"Pane Uzumaki, ale vy už jste ženatý!" Vykřikl a omdlel.
Sasuke se na něj jen nevěřícně podíval a s pláčem utekl pryč z kostela.
"Sasuke!" Volal na něj, ale marně.
S trhnutím se probudil do nočního ticha a prudce se posadil.
"Sasuke." Zašeptal.
Zadíval se na Hinatu. Ta se však jen mírně zavrtěla a klidně oddechovala dál.
Naruto si povzdychl a vstal z postele. Přešel k oknu a posadil se na parapet okna, z kterého pak pozoroval noční oblohu, černou jako jeho oči a vlasy.
"Kde asi teď jsi a co děláš Sasuke?" Pomyslel si a dál sledoval hvězdy.
"Naruto." Zašeptal.
Ležel na dece, zachumlaný do svého spacáku, ruce pod hlavou a díval se stejně tak jako člověk, na kterého zrovna myslel na noční oblohu. Najednou padala hvězda, a i když na to nevěřil, něco si přeci jen přál. Kupodivu to nebyla smrt jeho bratra, ale…
"Přeji si, abychom s Narutem byli zase jednou spolu, a už nás nikdy nic nedostalo od sebe."
Potom zavřel oči a neklidným spánkem usnul.
Další den se vydal opět na cestu. Nevěděl, kde má svého bratra hledat, ale klidně by prohledal celý svět, aby ho mohl zabít.
"Je to chlapeček." Podávala usměvavá Tsunade brečící dítě Hinatě.
Uplynulo už osm měsíců od Sasukeho odchodu. Naruto tu teď po dlouhé době stál šťastný a díval se na svého syna.
"Je tak krásný." Vydechla šťastně Hinata a dívala se na toho drobečka ve svém náručí. "Ale jak se bude jmenovat?"
"Ano to je. Co takhle třeba Keiji?" Usmíval se Naruto a políbil jí na čelo.
"To se mi líbí." Taktéž se usmála. "Je celý po tobě, podívej se na ty blonďaté vlásky a modré oči. No vidím, že byakugan zřejmě nezdědil." Dodala.
"To je škoda, ale alespoň po tobě zdědil krásu." Zazubil se na ní.
"A taky to vypadá, že nebude hlučný tak jako ty." Zasmála se Hinata.
"Héj." Řekl dotčeně Naruto.
"Potřebuješ spát." Řekl, když viděl, jak je Hinata po porodu unavená.
"Hai." Odpověděla a zívla si.
"Podej mi ho." Řekl a vzal si od ní opatrně Keijiho.
"Sladké sny." Rozloučil se s ní polibkem, než odešla do říše snů a i s Keijim v náručí se posadil do křesla.
"Zaplatíš za to bratře! Zaplatíš za všechno zlo, co jsi kdy způsobil!"
"Ale copak, copak? Copak tak najednou? Někdo ti ublížil?" Provokoval svého mladšího bratra a vyhýbal se útokům jeho katanou.
"Do toho ti nic není." Odsekl a zaútočil znovu, podařilo se mu jedním ze svých seknutí zranit Itachiho ruku.
"Hm, takže ano." Odskočil Itachi.
"Nech mě hádat, že by ten blonďatý hyperaktivní jinchuriky? Naruto?" Zkusil.
Sasuke se zasekl při vyslovení jeho jména.
"Á takže ano. No musím uznat dobrý vkus, vždycky byl k nakousnutí, to by mě zajímalo, co ti provedl, že by ti dal kopačky?" Popichoval ho dál.
Sasuke se začal chvět bolestí při vzpomínkách na Naruta, ale také vzteky na svého nenáviděného bratra.
"No tak pověz Sasuke." Teď se dostal hodně blízko a byl připraven podříznout mu kunaiem krk.
Mladší Uchiha však včas zareagoval a dostal se za něj.
"Vzal si někoho jiného." Zašeptal teď do ucha on jemu a probodl ho katanou.
"A ty ses ho vdal, si stejně slabý jako vždycky."Ušklíbl se. Z pravého koutku úst mu vytekl pramínek krve a padl na zem mrtvý.
I přesto, že ho nenáviděl, byl to jeho bratr a on teď pocítil, že ztratil úplně svou rodinu. Zamyslel se nad tím, co Itachi řekl, ano byl slabý, byl slabý ve svých citech.
"Získám tě zpět za každou cenu Naruto." Řekl odhodlaně a vydal se zpět do své rodné vesnice.
Prošel branou Konohy, moc se to tu nezměnilo, přišlo mu to stejné. Procházel rušnými ulicemi a všichni se na něj udiveně dívali. Došel až ke kanceláři hokage a zaklepal.
"Dále." Ozvalo se zpoza dveří.
"Ale ten hlas, to není možné." Pomyslel si a vstoupil.
Sluch ho neklamal a strnule se díval na osobu sedící za stolem plném papírů. Konečně vzhlédla.
"Sasuke." Vydechl blonďatý ninja překvapeně.
"Naruto, ale jak…" Vykoktal ze sebe Sasuke.
"Stal jsem se hokagem před třemi měsíci." Pochopil, co se snažil říct.
"Páni, jak vidím, dosáhl jsi svého snu." Pousmál se.
"Jo." Povzdychl si blonďáček.
Oba tam stáli a nevěděli, co tomu druhému říct. Ticho protrhl jako první Sasuke.
"Chyběl si mi." Řekl a zadíval se do těch modrých očí, které tolik miloval, jako osobu, které patřily.
Naruto se na něj jen smutně díval, ale pak vstal od stolu a přešel k němu.
"Ty mě taky." Zašeptal se slzami v očích a políbil ho na rty.
Sasuke ho objal kolem pasu a opětoval polibky, které mu tak strašně scházeli.
Když se od sebe odtrhli, dívali se opět jen tak druhému do očí a užívali si chvíle, kdy byli opět spolu.
"Mám půlročního syna." Usmál se.
"Říkal jsem si, že Hinata už musela porodit, jak se jmenuje?"
"Keiji."
"To musíš být šťastný. Splnily se tvé sny." Pousmál se.
"Jo, měl bych být." Posmutněl blonďáček.
"Co se děje Naruto?" Nechápal.
"Nesplnily se mi všechny sny, něco mi schází." Povzdychl si.
"Teď tě nechápu Naruto, vždyť máš všechno, po čem jsi toužil." Povytáhl překvapeně obočí.
"A já tě měl za vysoce inteligentní bytost, ale asi jsem se spletl." Ušklíbl se. "Ty to vážně nechápeš, nebo mě jen tak provokuješ? Možná se mi splnil sen být hokagem, možná jsem šťastný, že mám syna, ale to co mi schází, jsi ty." Nadechl se. "Bez tebe nejsem nic. Jsem jen chodící schránka bez duše, člověk, který vypadá šťastně, ale ve skutečnosti úplně není. Bez tebe se cítím prázdný, neúplný." Upřel na něj svůj modrý pohled, do kterého se mu začaly opět vtírat slzy.
Sasuke tam jen zaraženě stál a díval se na svou milovanou osobu, jak mu vysvětluje svou bolest. Nevěděl, co na to říct, a tak k němu jen přistoupil a schoval ho v utěšujícím objetí.






před dvěma minutami dobře sem si to načasovala.....=D =D jdu to přelouskat =D