"Cože?" Vykřikl zděšeně Naruto a prudce vstal od stolu.
"Je to tak Naruto." Zadíval se smutně do země Kiba.
Naurto si jen vyjeveně sedl zpět na židli.
"Ale jak?" Vydechl zdrceně.
"Spáchala seppuku." Odvětil tiše.
Naruto úplně zbledl. "C-cože?" Vytřeštil na něj nevěřícně oči, nevěřil, že by toho byla Hinata schopná.
"Donutil jí k tomu nějaký ninja pomocí svého jutsu. Byl to strašný pohled, bojovali jsme s ním, ale než se Hinatě podařilo mu zablokovat čakru, chytil jí nějakým svým jutsu ovládajícím mysl, chtěli jsme jí pomoct, ale zdrželi nás jeho kumpáni." Vydechl a smutně se díval na podlahu.
"Co se stalo s tím mužem?" Svěsil hlavu a opřel si čelo o ruce.
"Zabili jsme ho, nebyla jiná možnost." Odpověděl Kiba. " Ještě než zemřela, chtěla, abych ti něco vyřídil." Dodal.
Naruto se na něj tázavě podíval.
"Říkala, že jí mrzí všechno, co se mezi vámi stalo, že jí mrzí to, co ti řekla, ale byla prý zoufalá, milovala tě a vždycky bude, přeje si, aby si na ní nezapomněl, ale chce aby si byl doopravdy šťastný, že prý budeš vědět o čem mluví, máš pozdravovat Keijiho a připomínat mu ji a samozřejmě se o něj máš co nejlépe starat a obdarovávat ho tou největší péčí a láskou, které jsi schopen, prý ti odpouští a doufá, že i jí bude odpuštěno." Dokončil Kiba a díval se na stále zaraženého a ještě bledšího Naruta.
I přesto všechno, co jí provedl, a co mu řekla, jí měl rád a vážil si jí, vždyť do něj jen byla zoufale zamilovaná a on jí chápal, bylo mu to líto a cítil, že přišel o blízkou osobu, rozplakal se, navíc se za to cítil zodpovědný.
O pár dní později se konal pohřeb. Naruto měl proslov jako Hinatin muž a zároveň Hokage. Přišlo tam spousta lidí, všichni jí měli rádi, byla hodná a milá, všichni vyslovili Narutovi upřímnou soustrast, v tu chvíli se cítil tak špinavý a prolhaný. Keiji každý den hodně dlouho plakal, jakoby cítil, že přišel o matku.
"Je mi to líto." Přistoupil k němu o pohřbu Sasuke a položil mu ruku na rameno, on jediný chápal, jak se teď Naruto cítí, hlavně i proto, že se mu Naruto se vším svěřil.
"Nejhorší na tom je, že je to moje chyba, kdybych jí na tu misi neposlal." Sklopil smutně oči k zemi.
"Samozřejmě, že je to tvoje vina Naruto, nebýt tebe Hinata by nemusela zemřít." Objevila se tam z ničeho nic Sakura a ušklíbla se.
"Není to tvoje vina Naruto, ona si tu misi doslova vydupula, nemůžeš za to." Přitáhl si ho k sobě a chlácholivě ho hladil ve vlasech a sem tam ho do nich políbil.
"Ale prosím tě, je to jen jeho vina, vždyť kdyby jí s tebou nepodváděl, nikam by nechtěla jít." Odfrkla si pohrdavě Sakura.
"A kdo jí to asi tak vykvákl co?" Zařval na ní Sasuke, až sebou trhla. "Kdybys nebyla tak sobecká, žárlivá a nepřejícná kačena, mohlo být všechno v pořádku, si sobecká Sakuro, myslíš jen na své dobro a dobro ostatních tě nezajímá!" Křičel na ní. "A ty víš moc dobře, že je to pravda." Vyštěkl, když viděl, jak na protest už, už otevírá pusu.
Sakura se na něj ošklivě zamračila, otočila se a nasupeně oddupala pryč.
