Krátká a divná, tak zní popis mé druhé části povídky Svatba a manželství.
2.Část: Odchod
Celá ta věc pro něj byla peklo. Neměl se komu svěřit, Sakura se ho snažil uhnat, teď se ho pokoušela dostat do manželství, když to viděla u Naruta a Hinaty a navíc začínal uvažovat o tom, že konečně odejde z vesnice a pomstí se svému bratrovi. Ano, tenkrát neodešel, tenkrát ho zastavil blonďatý hyperaktivní ninja, který mu vyznal své city a zabránil tak, aby se vydal na cestu své pomsty. Teď tu však nemohl zůstávat. Moc ho bolelo už jen vidět jejich svatbu, jak by překousl to, že je tu vidí každý den spolu a až Hinata porodí, bude ho příšerně bolet, že to dítě, co spolu budou mít, neměl, nemá a nikdy mít nebude možnost mít s ním? Teď ho štvalo, že muži otěhotnět nemohou, nebo že na to neexistuje žádné jutsu, alespoň o žádném takovém nevěděl. Ale přeci nemůže jen tak odejít a se svou láskou se nerozloučit, i přesto ho miloval a nechtěl, aby se Naruto trápil ještě víc, že odešel kvůli němu, musel mu to alespoň vysvětlit.
Sasuke si povzdychl a dál se procházel noční Konohou. Všude bylo ticho a klid. Není se přeci čemu divit, byly už asi dvě hodiny ráno. Celý tento týden trávil takto každou noc. Domů chodil kolem třetí ráno a další den byl vždy příšerně unavený. Mise stejně žádné neměli, dokud se Naruto nevrátí. Při myšlenkách na něj, mu bylo příšerně smutno. Je pryč, je pryč s Hinatou a on se tu trápí. Je sám, opuštěný a v depresích, které na něm nikdo nemůže poznat, protože je schován za svou nepropustnou maskou lhostejnosti a arogance jako vždy. Došel do svého domu, který byl opuštěný. Dříve neměl problém se každý večer zabavit. Naruto ho každý večer navštěvoval, nebo on jeho. Bylo zvláštní teď sedět v tom nočním tichu, neslyšet jeho smích, provokující poznámky, nebo dokonce jeho slastné vzdechy, které vydával pod jeho dotyky. Nic z toho tu nebylo, jen to hrobové ticho, které na sebe upozorňovalo ve všech místnostech.
Konečně nastal den příjezdu novomanželů a Sasuke si balil své věci. Ano, byl rozhodnutý se dnes sejít s Narutem, rozloučit se a odejít najít svého bratra a zabít ho, za vyvraždění celé jeho rodiny.
Oba prošli s úsměvem kolem třetí odpoledne bránou.
"Konečně doma." Pomyslel si Naruto a díval se, jestli mezi přítomnými, kteří je přišli uvítat, neuvidí onoho černovlasého Uchihu, kterému způsobil nesmírnou bolest.
"Miláčku? Koho to tak vyhlížíš?" Zeptala se Hinata.
"Jen se dívám, jestli je tu i Sasuke, chtěl jsem mu dát ten dárek, co jsem mu koupil, ale zřejmě tu není." Snažil se zakrýt co nejlépe zklamání ve svém hlase.
Hinata se na něj zkoumavě podívala, ale pak to přestala řešit a šla se pozdravit se Sakurou a Ino.
Sasuke si povzdychl a dál se procházel noční Konohou. Všude bylo ticho a klid. Není se přeci čemu divit, byly už asi dvě hodiny ráno. Celý tento týden trávil takto každou noc. Domů chodil kolem třetí ráno a další den byl vždy příšerně unavený. Mise stejně žádné neměli, dokud se Naruto nevrátí. Při myšlenkách na něj, mu bylo příšerně smutno. Je pryč, je pryč s Hinatou a on se tu trápí. Je sám, opuštěný a v depresích, které na něm nikdo nemůže poznat, protože je schován za svou nepropustnou maskou lhostejnosti a arogance jako vždy. Došel do svého domu, který byl opuštěný. Dříve neměl problém se každý večer zabavit. Naruto ho každý večer navštěvoval, nebo on jeho. Bylo zvláštní teď sedět v tom nočním tichu, neslyšet jeho smích, provokující poznámky, nebo dokonce jeho slastné vzdechy, které vydával pod jeho dotyky. Nic z toho tu nebylo, jen to hrobové ticho, které na sebe upozorňovalo ve všech místnostech.
Konečně nastal den příjezdu novomanželů a Sasuke si balil své věci. Ano, byl rozhodnutý se dnes sejít s Narutem, rozloučit se a odejít najít svého bratra a zabít ho, za vyvraždění celé jeho rodiny.
Oba prošli s úsměvem kolem třetí odpoledne bránou.
"Konečně doma." Pomyslel si Naruto a díval se, jestli mezi přítomnými, kteří je přišli uvítat, neuvidí onoho černovlasého Uchihu, kterému způsobil nesmírnou bolest.
"Miláčku? Koho to tak vyhlížíš?" Zeptala se Hinata.
"Jen se dívám, jestli je tu i Sasuke, chtěl jsem mu dát ten dárek, co jsem mu koupil, ale zřejmě tu není." Snažil se zakrýt co nejlépe zklamání ve svém hlase.
Hinata se na něj zkoumavě podívala, ale pak to přestala řešit a šla se pozdravit se Sakurou a Ino.
