close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mezi nebem a peklem-13.Část

20. května 2009 v 19:45 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
Tak tady je další trochu delší část, ale ne o moc:) má podle mě zajímavý děj, ale tak nezaujatelně napsaný, ztrácím proto cit, teda pokud sem ho kdy měla:(

13.Část: Minulost

"Jak dlouho to už víš?" Zeptal se mě a já k němu zdvihl svůj pohled.
"Myslel jsem si to hned v den karnevalu, ale ujistil jsem se o tom až další den, když jsem spatřil jizvu na tvé tváři." Odpověděl jsem. "A ty?"
"A já co?" Zeptal se mě nechápavě.
"Sasuke, nedělej hloupého, ty to také víš, jak jsi tedy zjistil, že jsem andělem světla?"
"Prozradily tě tvoje oči." Povzdychl si s úsměvem. "Modré jako obloha, zářivé, v nich odhodlaný výraz, prostě kouzelné."
"Promiň za to, jak jsem se dnes choval, nechal jsem se unést svou temnou stránkou." Omluvil se a já opět viděl v jeho očích upřímnost, jako tenkrát, když se mi vyznal ze svých citů, bylo v nich vidět lítost, myslel to upřímně.
"Já to chápu Sasuke." Pousmál jsem se. "Jediné co mi vrtá hlavou je, jak to, že se tvé chování stále mění, jsi jako ten přívěsek co jsem ti dal. Až tedy na to, že ty nejsi vyrovnaný, jednou převahuje tvá zlá strana, ale pak najednou ta dobrá." Řekl jsem zamyšleně.

" Naruto, já sám to nechápu, ale zajímalo by mě, jak je to možné. Chtěl bych zjistit, jak je možné, že jsem schopný tě milovat, jak je možné, že jsem schopný litovat věcí, které jsem udělal, jak je možné, že jsem se změnil." Odvětil jsem mu.
" Víš Sasuke, něco mě napadlo, ale nevím, jestli to bude mít nějakou souvislost, ale mohlo by." Řekl po chvíli ticha.
"Povídej." Řekl jsem zvědavě a čekal, co z něho vypadne.
"Napadlo mě, jestli by to nemohlo mít něco společného s tvou minulostí." Poškrábal se na hlavě. "Ale to je asi blbost." Zasmál se.
"Ne počkej Naruto, to není tak špatná myšlenka, podle mě na tom něco bude." Jeho myšlenka mě nadchla a zdála se mi jako přijatelným a prozatím jediným vysvětlením.
"Co kdybychom tedy po tvé minulosti trochu popátrali?" Navrhl s úsměvem.
"To nejde." Řekl jsem smutně a on se na mě nechápavě podíval. "Já po své minulosti pátrat nemůžu, víš přeci, že je to proti pravidlům, skončil bych v nekonečném prostoru nicoty." Vysvětlil jsem mu to.
"Máš pravdu, ale kdo říká, že nemůžu pátrat já sám? Navíc ty jsi mě o to nepoprosil a já to dělám dobrovolně, to proti pravidlům není." Zazubil se a vztyčil palec.
"Ty jsi hlavička Naruto." Uchychtl jsem se a pevně ho objal. "Miluji tě." Zašeptal jsem mu do ucha a on mě taktéž pevně objal.
Rozloučili jsme se a on se vydal k sobě domů. Přeci jen na nás byla dnešní noc trochu moc a zítra byla škola. Jakmile se za ním zavřely dveře, ucítil jsem nepříjemný pocit, který jsem míval, když byl v blízkosti on, největší nenávist a zlo…
"Orochimaru?" Vydechl jsem překvapeně a otočil se k němu čelem.
"Ahoj Sasuke kun." Zavrčel, až se mi z toho sevřel žaludek.

