Ano přiznal jsem si tu bláznivou skutečnost, že ho miluji, přiznal jsem si slova "miluji tě", která jsem mu vyslovil.
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se mě s úsměvem na tváři a mírně se protáhl.
"O všem, co se mezi námi stalo, o tom, jak jsem se choval a o tom, že teď se konečně cítím šťastný." Odvětil jsem.
Naruto se pousmál a věnoval mi letmý polibek na rty.
"To co bylo, bylo, hlavní je, že jsme spolu." Zašeptal a pohladil mě po tváři.
Přivřel jsem nad tím jeho jemným hřejivým dotekem oči a mírně lehce vzdychl.
"Už budu muset jít." Řekl smutně a začal se zvedat, má ruka však hbitě vystřelila a chytila tu jeho.
Začal jsem se zvedat, když v tom mě zachytila jeho ruka a stáhla si mě zpět k němu.
"Tak to ne, já tě nikam nepustím." Řekl rázně a sevřel mě v pevném objetí.
"Ale já doopravdy musím, slíbil jsem Nejimu, že půjdeme vybrat dárek Hinatě k narozeninám a Vánocům." Pokusil jsem se znovu zvednout, ale on si mě opět stáhl nekompromisně k sobě.
"Neji počká." Zašeptal mezi polibky, kterými mi zrovna začal zasypávat krk.
"Sasu-ke, po-počkej, já-já fakt… musím." Vzdychl jsem. "Do-dobře, ale jen-jen pět mi-minut." Říkal jsem a cítil jeho prsty na svých bradavkách. Jemně je třel a sem tam štípl, přitom se ústy stále věnoval mému krku. Po chvilce sjížděl jednou rukou dolů po mém břiše, pak s ní zajel pod peřinu a dotkl se mého naběhlého údu. Vzal ho do dlaně a začal s ní pohybovat. Slastí jsem zavřel oči, hlasitě jsem vzdychal a rukou pokrčenou za sebou jsem ho hladil ve vlasech.
"Sasuke!" Vykřikl jsem, když se tlak v mém penise uvolnil a já vyvrcholil.
Cítil jsem, jak mě tlačí jeho ztvrdlý úd, a tak jsem se nadzdvihl a nechal se jím posadit na jeho klín.
Posadil jsem si ho na klín a pomalu do něj pronikl. Začal se nadzvedávat a z mých úst se linuly slastné vzdechy. Držel jsem ho za boky a užíval si toho dokonalého splynutí mezi našimi těly. Milování s ním, bylo dokonalejší, než v mých snech, bylo to tak kouzelné, tak nepopsatelné. Nechtěl jsem ho nikdy ztratit, nedokázal bych se s ním teď rozloučit, ale bylo tu stále to…
Mé myšlenky se rozplynuly, když jsem došel konečné a té nejpříjemnější fáze našeho milování, vyvrcholil jsem a ještě chvíli v něm setrval, než jsem mu pomohl slézt.
"Ale teď už doopravdy musím jít." Řekl nekompromisně a prudce vstal.
Bohužel dvojité milování si na něm vybralo trochu té energie a on nebezpečně zavrávoral a padal k zemi. Jen tak tak jsem ho stihl zachytit a přivinul jsem si ho do náruče.
"Pozor, nechci, aby se ti něco stalo, mohl ses ošklivě zranit." Řekl jsem káravě a nechal ho, aby se mi z objetí vymanil.
Protočil oči a rychle se oblékl. Ještě mě rychle políbil a zmizel pryč z mého bytu.
Lehl jsem si na postel a s úsměvem na rtech usnul.
"No to je dost, kde si se tak zdržel?" Pozdvihl tázavě obočí.
"No já no…" Nevěděl jsem, co říct.
"S nějakou holkou viď?" Dořekl za mě s úsměvem.
"J-jak to víš?" Vykoktal jsem ze sebe.
"Sklouzla ti šála a na krku máš krásná červená znaménka, musím říct, že se jí povedla." Konstatoval a ukazoval na pravou stranu mého krku.
"Sasuke!" Zavrčel jsem v duchu, obmotal jsem si šálu kolem krku pevněji a nervózně se na Nejiho usmál.
"Tak už pojď, než zavřou." Mrkl na mě a táhl mě do obchodu.
Po dlouhém a úmorném nakupování, koupil Neji Hinatě stříbrný náramek a nějakou voňavku a já plyšového medvídka a kazetu s různými líčidly.
"A co koupíš té tvojí?" Zeptal se mě Neji, když jsme seděli na jedné z laviček, popíjeli Colu a pozorovali lidi kolem.
"Komu?" Nechápal jsem.
"No té tvé přítelkyni přeci, nebo jich snad máš víc?" Rozchechtal se.
"Jó tak." Odpověděl jsem.
Vlastně jsem nevěděl, jestli mám Sasukemu něco kupovat, ale bylo by hezké mu něco dát, jenže co? "No já ještě nevím." Pokrčil jsem rameny.
"Tak co má ráda? Můžeme spolu ještě něco vybrat, zavíraj tu až za hodinu." Pousmál se.