O hodinu později se Naruto vydal k Sasukeho domu. Zaklepal a vstoupil dovnitř.
"Sasuke?" Zavolal do toho ticha.
Nikdo se však neozýval.
"Sasuke? Jsi doma?" Zkusil to znovu.
Místo odpovědi ho však někdo chytil za boky a začal ho líbat svým nedočkavým jazykem na krku. Naruto zavzdychal a poddával se těm příjemným dotekům, tolik mu scházely.
"Sas-u-ke." Vzdychal slastně jeho jméno.
Sasuke se odtáhl a opřel si hlavu o jeho rameno, objímaje ho v pase.
"Neviděl jsem tě, když jsme se vrátili." Řekl smutně Naruto.
Sasuke se od něj odtáhl a otočil se k němu zády. Blonďáček se také otočil a přešel před něj.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se ho starostlivě a dotkl se jeho tváře.
Černovlásek však jeho ruku sundal a zadíval se mu do očí. Naruto se lekl, když v nich viděl bolest a nějaké odhodlání, nevěděl však, čeho se týkalo.
"Nejsem Naruto a už zřejmě nikdy nebudu. Dnes odcházím z vesnice." Řekl mu přímo.
"Cože?! Ale to ne, Sasuke to nemůžeš." Vyděsil se blonďáček víc než před tím.
"Promiň Naruto, ale já tu nemůžu zůstat. Nemůžu se dívat, jak žiješ s někým jiným, jak se s ním líbáš, nebo se jen byť držíš za ruku. Možná, že jsem silný, ale pokud se jedná o city k tobě, jsem slabý a bezmocný. Jsem do tebe zamilovaný tolik, že jsem schopen pro tebe i umřít, pokud by tě to zachránilo, udělal bych cokoliv, abys byl šťastný, ale jednu věc nedokážu a to koukat se jak jsi s někým jiným. Dokážu se s tím smířit, když budu vědět, že jsi šťastný, i když tě budu stále milovat, ale nepůjde to, když se na to celé budu dívat." Z jeho hlasu bylo slyšet bolest a zoufalství.
"Sasuke prosím neodcházej." Chytil ho se slzami v očích kolem pasu, když se mladý Uchiha otočil k odchodu.
Sasukemu se taktéž začaly z očí kutálet.
"Promiň Naruto, ale je čas odejít, pokusit se zapomenout a pomstít se."
"Miluji tě Naruto a nikdy nepřestanu." S těmito slovy se mu vytrhl a zmizel
Blonďáček se jen sesul na kolena na podlahu a z očí mu se mu začaly valit krokodýlí slzy.
"Sasuke." Zašeptal.
"Sasuke?" Zavolal do toho ticha.
Nikdo se však neozýval.
"Sasuke? Jsi doma?" Zkusil to znovu.
Místo odpovědi ho však někdo chytil za boky a začal ho líbat svým nedočkavým jazykem na krku. Naruto zavzdychal a poddával se těm příjemným dotekům, tolik mu scházely.
"Sas-u-ke." Vzdychal slastně jeho jméno.
Sasuke se odtáhl a opřel si hlavu o jeho rameno, objímaje ho v pase.
"Neviděl jsem tě, když jsme se vrátili." Řekl smutně Naruto.
Sasuke se od něj odtáhl a otočil se k němu zády. Blonďáček se také otočil a přešel před něj.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se ho starostlivě a dotkl se jeho tváře.
Černovlásek však jeho ruku sundal a zadíval se mu do očí. Naruto se lekl, když v nich viděl bolest a nějaké odhodlání, nevěděl však, čeho se týkalo.
"Nejsem Naruto a už zřejmě nikdy nebudu. Dnes odcházím z vesnice." Řekl mu přímo.
"Cože?! Ale to ne, Sasuke to nemůžeš." Vyděsil se blonďáček víc než před tím.
"Promiň Naruto, ale já tu nemůžu zůstat. Nemůžu se dívat, jak žiješ s někým jiným, jak se s ním líbáš, nebo se jen byť držíš za ruku. Možná, že jsem silný, ale pokud se jedná o city k tobě, jsem slabý a bezmocný. Jsem do tebe zamilovaný tolik, že jsem schopen pro tebe i umřít, pokud by tě to zachránilo, udělal bych cokoliv, abys byl šťastný, ale jednu věc nedokážu a to koukat se jak jsi s někým jiným. Dokážu se s tím smířit, když budu vědět, že jsi šťastný, i když tě budu stále milovat, ale nepůjde to, když se na to celé budu dívat." Z jeho hlasu bylo slyšet bolest a zoufalství.
"Sasuke prosím neodcházej." Chytil ho se slzami v očích kolem pasu, když se mladý Uchiha otočil k odchodu.
Sasukemu se taktéž začaly z očí kutálet.
"Promiň Naruto, ale je čas odejít, pokusit se zapomenout a pomstít se."
"Miluji tě Naruto a nikdy nepřestanu." S těmito slovy se mu vytrhl a zmizel
Blonďáček se jen sesul na kolena na podlahu a z očí mu se mu začaly valit krokodýlí slzy.
"Sasuke." Zašeptal.






Mám první koment.
Co bych k tomu řekla. V téhle povídce lituju Sasukeho, to se mi moc často nestává. Jinak, hezký jako vždy a už se těšim na pokráčko.