Další den jsem na něj čekal před školou, ale on stále nepřicházel.
"Kde sakra vězíš Sasuke?" Pomyslel jsem si a nemohl se zbavit zlého pocitu, že se něco stalo, něco, co se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.
Slyšel jsem školní zvonek, a tak jsem se s povzdychem vydal do třídy. Na svém místě nebyl, a tak jsem se rozhlédl po třídě. Překvapilo mě, když jsem viděl Karin sedět vepředu před učitelským stolem, což bylo na úplně druhé straně než seděla normálně.
"Hinato, co se stalo Karin?" Zeptal jsem se jí překvapeně.
"Včera opět skončila ve vězení a její rodiče jí řekli, že jestli nezačne sekat dobrotu, vyhodí jí z domu, a pak ať se stará jak chce." Pokrčila jen rameny a dál se věnovala živé debatě s Kibou.
"Alespoň mám o trochu míň práce." Pomyslel jsem si, ale pak se začal věnovat svým myšlenkám o černovlasém andělovi temnoty.
Sasuke se celý den neukázal a já o něj začínal mít strach. Co když se zase zapletl do něčeho špatného?
Vydal jsem se k němu domů a zaťukal. Nic. Zkusil jsem to znovu, avšak se stále nic nedělo. Přitiskl jsem ucho ke dveřím a poslouchal, nic se neozývalo, všude bylo ticho. Vzpomněl jsem si, že si Sasuke schovával náhradní klíč pod rohožku, a tak jsem jí nadzvedl a potom si klíčem otevřel dveře. Vešel jsem do bytu. Žaluziemi pronikali jen slabé proužky světla a bylo tu neuvěřitelné dusno. Došel jsem do obýváku a mé oči se doširoka rozšířily. Spatřil jsem úplně do černa ohořelou zeď a stejně tak ohořelou zem.
Rozhlédl jsem se po pokoji a na protější zdi spatřil rudý zářivý nápis.
"Sasuke je zpět v pekle, je opět v mé moci, brzy se setkáme Naruto kun, připrav se na svou smrt, to, že jsi ho změnil, se mi vůbec nelíbí a pěkně mě to naštvalo, těš se Naruto kun, tvá záhuba se blíží." Stálo tam.
"Sasuke." Zašeptal jsem a sesul se bezmocně na kolena.
Orochimaru ho dostal, dozvěděl se to, dozvěděl se všechno, a proto je teď Sasuke pryč, je zpět v pekle.
"Ale co s ním je? Změnili ho zpátky do původní podoby? Navrátili ho do původní bezcitnosti? Nebo je dokonce…" Běželo mi hlavou.
Ne, on nemohl být mrtvý, cítil jsem, že žije, ale už to určitě nebyl ten, koho jsem miloval.
"Dostanu tě zpět." Pronesl jsem, když jsem viděl, jak nápis na stěně hoří, a tak ničí důkazy toho, že tam kdy nějaký byl.
Když jsem se konečně dostal domů, přemýšlel jsem, jak to udělat. Pak jsem si vzpomněl, že jsem chtěl odhalit Sasukeho minulost, třeba bych tím mohl začít.
"Ale jak?" Můj pohled padl na počítač. (Ten všemocný stroj XD)
Sedl jsem si k němu a začal s mým pátráním. Zadal jsem si do vyhledávače Sasukeho jméno. Hledal jsem asi tři hodiny a už si začínal myslet, že nic nenajdu, když v tom mě upoutal starý novinový článek. Klikl jsem na ten odkaz a začal číst, byla to jen krátká zmínka, ale i přesto jsem se z něj něco dozvěděl.
"Mladý sedmnáctiletý chlapec zemřel při vážné autonehodě, rodina se k jeho smrti nechtěla nijak víc vyjadřovat." Stálo v něm a já se podivil tomu, že jsem byl schopný najít jen takovýto kousíček, přeci jen to byla nehoda a o těch jsou obvykle delší články. Přemýšlel jsem, co bych mohl udělat dál, a pak jsem dostal velice skvělý nápad. Počkal jsem, až se setmí, a pak se vydal temnými uličkami směrem k centru města. Stanul jsem před velikou budovou a zašel za roh. Přeměnil jsem se do své pravé podoby anděla a vzlétl k nejvyšším patrům. Nastavil jsem dlaň a jemně do ní foukl, okno přede mnou zmizelo a já vlétl