"No tak prober se Naruto!" Zatřásla se mnou má růžovovlasá kamarádka.
"Děje se něco Sakuro chan?" Zeptal jsem se zmateně.
"Zase si se zasnil, o čem to poslední dobou stále přemýšlíš?" Zeptala se mě.
"O tom proč mě nechceš." Zalhal jsem a mile se usmál.
Sakura zrudla vzteky a napřáhla se po mě pěstí. Jen tak tak jsem uhnul a stále se smál. Vždycky jsem jí takhle rád provokoval.
"Naruto!" Zavrčela a hnala se za mnou.
Zarazila se, až když to napálila do našeho senseie.
"O-omlouvám se Ka-Kashi sensei." Vykoktala ze sebe a hodila na mě vražedný pohled, když jsem se jí opět začal smát.
Uklidnil jsem se a čekal, co z našeho bělovlasého Kakashi opět vypadne za chabou omluvu za jeho pozdní příchod, a co nás čeká.
"Promiňte za zdržení, ale pozoroval jsem poletující prach, že jsem z toho až zapomněl na čas." Poškrábal se na hlavě.
Se Sakurou jsme se na sebe podívali a povzdychli si, nemělo cenu mu říkat, že lže, nebo že je to blbá výmluva, vždycky to bylo pokaždé to samé, a tak jsme to přestali řešit.
"Tak k věci, máme pomoct Písečné vesnici před náporem cizích ninjů. Né že by to nezvládli sami, ale spousta ninjů od nich plní důležité mise a oni tedy potřebují naší pomoc." Řekl nám náš úkol.
Hned jak řekl Písečná vesnice, rozbušilo se mi srdce, opět ho uvidím, sice jen na pár dní, ale alespoň něco. Po pár hodinách jsme se setkali nachystaní před hlavní bránou a vydali se na cestu. Za ty tři dny, co jsme cestovali, se nám nic zvláštního nepřihodilo, cesta byla klidná a my dorazili bez úhony kolem odpoledne k bráně Písečné, za kterou nás čekaly už tři známé osoby. Usmáli se na nás a se všemi jsme se na přivítanou objali. Byl jsem šťastný, že ho opět vidím, a že jsem ho směl obejmout. Šli jsme se všichni ubytovat do Gaarova, Kankurova a Temarinina domu, každý jsme dostali svůj pokoj, a pak šli ke Gaarovi do pracovny zjistit další informace o těch útočnících.
Dozvěděli jsme se, že je to kolem šedesáti ninjů, a že používají všechna přírodní jutsu a jsou rozdělení do šesti skupin, kde jsou namíchaní tak, aby byl v každém týmu alespoň jeden od jednoho živlu.
"I my se rozdělíme, Kankuro bude s Temari, Kakashi vy budete se Sakurou a já budu s Narutem. O ostatní se postarají další tři skupinky. Zítra musíme být připravení k boji." Oznámil nám nakonec a vydali jsme se zpět k jejich domu.
Večer jsem seděl na okenním parapetu a pozoroval hvězdy. Venku byl klid, který byl narušován jen tichým a chladným větříkem, který si teď pohrával s mými vlasy. Cítil jsem se tak uvolněně a myslel na něj, čas jakoby se kolem mě zastavil, byl jsem tu jen já a mé myšlenky. Z tohoto klidu, mě vytrhlo zaťukání na dveře, aniž bych otočil hlavu, vyzval jsem tu dotyčnou osobu dál. Bez jediného slova přešla až ke mně, nejdříve mě objala, a pak otočila k sobě. Než jsem si jí stihl prohlédnout, zakryla mi oči a chtivě mě políbila na rty, pak se zase odtáhla a zmizela dveřmi pryč.
"Zdálo se mi to, nebo jsem viděl kousek Kazekage pláště?" Zašeptal jsem do ticha svého pokoje. "Blbost." Povzdychl jsem si. "Ale kdo by to pak tedy mohl být?" Přemýšlel jsem a ukazováčkem jsem si přejížděl rty, na kterých jsem stále cítil dotek těch cizích. Nakonec jsem si řekl, že teď nemá cenu nad tím uvažovat a šel jsem si lehnout, přeci jen byly už dvě ráno a mě zítra čekal boj.
Probudil mě, až pálivý dotek ranního slunce. Zakryl jsem si obličej a unaveně zívl. Zadíval jsem se na hodiny, měl jsem ještě chvíli času, a tak jsem se vydal do koupelny, alespoň se trochu zkulturnit.
"Naruto rychle, už to začalo!" Zabušila mi na dveře Sakura.
Rychle jsem seběhl dolů po schodech a hnal se k hlavní bráně, rozhlédl jsem se a spatřil Gaaru a jeho písek, jak bojuje s jednou ze skupin. Rychle jsem se k němu připojil. Boj trval celé odpoledne, nakonec se nám je podařilo porazit a my se úlevně svezli na zem. Cítil jsem, že jsem vyčerpaný, ještě chvíli a dostala by se na povrch Kyubiho čakra pomyslel jsem si. Zkontroloval jsem Gaaru jestli je v pořádku, všiml jsem si, že omdlel. Sebral jsem, co nejvíce zbytku svých sil, vzal ho do náruče a vydal se s ním do nemocnice, když jsem tam dorazil i s ním v náručí jsem padl vyčerpáním k zemi.