"Měla pravdu Sasuke." Zašeptal blonďáček a odtáhl se od něj, z očí mu tekly další slzy. "Kdybych si jí nebral je proto, abych měl syna, nebo se tě dokázal vzdát, nemuselo by se to stát, zničil jsem Hinatě život, byl jsem sobecký."
"Lásko, tak jsi udělal chybu, ale dal jsi Hinatě i hezké věci, hezké chvilky s tebou, dal jsi jí Keijiho, vždyť ona tě milovala a byla s tebou i šťastná." Otíral mu slzy Sasuke.
Naruto mu položil ruku na tvář.
"I tobě jsem ublížil, odpustíš mi to někdy?" Zadíval se na něj svýma uslzenýma očima.
"Samozřejmě, že ano." Zašeptal a políbil ho na čelo.
"Miluji tě Sasuke." Vzdychl Naruto.
Tahle slova na něj tak zapůsobila, po tom všem čím si spolu prošli, po tom všem slyšel ta krásná slova od člověka, kterého nadevše miloval, po tom všem mohli být spolu, nevydržel to, cítil, že se mu do očí derou slzy, nebyl slabý, jen toho na něj už bylo moc, a tak se rozplakal štěstím.

Naruto se na něj tázavě zadíval, Sasuke moc nebrečel, vlastně ho viděl brečet jen jednou, když před rokem a půl odešel.
"Co se děje Sasuke?" Vyděsil se Naruto.
"Nic, jen jsem opět šťastný." Pousmál se.
Naruto mu úsměv oplatil a políbil ho, pak spolu došli k Hinatininu hrobu ruku v ruce.
"Taky ti odpouštím Hin, i když nemám co." Zašeptal a položil na hrob květiny.
Po chvilce k nim dorazil Iruka, který se až doteď staral o Keijiho a podal ho Narutovi.
"A neboj se, budu mu dobrým otcem." Řekl v duchu a zadíval se na modrou oblohu.
Ještě půl roku tajili svůj vztah před ostatními lidmi, ale pak to už konečně vyšlo napovrch. Spousta lidí si na to sice zvykala dlouho, ale přeci jen měli Naruta rádi, a tak si na to nakonec zvykli. Sasukeho studenti byli obeznámeni Narutem taktéž o jeho vztahu k Sasukemu a požádal je, aby se k němu chovali slušně a jelikož oni Naruta doslova zbožňovali, ubrali na svých legráckách.
Blonďáček se cítil se svým Sasukem šťastnější než když jindy, oba se dívali na rostoucího Keijiho, viděli jeho první krůčky a první slova, Sasuke si ho oblíbil, jako svého vlastního syna, měl ho rád.
Byla z nich idylická rodinka, šťastní a dosti do sebe zamilovaní otcové a malý kluk, u kterého se zatím nevědělo, jestli zdědí otcovu orientaci.
Uběhlo už osm let a ukázalo se, že je Keiji výborný na taijutsu a dokonalé ovládání čakry, navíc se ukázalo, že i přesto, že jsou jeho oči modré, plně ovládá byakugan.
"Jsi po své matce." Řekl mu při jednom tréninku s ním a se Sasukem Naruto.
Vyprávěl toho Keijimu o Hinatě hodně, každý den se o ní zmínil, plnil tak její přání, aby si jí Keiji uchoval v paměti alespoň podle vyprávění.
"Bude z něj dobrý ninja." Řekl Sasuke a objal ho kolem pasu.
"Jeden z nejlepších." Usmál se Naruto.
A tak tam jen šťastně s úsměvy na tvářích stáli a pozorovali trénujícího Keijiho, jako dva velice pyšní otcové.






KawaiiiiiXDDD. NAprosto kawaiii!!! Hin je mi taky líto, ale v týhle povídce jí asik bylo souzeno být mrchou...ale i tak jí lituju. Už se mooocinky těšim na tvoje další povídky=)!!!