dovnitř. Po pár minutách, jsem v regálech našel to, co jsem potřeboval. Zadíval jsem se do plánů budovy a potichu prošel stejným způsobem jako oknem i dveřmi. Vznášel jsem se chodbami a poslouchal, jestli někde nejde některý z hlídačů. K mému štěstí žádný nešel, podařilo se mi i úspěšně vyhýbat snímání kamer, a tak jsem se bez prozrazení nadpřirozeného světa dostal až do místnosti, kterou jsem potřeboval. Zapnul jsem v ní počítač a pomocí dalšího malého triku jsem se do něj naboural. Potom jsem zadal do místního programu Sasukeho jméno a příjmení. Našlo mi to ještě asi dalších pět lidí se stejným jménem. Klikl jsem na toho, u kterého byla příčina smrti autonehoda a zjistil všechny informace o jeho rodině. Po dalším asi tak hodinovém pátrání jsem zjistil, že jeho bratr žije, naplnil mě další vlna naděje, vypnul jsem počítač a stejným způsobem, jako jsem se dostal dovnitř, jsem se dostal i ven.
Ráno jsem vstal a rozhodl se nejít do školy, plně jsem se totiž ponořil do pátrání po Sasukeho minulosti, a tak se vydal za jeho bratrem. Místo, kde bydlel, bylo asi dvě hodiny vzdálené. Jel jsem tam vlakem, což byla pro mě nejrychlejší cesta. Sledoval jsem z okýnka krajinu kolem a myslel na to, co je asi teď se Sasukem, nemohl jsem uvěřit, že je pryč. Cítil jsem se tak prázdný a smutek mě rozežíral zevnitř, i přesto jsem se však nevzdával naděje, že budu schopný ho přivést zpět. "Ale co bude potom? Nebo, co když se mi to nepovede?" To byly dvě otázky, které mé momentálně stále nahlodávaly a nedaly si pokoj. Z mých myšlenek mě vytrhlo zastavení vlaku v stanici, na které jsem vystupoval. Jel jsem asi ještě čtvrt hodiny taxíkem a zastavil před celkem velkým domem. Zkontroloval jsem ještě jednou adresu, dodal si odvahy a zazvonil na zvonek. K bráně přišel asi tak pětačtyřicetiletý muž, s delšími černými vlasy, který byl dost podobný Sasukemu.
"Dobrý den, co si přejete?" Zeptal se mě zkoumavě.
"Dobrý den, mé jméno je Uzumaki Naruto a jsem z klubu Mladých pátračů po minulosti." Vymyslel
jsem si rychle.
"A co já s tím mám společného?" Pozdvihl nechápavě obočí.
"No víte, náš klub provádí různá pátrání o minulosti a na mě vyšlo jedno velice osobní." Řekl jsem nervózně a nadechl se. "Jde o Vašeho bratra Sasukeho." Řekl jsem tiše a muž naproti mně zbledl.
"Jděte pryč." Zavrtěl hlavou a otočil se k odchodu.
"Pane prosím, je to velice důležité, vím, že je těžké mluvit po dvaceti letech o jeho smrti, ale ta autonehoda, co za tím bylo?" Vyhrkl jsem svou otázku a Sasukeho bratr se zastavil.
"Jak víš, že zemřel při autonehodě? Jak jsi mě vůbec vypátral?" Otočil se zpět ke mně, během chvilky byl u něj a držel ho pod krkem.
"Našel jsem to na internetu a naboural jsem se do počítače na matrice." Odvětil jsem rychle.
"Proč tě to vlastně tak zajímá, vždyť jsi jen z pitomého klubu, to nebude jen tím, co za tím je?" Pustil mě a díval se mi zpříma do očí.
"To vám nemůžu říct, ale prosím, pomozte mi." Začínal jsem být zoufalý.
"Nevím proč, ale něco mi říká, že bych ti měl pomoct." Povzdychl si. "Zatraceně ty tvý oči mi dávají zabrat." Poškrábal se nervózně na hlavě a já se mírně pousmál. "Pojď dál." Pokynul mi hlavou. Vešli jsme dovnitř a já se fascinovaně rozhlížel kolem.
"Páni." Zašeptal jsem.
"Díky." Odvětil s úsměvem.
"Dáš si kávu, nebo tak něco?" Zeptal se mně.
"Tu kávu bych si dál." Pousmál jsem se a zatím se posadil do křesla.