"Víš, já si to raději promyslím a zítra něco zajdu koupit." Odvětil jsem a oddychl si, když chápavě kývl hlavou.
Další den jsem se vydal se značným váháním a stálým přemlouváním sebe samého do obchoďáku znovu. Zamířil jsem opět do toho zlatnictví, kde Neji koupil Hinatě ten náramek a zadíval se na přívěšek, který mě zaujal už včera.
"Je opravdu krásný." Podotkla prodavačka, které jsem si díky mému stálému rozmýšlení nevšiml.
"Hai to je." Kývl jsem hlavou.
"Pro koho to má být?" Zeptala se mě s úsměvem.
"Pro mého blízkého přítele." Odvětil jsem a měl co dělat abych při myšlence na Sasukeho nezrudl. "Je totiž stejný jako ten přívěšek, temná a i světlá strana, kterou člověk u něj musí rozpoznat." Zamyslel jsem se nahlas, aniž bych si to uvědomil.
"Znáte ho zřejmě dobře." Znovu se usmála a vyndala přívěšek z vitrýny, poté se přesunula k pultu a vzala ze stojánku koženou šňůrku, kterou protáhla očkem přívěsku. "Tak co říkáte?" Ukázala mi přívěsek houpající se na šňůrce.
"Dokonalé." Odvětil jsem tiše a vytahoval si peněženku, byl jsem rozhodnutý, že si ho vezmu.
"To je v pořádku." Mrkla na mě. "Nechám vám ho zadarmo, když mi dáte své číslo." Opřela se svůdně o stůl a doslova mě svlékala očima.
"J-já raději zaplatím. Neberte si to zle, jste moc krásná, ale mé přítelkyni by se to asi nelíbilo." Poškrábal jsem se s červenými tvářemi na hlavě.
"Aha." Řekla zklamaně. "Ale přeci jen si ho vezměte zadarmo, a kdyby něco, víte, kde mě máte hledat." Opět na mě svůdně mrkla.
Rychle jsem si od ní s rozpačitým "arigato" dárek vzal a vystřelil z toho obchodu, co nejrychleji pryč.
Byl štědrý večer a já seděl v klidu a pohodě doma a poslouchal svou oblíbenou hudbu. Najednou se rozdrnčel zvonek. Vypnul jsem ovladačem hudbu a šel jsem otevřít.
"Naruto." Vydechl jsem překvapeně a díval se na mého milovaného blonďáčka, který měl úsměv od ucha k uchu. "Co ty tady děláš?"
"Překvapení." Odvětil jen a políbil mě na tvář.
Pousmál jsem se a pustil ho dál.
"Šťastné a veselé." Zazubil se a natáhl ke mně ruku s krabičkou.
"Ty-tys mi koupil dárek?" Vydal jsem ze sebe zaraženě. "Ale já-já pro tebe nic nemám." Řekl jsem smutně.
"Ale máš, to že jsi se mnou je ten největší dárek, který mi můžeš dát." Mrkl na mě. "Tak už to otevři." Řekl nedočkavě.
Otevřel jsem krabičku a vyndal z ní jing jang přívěsek na kůži.
"Otevři ho." Dodal ještě a jak řekl, tak jsem i udělal.
Odklopil jsem horní vrstvu a uvnitř jsem našel jeho malou fotku.
"Naruto." Zašeptal jsem a prudce ho objal.
"Líbí se ti? Protože jestli ne, můžu ho vrátit." Zasípal.
"Opovaž se! Moc se mi líbí." Odtáhl jsem se a zadíval se na svůj dáreček znovu.
Vzal mi ho z rukou a jal se mi ho zapnout kolem krku.
"To jsem rád, protože bych asi tu ženskou jen tak nesetřásl." Ulevil si.
"Jakou ženskou? Co se stalo?" Zeptal jsem se nechápavě a podezřívavě.
"No tam za pultem stála taková celkem pěkná blondýna, velký prsa, dlouhý nohy, bylo jí asi tak jednadvacet a chtěla po mě telefonní číslo." Ušklíbl se.
"A?"
"A co?" Pozdvihl nechápavě obočí.
"A dal si jí ho?" Upřesnil jsem.
"Ne." Zavrtěl hlavou a já si oddychl. "Řekl jsem jí, že mé přítelkyni by se to nelíbilo."
"Tak přítelkyni jo?" Zacukalo mi v obočí. "Já ti dám přítelkyni." Ušklíbl jsem se a povalil ho na gauč.
"Odvolej to." Začal jsem ho lechtat.
"Dobrá, dobrá přítelkyně s penisem." Smál se Naruto až mu vhrkly slzy do očí.
"Říkám odvolej to." Smál jsem se s ním.
"Dobrá odvolávám." Odvětil už bez dalších připomínek a nevinně se na mě díval, z toho pohledu jsem se mohl zbláznit.
"Miluji tě." Řekl potom tiše a naše rty se opět spojily.





pěkné
ale stejně nemám Sasukeho ráda