Zaťukala a otevřela jí černovlasá žena.
"Ahoj Sakuro, co potřebuješ?" Zeptala se mile.
"Ahoj Hinato, musím, musím s tebou mluvit." Řekla zadýchaně a na Hinatino vyzvání vyšla dovnitř. Hinata uvařila čaj a posadila se naproti Sakuře do křesla.
"Tak co se stalo? Musí to být něco vážného, když jsi tak hnala." Pousmála se.
"Ano, a to velmi." Kývla.
"Hm? Tak mi to už prozraď, moc mě napínáš." Řekla po chvíli ticha, když se růžovovláska neměla ke slovu.
"Já nevím jak začít, je to složité. Hinato, Na-Naruto tě podvádí." Povzdychla si Sakura.
Hinata vytřeštila nevěřícně oči.
"Co-co mi to, co mi to tady vykládáš?" Vykoktala ze sebe.
"Jen pravdu a to není všechno." Pokračovala Sakura.!
Hinata jí jen mlčky pozorovala.
"Ten s kým tě podvádí, je, je Sasuke." Jeho jméno skoro zašeptala.
Hinata ztuhla a upustila hrnek se svým čajem na zem.
"Ne, to-to není možné, to je lež!" Vykřikla.
"Promiň, ale není, sama jsem je spolu nachytala u Sasukeho doma." Sklopila oči.
Hinata hrozně zbledla, a pak omdlela.
"Hi-Hinato!" Vykřikla Sakura, přiskočila k ní a mírně jí popleskala po tvářích. Černovláska otevřela své bílé oči, z kterých se teď začaly řinout slzy.
"P-promiň." Vydechla Sakura. "Já, já ti nechtěla ublížit. Musela jsem ti to říct, protože se mi to nezdálo vůči tobě a Keijimu fér." (No to určitě.)
"Děkuji, si hodná Sakuro." Pousmála se smutně. "Promiň, ale teď potřebuji být sama, mohla bys…"
"Ano, rozumím, ještě jednou promiň." Řekla Sakura, zvedla se a odešla.
"Udělala jsem opravdu dobře, že jsem jí to řekla? Ale ano, to má Sasuke za to, že mě nechtěl a Naruto, že mi přebral Sasukeho, ať jen trpí." Pomyslela si Sakura a s pocitem uspokojení dupala domů.
Hinata přešla k dětské postýlce a stále plakala. Zadívala se na jejich malého synka a jemně ho pohladila po tvářičce.
"Jak mi to tatínek mohl udělat?" Zeptala se sama sebe a dál pozorovala spícího Keijiho.
Naruto se vrátil domů kolem desáté.
"Ahoj jsem doma!" Zvolal, ale nedostalo se mu odpovědi.
"Hin?" Zavolal na svou ženu.
"Tady v obýváku." Ozvalo se tiše.
"Hin, miláčku jsi, jsi v pořádku?" Přiskočil k ní, když viděl jak je bledá.
"Heh, ty se ptáš, jestli jsem v pořádku? Opravdu tě to zajímá? Jak, jak se vlastně můžeš tak hloupě ptát?" Vyjela na něj se slzami v očích, takovou jí ještě neviděl.
"Co-co se děje?" Zeptal se vyděšeně, i když věděl, teď tu růžovovlasou pijavici v duchu proklínal.
"Jo tak ty nevíš? Jak se má Sasuke? Snad si ho moc neunavil." Procedila skrz zuby.
"Hinato, já, já…"
"Nic nevysvětluj Naruto, já nechci slyšet tvé lži!" Vyjekla, ale pak se uklidnila a mluvila úplně vyrovnaným hlasem, až to Naruta vyděsilo. "Už se nebudeš se Sasukem stýkat, budete teď už jen hokage a jeden z tvých podřízených a budete od sebe minimálně pět metrů. Jestli se dozvím, že se tě ten Uchiha jen dotkl, odcházím i s Keijim pryč a už svého syna nikdy neuvidíš." Dívala se na něj bolestným a nenávistným pohledem zároveň.
Naruto ztuhl, nemohl uvěřit tomu, co teď právě řekla. Leželo na něm těžké rozhodnutí. Buď se vzdá své životní lásky, a nebo svého syna. Nevěděl, jak z téhle situace ven, nechtěl přijít ani o jednoho z nich, ale musel se prostě rozhodnout.
Tu noc spal Naruto sám v hostinském pokoji. Vzal si sebou svého syna a spolu s ním na hrudi, usnul.

Ráno do pokoje vešla Hinata, stála ve dveřích a pozorovala dvě jí nejmilejší osoby. Sice Narutovi vyhrožovala nerada, ale byl to jediný způsob, jak si ho u sebe udržet, nehodlala se ho jen tak vzdát bez boje. Všimla si, jak se víčka jejího muže třepotají a raději odešla dolů, dělat snídani.
Blonďatý muž se probudil a se smutným úsměvem na rtech se díval na svého stále klidně oddychujícího syna.
"Už jsem se rozhodl." Povzdychl si a opatrně i s Keijim, který právě začal otevírat svá očka, sešel dolů do kuchyně.
U snídaně bylo hrobové ticho. Hinata měla mírně zarudlé oči a ani jednou se na něho nepodívala. Když odcházel do práce, vzala si od něho pouze Keijiho a nechala ho jít.
Naruto seděl ve své kanceláři. Dnes nebyl schopen ani razítkovat ty hloupé papíry. Jen tam tak seděl s lokty opřenými o stůl a podpíral si hlavu.
"Naruto?" Ozval se za ním váhavý hlas.
Naruto se otočil k oknu a díval se na osobu prázdným pohledem.
"Naruto, co se stalo?" Zeptal se vyděšeně a vydal se k němu.
"Nepřibližuj se." Zašeptal Naruto.
"Cože?" Zarazil se, ale pak udělal další krok.
"Říkal jsem, nepřibližuj se!" Vykřikl.
"Naruto, co se děje?" Zeptal se zmateně, ale zůstal stát na místě.
"Už, už se nemůžeme stýkat." Řekl smutně.
"O čem to tu mluvíš?" Zeptal se nechápavě.
"Už se nemůžeme stýkat, je mezi námi konec Sasuke." Vzlykl a otřel si další slzu deroucí se napovrch.
"Ale proč?" Zeptal se s bolestí v hlase.
"Na tom nezáleží, prostě je konec." Odvrátil od něj svůj pohled.
Sasuke udělal váhavě další krok.
"Říkal jsem, nepřibližuj se! Je konec! Vypadni!" Křičel Naruto a plakal ještě víc.
"Naruto." Zašeptal smutně Sasuke, chtěl ještě něco říct, ale jen smutně svěsil hlavu a proskočil ven oknem.
"Sasuke." Špitnul a nechal se unášet svým smutkem a bolestí.
Právě vyhodil svou největší lásku, ano, kvůli synovi se jí byl schopen vzdát, musel.





T.T , tak to by jsem do Hinaty neřekla , ale Sakura je zase ta ku*va . Chudák Sasuke , i když ho nemám ráda . A samozřejmě se těším na tvůj další výtvor XD