Po chvilce se vrátil s dvěma hrnky kafe v rukou a posadil se naproti mně.
Chvíli bylo až děsivé ticho, ale pak si povzdychl a začal.
"Jak víš, mým bratrem byl Sasuke Uchiha, byl to výborný student, populární u dívek, skvělé známky, ale lítal ve všemožných průšvihách. Naši měli jeho chování už dost, nevěděli si s ním rady. Byli jsme velice vážená rodina a on podle rodičů, kazil naše jméno. Od jednoho odpoledne se však začal měnit, průšvihů ubývalo a on se stále usmíval, byl to obrat o celých tři sta šedesát stupňů. Sice stále byl někde venku, ale žádné průšvihy se nekonaly. Prozradil mi, že poznal někoho, kdo mu otevřel oči, kdo mu změnil svět, a že se do té osoby zřejmě zamiloval. Byl jsem šťastný i za něho, můj malý bratříček dospěl, byl zamilovaný, měl jsem z toho radost." Uchechtl se, ale pak najednou posmutněl a pokračoval dál. " Jednoho dne jsme se však s našima vrátili dřív z jednoho firemního večírku, tehdy bylo Sasukemu sedmnáct a zůstal doma s tím, že mu je špatně. Vydal jsem se k sobě do pokoje a otec se ho vydal zkontrolovat. Najednou jsem uslyšel řev a různé nadávky, nechápal jsem, co se to děje a vyběhl na chodbu. Dovnitř jsem neviděl, ale slyšel jsem, jak můj otec nadává a naříká. "Můj syn je gay! Můj syn je jen obyčejný teplouš!" Křičel a já se nechápavě díval na bratrův pokoj. "Vypadni! Vypadni a už se nikdy nevracej!" Zakřičel a já zahlédl, jak z jeho pokoje vybíhá kluk v jeho věku, měl blonďaté vlasy a do tváře jsem mu neviděl. Mezi mým otcem a bratrem, vypukla hrozná hádka. Má matka přišla ke mně a vyvedla mě ven před dům. I když mi tehdy bylo dvaadvacet, nechtěla, abych to slyšel. Asi po deseti minutách se rozletěly dveře a z nich vyběhl Sasuke, byl rozzuřený. Proběhl kolem nás, rozeběhl jsem se za ním, ale už jsem ho nedoběhl. Další den nám volala policie. Ten druhý kluk i se Sasukem vzali auto jeho rodičů. Ani jeden z nich tehdy neměl řidičák. Za volantem seděl můj bratr. Nevybral jednu prudkou zatáčku a narazili do stromu, ani jeden z nich to nepřežil." Poslední slovo zašeptal doopravdy tiše a z očí se mu začaly valit slzy. "Naši se zachovali sobecky. Nechtěli žádný skandál, a tak podplatili všechny vlivné známé, aby se do novin nedostal ani řádeček o nehodě jejich mladšího syna a už vůbec o smrti i jeho spolujezdce, jehož smrt Sasuke zavinil." Dořekl a složil obličej do dlaní.
Po chvíli ho zdvihl a zadíval se mi znovu do očí.
"Víš připadáš mi tak povědomý Naruto a to tvé jméno, to jsem už také někde slyšel, jen si nemůžu vybavit kde." Řekl náhle.
"To je nemožné." Zavrtěl jsem hlavou, ale on mě stále propaloval těma svýma očima, které následně vytřeštil.
"Naruto, Uzumaki Naruto, ano no jistě! Takhle se přeci jmenoval ten kluk, který zahynul při té autonehodě, ten Sasukeho přítel!" Vykřikl a prudce mě chytil za ramena. "Ale jak?" Vydechl a zhluboka dýchal.
"Zřejmě si mě s někým pletete." Vyjíkl jsem.
"Jsi mu tak podobný." Zašeptal překvapeně.
"Ale vždyť jste mu do tváře neviděl."
"Tenkrát ne, ale po Sasukeho smrti jsem našel jeho deník a z něj vypadla i fotka jeho a toho kluka. Jak je možné, že jsi mu tak podobný a zároveň se jmenuješ stejně?" Řekl nevěřícně. "Kdo jsi?"
Zaraženě jsem na něj hleděl. To nemohla být pouhá náhoda, na to tu bylo až moc shody, ale mohlo být pravdou, že jsem Sasukeho znal, a že už tenkrát jsme byli milenci?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mono tvé SB Mono tvé SB | 20. května 2009 v 19:55 | Reagovat