Probudil jsem se do žlutě vymalované místnosti. Celé tělo mě bolelo a chtělo se mi stále spát, ale to jsem teď odložil na později a rozhlédl se po pokoji. Vedle mě na druhé posteli ležel Gaara a pozoroval mě. Jeho pohled mě zarazil.
"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho tiše.
"Jo a ty?" Zeptal se na oplátku.
"Celkem to jde, jen si připadám, jakoby po mě přeběhlo stádo koní." Zazubil jsem se a malinko se protáhl.
Gaara mi neodpovídal, jen tam tak tiše ležel a stále na mě upíral svůj pohled.
Po chvíli mě to přestalo bavit.
"Proč se na mě tak díváš?" Zeptal jsem se zvědavě, ale místo odpovědi se Gaara přetočil na druhý bok a usnul.
Tak tohle mě opravdu naštvalo, vždyť on mě tu jednoduše ignoruje a klidně si místo odpovědi usne.
Strávili jsme v Písečné ještě další týden. Pomáhali jsme jim s Kakashim opravovat škody a Sakura pomáhala zraněným v nemocnici. Všechno se zdálo být v pořádku, jediné co mě zaráželo, bylo Gaarovo podivné chování. Tak trochu se mi vyhýbal a vždy, když jsem se na něj podíval, rychle odvrátil svůj pohled jinam.
Poslední večer jsem to už nevydržel a vtrhl do jeho pokoje. Gaara se na mě jen překvapeně s otazníky v očích podíval.
"Proč mě ksakru pořád ignoruješ? Co jsem ti provedl? Co si vlastně o sobě myslíš? Já myslel, že jsme přátelé, tak co jsem ti ksakru udělal?" Zasypával jsem ho otázkami.
Gaara si jenom povzdychl a svým pískem si mě přitáhl k sobě. Naklonil se k mému obličeji a spojil naše rty. Zavřel jsem své vytřeštěné oči a dovolil mu vniknout jeho jazykem do mých úst.
Když jsme se odtáhli, zmateně jsem na něj hleděl. Sice nepronesl ani jedinou větu nahlas, ale jeho oči říkaly vše. Naše rty se opět spojili. Jeho písek mě pustil, Gaara si mě sám vzal do náruče a přenesl mě k jeho posteli, na kterou mě položil. Byl nade mnou nakloněný, četl v mých očích a zhluboka oddechoval. Na nic jsem nečekal a zajel mu rukou pod tričko, které měl na sobě, pousmál se a bylo na něm vidět, že si užívá mých dotyků. Potom se sklonil k mému krku a obdarovával ho slastnými polibky, až mi z toho přejížděl příjemný mráz po těle. Jeho polibky mě doháněly k šílenství, prohlubovaly ve mně touhu, která se rozlévala do celého mého těla. Stáhl ze mě tričko a jazykem zaměstnával moje bradavky, jednou rukou mě mezitím hladil po stehnech. Už se to nedalo vydržet, a tak jsem zavzdychal. Pousmál se a ruku přesunul k mému knoflíku a poklopci u kalhot. Stáhnul mi je a rukou zajel pod trenky, vzal ho do ruky a začal s ní pohybovat. Malinko jsem se pod těmi příjemnými pohyby na mém přirození zachvěl a zavzdychal jsem jeho jméno. Po chvíli jsem cítil, jak mnou projela největší vlna mé slasti, a došel jsem uspokojujícího vrcholu. Gaara ruku povytáhl a sklonil se nad můj obličej, vyžádal si vstup do mých úst a já mu ho s největší radostí povolil, když jsme se opět odtáhli, sundal ze sebe veškeré oblečení a stáhl mi i zbytek toho mého, který tvořily trenky. Otočil mě na břicho, a pak už jsem jen cítil menší tlak v mém konečníku a nepříjemnou bolest z toho, jak do mě pronikal. Stiskl jsem pevně rty, nechtěl jsem, abych vypadal jako slaboch a nechtěl jsem, aby mě viděl s bolestným výrazem. Chvíli se nic nedělo a já si už úplně zvykl na to, že ho cítím v sobě, pohnul jsem pánví proti té jeho. Gaara začal přirážet, byl to pro mě nový, a tak hezký pocit. Po dalších přírazech zajel rukou opět k mému přirození a ve stejném tempu jako přirážel, pohyboval i svou rukou. Vyvrcholili jsme skoro najednou. Gaara se ze mě opatrně vysunul a zadýchaně se svalil vedle mě. S úsměvem na tváři, jsem se mu stočil do náruče, oba nás přikryl a my usnuli.






Sugoiiiiiiiii.....nějako se mi nedostávají slova. A pěkně popsané emoce...jak říkám prostě sugoi