oddychoval.
"Co to do tebe vjelo Sasuke!" Zakřičel na mě Orochimaru a nenávistně se zamračil.
"Omlouvám se Orochimaru sama, ale už měl dost, málem jste ho zabil, a já nechci, abyste toho pak litoval." Vyhrkl jsem to první, co mě napadlo a hluboce jsem se uklonil.
Zkoumavě se na mě zadíval, ale pak se usmál.
"Máš pravdu Sasuke kun, toho pěkného těla by mohla být škoda, dobrá, pro dnes ho už nechám na pokoji." Ušklíbl se. "Doufám, že teď už budeš řádně volit svá slova Naruto kun, že se rozhodneš správně." Dodal chladně směrem k stále se chvějícímu blonďákovi a odešel pryč.
Viděl jsem umírat Sasukeho, jeho pravou smrtí i dalšími asi miliony způsoby, tolikrát mě opustil a tolikrát mě zabil. Zabíjel i ostatní, zabíjel je se šíleným výrazem plným uspokojení. Znásilnil mě, a pak hladce, bez jediného mrknutí oka podřízl. Namáčel své prsty v mé krvi a s chutí je olizoval. Potom kolem mě nebylo nic, pouze prázdno a všude kolem se ozýval jeho šílený smích, všude kolem byly ty jeho černé laskavé oči, které se měnily na krvavě rudé s pohledem šílence.
Chtěl jsem, aby tohle všechno už přestalo, aby Orochimaru přestal s tím mučením, ale mé odhodlání bylo silné, pomalu narušováno, ale stále dost silné na to, abych snášel tyto hrůzné pohledy.
Z dálky jsem najednou uslyšel jeho hlas, ale tohle nebyl hlas šílence a neříkal mi nic ošklivého, vlastně ani nemluvil na mě a najednou, najednou jsem byl opět zpět. Celý jsem se třásl a nedokázal zadržet vzlyky. Už jsem si začínal bláhově myslet, že mě zachránil, protože si uvědomil, co ke mně cítí, avšak jsem hned dostal další ránu od života, když řekl, že by toho mohl litovat Orochimaru.
Slyšel jsem, jak zavrzala mříž, a někdo odešel, avšak svůj pohled jsem nezdvihl, chtěl jsem být jen sám, dostat se z tohohle všeho, co mi život nachystal. Kdy už konečně všechno zlé pomine, a já budu šťastný?!
Zůstal jsem v jeho cele a díval jsem se na něj, z ničeho nic jsem měl nutkání ho obejmout a utěšovat ho.
"Proč se o něj tak starám? Vždyť jsem nikdy takový nebyl! Na co to zase myslíš Sasuke?!" Zavrtěl jsem nad sebou nevěřícně hlavou a dál ho pozoroval, mé nutkání však bylo větší a větší. Nakonec jsem to přeci jen nevydržel, přisedl si k němu a objal ho kolem ramen. Cukl sebou a nevěřícně na mě upřel ty své kouzelné oči. Chvíli na mě ještě vyjeveně hleděl, ale pak se mi jen v náruči stočil do klubíčka, zavřel oči a odpočíval. Pocítil jsem takový závan tepla, ale ne z toho, že tady v pekle bylo vedro k padnutí, ale zevnitř, rozlévalo se mi do celého těla a i přesto jsem cítil příjemný mrazík běhající mi po zádech. Zadíval jsem se na jeho vlasy a neubránil se tendenci je začít hladit. Spokojeně zavrněl jako kočka a přitiskl se ke mně ještě víc. Kupodivu, i mě se tento pocit líbil, i přesto jsem to však musel narušit otázkami, které mě tolik trápily.
"Odkud mě znáš Naruto? Kdo pro mě jsi? Cos mi to chtěl říct?" Vyklopil jsem narovinu a cítil, jak ztuhl. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ode mě pomalinku odtáhl a zadíval se na mě smutným pohledem. Povzdychl si a začal mi to všechno vyprávět.
"Tak to je dobrý vtip Naruto." Zasmál se znovu a chytil se za břicho. "To si jako myslíš, že takovému výmyslu uvěřím? Jsi vážně směšný." Vysmál se mi do obličeje a vstal.
Nechápavě, se smutkem i vztekem v očích jsem na něj hleděl, díval jsem se jak se za stálého pochechtávání zvedá a odchází pryč.
"Sasuke." Zašeptal jsem zlomeně. "Jak jsem si mohl myslet, že to pomůže, přeci jen jsem asi směšný." Zadíval jsem se na zem.
"Teď zahoď starosti za hlavu Naruto, musíš se odtud nějak dostat." Přikázal jsem si a zdvihl hlavu ke svým rukám. Změnil jsem se v anděla a začal se pokoušet o útěk.
"No tak Naruto, soustřeď se, ty to zvládneš!" Pobízel jsem sám sebe v duchu a soustředil se, abych veškerou svou sílu přenesl do rukou.
Slyšel jsem jemné praskání kovu a po několika dalších povzbuzeních, se mi konečně podařilo pouta přetrhnout. Doběhl jsem k mříži a s opovržlivým úšklebkem jsem jí vyvrátil jediným kopnutím. Slyšel jsem za sebou křik těch ztracených duší a zrádců, ať jim také pomohu k útěku, ale já si jich nevšímal, s ignorováním těch nářků, jsem běžel tou dlouhou chodbou. Doběhl jsem do nějaké prostorné místnosti, která vypadala, jako sál.
"Musíš být doopravdy silný Naruto kun, když jsi přetrhl ta pouta. Velice impozantní." Protrhl ticho hlas toho slizouna.
"Nebylo to zas tak těžké." Odvětil jsem s notnou dávkou lží, ještě teď jsem cítil tupou a zároveň i ostrou bolest v zápěstích.
"Teď to však tak lehké mít nebudeš." Zasmál se a všude kolem se rozžehly louče, které osvětlily místnost, mohl jsem tak spatřit armádu andělů temnoty v čele se Sasukem, jak se na mě mlsně, ale zároveň nenávistně dívají.
"Tak jak ses tedy rozhodl Naruto kun? Přidáš se k nám?" Zeptal se opět na tu protivnou otázku.
"Nikdy!" Řekl jsem rázně a vytáhl svůj meč.
"Jsi opravdu zábavný." Zasmál se a všichni ostatní se rozesmáli s ním. "Když chceš tedy boj, máš ho mít." Pokynul rukou a už se ke mně hrnuli různí andělé.
"Jako vždy nebojuješ fér." Ozval se najednou mě moc dobře známý hlas Tsunade.
"A ty mi jako vždy musíš zkazit zábavu ty jedna blonďatá čarodějnice." Zavrčel Orochimaru a díval se na blonďatou bohyni, která se tu z ničeho nic objevila se svojí armádou.
"A jsem ráda, že se mi to daří." Ušklíbla se a pokynula svou pravicí, aby se její stoupenci pustili do boje, a tak mi přišli na pomoc.
Do boje se zapojili i Orochimaru a Tsunade, stáli proti sobě, se svými meči v rukou a černém a bílém plášti, jemně se třpytícími díky malým černým a bílým diamantům. Boj byl neúprosný, spousta andělů na obou stranách už padla. Když jsem bojoval s dalším z andělů temnoty, všiml jsem si, že se proti mně řítí ohnivá koule, věděl jsem, že teď už nemám čas se jí vyhnout.





páni. chudák naru. tohle muselo bolet. myslim, že toho sasuke bude litovat až si vzpomene.
tahle byla jako vždy úžasná.
těšim se jako malá na další kapitolu.