První koment! A du číst.

2 Naruko Naruko | Web | 20. května 2009 v 20:08 | Reagovat

velmi, velmi zajímavé, sem děsně napjatá a hrozně moc se těším na další dílek!!!! :-D  :-D  :-D  :-)  :-)  :-)

3 Iruka sensei Iruka sensei | Web | 20. května 2009 v 20:25 | Reagovat

ho ho!!!!
Jupíííííííííííííííík
Já ti asi umřu....
honem honem pokračování, je to úžasný!!!!

4 Majka Majka | Web | 20. května 2009 v 20:29 | Reagovat

eee....*nemá slov...už zaseXDD* Já ti dám, že strácíš cit pro psaní!!! Vždyť to je super!!! Ani nefíš, jak sem teď z toho napnutá!!! Ještě jednou sem něco takofího napíšeš a...a...uvidíšXDD. Rychle pokráčko  :-D !!!

5 Kikinka-chan Kikinka-chan | Web | 20. května 2009 v 20:46 | Reagovat

juhuuuuu  ???

6 tess tess | Web | 20. května 2009 v 21:07 | Reagovat

pááááááni. krásně se to vyajsňuje. honem další. honem honem  :-D

7 Kamanaru-san~SB~ Kamanaru-san~SB~ | Web | 20. května 2009 v 21:39 | Reagovat

nádhera těším se na pokračování

8 ajajaj ajajaj | Web | 21. května 2009 v 8:09 | Reagovat

Bože! Mazeeec! Honem další kapitolu, honem! Naprosto úžasný!!!! Naprosto senzační...  :-D!!!!!!!!!

9 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 21. května 2009 v 13:03 | Reagovat

Myslela jsem si, že už spolu byli v minulosti, ale že zemřeli spolu, to ne...Moc pěkně napsané a vysvětlené, to teda jo ^_^sugoy!

10 Hikari-chan Hikari-chan | Web | 21. května 2009 v 13:25 | Reagovat

No wow, moc pěkný! Myslela jsem si že se nejspíš znali ale až takhle?  :-)

11 Glorilian Glorilian | Web | 21. května 2009 v 14:47 | Reagovat

Děkuju za pochvalu =)

12 Gaara z púšte Gaara z púšte | 14. června 2009 v 19:14 | Reagovat

"Naruto, Uzumaki Naruto, ano no jistě! Takhle se přeci jmenoval ten kluk, který zahynul při té autonehodě, ten Sasukeho přítel!" Vykřikl a prudce mě chytil za ramena. "Ale jak?" Vydechl a zhluboka dýchal.
-ty kokso taký nečakaný zvrat,toto ma dostalo najviac,jazyk som mal až na zemi  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama