A je to tu, nová povídka s názvem Svatba a manželství no ta první část se mi zdá divná, ale tak nějak se začít musí a tahle část je dosti důležitá:) snad se vám povídka bude líbit a pište komentáře ať už jsou jakékoliv:)
1.Část: Svatba
1.Část: Svatba
Stojím tu jako svědek a dívám se, jak si jediná láska mého života bere ji a chvílemi se na mě se smutným pohledem nenápadně dívá. Chce se mi brečet, ale musím si zachovat svou vážnou tvář. Pamatuji si, jak mi oznámil, jak jí pozval na rande.
"Sasuke?" Zavolal na mě, když přišel, jako vždy ke mně domů.
Rozeběhl jsem se k němu, přirazil ho ke zdi a začal ho líbat.
"P-počkej." Odstrčil mě od sebe mírně.
"Co se děje?" Povytáhl jsem překvapeně obočí.
"Musím ti něco říct." Zadíval se na mě se smutným pohledem.
"Ne-nechceš mi říct, že je konec Naruto, že ne?" Vyděsil jsem se.
"Ne to ne, ale bylo by lepší, kdyby ses posadil." Nasměroval mě na židli a donutil sednout.
"Naruto, tak co se děje?" Ptal jsem se nechápavě.
"Já, já pozval na rande Hinatu." Vypadlo z něj.
"Cože?" Zeptal jsem se zaraženě, nevěřícně a zároveň vztekle ze žárlivosti.
"Proč?" Nechápal jsem to.
"Víš Sasuke, já tě miluju, ale stále se skrýváme a mě už vadí posměch lidí okolo, že nikoho nemám, navíc Hinata mě už dlouho miluje."
Tenkrát mi však pravý důvod neřekl. Sice jsme se ten večer pohádali, ale Naruto si mě jako vždy dokázal rychle usmířit, a tak jsme pokračovali v našem tajném vztahu, i když na veřejnosti chodil s Hinatou. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou, ale hned jsem opět posmutněl, když jsem si uvědomil, kde se právě nacházím a nad další vzpomínkou, a kdy mi to můj milovaný blonďáček pověděl.
Musel jsem se opřít o linku.
"To je hodně blbej vtip Naruto." Zašeptal jsem zničeně.
"Promiň Sasuke, ale je to skutečnost, já a Hinata se budeme brát." Díval se na mě se slzami v očích.
"Naruto jestli mě miluješ, tak proč tohle děláš?" Zeptal jsem se ho ublíženě.
"Víš už tenkrát, když jsem začal chodit s Hinatou, všechno tohle co se stalo, k tomu mělo směřovat." Nadechl se. "Asi před půl rokem jsem šel Konohou a viděl Shikamara a Temari, jak si hrají s Chikou (jejich dvouletá dcera) a vypadali tak šťastně. Víš, já chci zažít ten samý pocit, mít svou vlastní rodinu, mít dítě."
Sklopil hlavu.
"Takže o tohle tu celou dobu jde? Ale proč si mi nic neřekl? Kdybys mi alespoň něco naznačil, mohli jsme zveřejnit náš vztah a dítě třeba adoptovat!" Vykřikl jsem a stále nemohl uvěřit tomu, co Naruto udělal.
"Promiň, ale tohle mě nenapadlo." Posmutněl ještě víc.
"Tak tu svatbu zruš a můžeme tohle všechno uskutečnit." Nadzvedl jsem mu bradu a zadíval se mu s nadějí do očí.
"Na to už je pozdě." Popotáhl.
Rozeběhl jsem se k němu, přirazil ho ke zdi a začal ho líbat.
"P-počkej." Odstrčil mě od sebe mírně.
"Co se děje?" Povytáhl jsem překvapeně obočí.
"Musím ti něco říct." Zadíval se na mě se smutným pohledem.
"Ne-nechceš mi říct, že je konec Naruto, že ne?" Vyděsil jsem se.
"Ne to ne, ale bylo by lepší, kdyby ses posadil." Nasměroval mě na židli a donutil sednout.
"Naruto, tak co se děje?" Ptal jsem se nechápavě.
"Já, já pozval na rande Hinatu." Vypadlo z něj.
"Cože?" Zeptal jsem se zaraženě, nevěřícně a zároveň vztekle ze žárlivosti.
"Proč?" Nechápal jsem to.
"Víš Sasuke, já tě miluju, ale stále se skrýváme a mě už vadí posměch lidí okolo, že nikoho nemám, navíc Hinata mě už dlouho miluje."
Tenkrát mi však pravý důvod neřekl. Sice jsme se ten večer pohádali, ale Naruto si mě jako vždy dokázal rychle usmířit, a tak jsme pokračovali v našem tajném vztahu, i když na veřejnosti chodil s Hinatou. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou, ale hned jsem opět posmutněl, když jsem si uvědomil, kde se právě nacházím a nad další vzpomínkou, a kdy mi to můj milovaný blonďáček pověděl.
Musel jsem se opřít o linku.
"To je hodně blbej vtip Naruto." Zašeptal jsem zničeně.
"Promiň Sasuke, ale je to skutečnost, já a Hinata se budeme brát." Díval se na mě se slzami v očích.
"Naruto jestli mě miluješ, tak proč tohle děláš?" Zeptal jsem se ho ublíženě.
"Víš už tenkrát, když jsem začal chodit s Hinatou, všechno tohle co se stalo, k tomu mělo směřovat." Nadechl se. "Asi před půl rokem jsem šel Konohou a viděl Shikamara a Temari, jak si hrají s Chikou (jejich dvouletá dcera) a vypadali tak šťastně. Víš, já chci zažít ten samý pocit, mít svou vlastní rodinu, mít dítě."
Sklopil hlavu.
"Takže o tohle tu celou dobu jde? Ale proč si mi nic neřekl? Kdybys mi alespoň něco naznačil, mohli jsme zveřejnit náš vztah a dítě třeba adoptovat!" Vykřikl jsem a stále nemohl uvěřit tomu, co Naruto udělal.
"Promiň, ale tohle mě nenapadlo." Posmutněl ještě víc.
"Tak tu svatbu zruš a můžeme tohle všechno uskutečnit." Nadzvedl jsem mu bradu a zadíval se mu s nadějí do očí.
"Na to už je pozdě." Popotáhl.
"Ale proč?" Vykřikl jsem.
"Hinata je těhotná." Zavřel oči a podepřel si rukou, kterou měl opřenou o linku čelo.
Jakoby se mi najednou rozpadl svět, takže nejen že si Naruto Hinatu bere, ale on s ní i spal a čeká s ní dítě. Pak už jsem jen slyšel Narutův vystrašený hlas volat mé jméno, omdlel jsem.
Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že se nacházím v ložnici v posteli a můj milovaný blonďáček se na mě starostlivě dívá.
"Jsem takový hlupák Sasuke." Zavzlykal.
Chvíli jsem uvažoval, jak se mám zachovat. Po chvilce rozhodování jsem k němu natáhl ruku a setřel mu slzy.
"Chtěl bych vrátit čas, svěřit se ti, a tohle ti nikdy neudělat." Špitl smutně.
"Bohužel se už stalo Naruto a už s tím nic nenaděláme. I přesto všechno tě strašně miluji a doufám, že i ty mě." Povzdechl jsem si. "Kdy že bude ta svatba?"
"Za dva týdny." Teď si lehl ke mně a schoulil se mi do náručí. Hladil jsem ho ve vlasech a snažil se všechno, co mi ten večer řekl vstřebat.
Stojím tu jako svědek a dívám se, jak si jediná láska mého života bere ji a chvílemi se na mě se smutným pohledem nenápadně dívá. Chce se mi brečet, ale musím si zachovat svou vážnou tvář. Že já blbec jsem se mu ještě nabídl, že mu budu dělat svědka, aby to nikomu nepřišlo divné. Přeci jen přede všemi jsme nejlepší přátelé, a kdyby si řekl někomu jinému, bylo by to zvláštní. Teď lituji toho, že jsem s tím souhlasil, vlastně mu to sám navrhl.
"Ano." Vytrhl mě Narutův hlas.
Právě se dostali do části, kde se hokage ptá, zda-li si berete osobu stojící vám po boku. Nejhorší pro mě byla část "Prohlašuji vás za muže a ženu." Tou větou se mi zbořil celý svět, Naruto už mi nepatří, patří Hinatě, která se právě stala paní Uzumaki. Zhluboka jsem dýchal a se smutným pohledem pozoroval Naruta, který právě věnoval šťastné Hinatě novomanželský polibek. Když obřad skončil, nenápadně jsem se vytratil na záchod a tam nechal volně padat slzy. Naposledy jsem plakal, když Itachi vyvraždil celý klan a myslel si, že už nikdy neuroním ani jednu slzičku, ale teď? Nevěděl jsem, že láska může takhle bolet.
Trhl jsem sebou, když někdo zaklepal.
"Sasuke jsi tam?" Ozval se můj nejoblíbenější hlas.
Otevřel jsem dveře a zadíval jsem se na něj uslzenýma očima.
"Ty-ty pláčeš?" Zamrkal překvapeně a zadíval se na mě se smutkem v očích.
"Ano." Odvětil jsem jen a utřel si slzy.
Naruto sklopil smutně oči k zemi. Přitáhl jsem si ho k sobě, zvedl mu bradu a přitiskl se na jeho rty. Naše polibky, nebyly tak sladké a vášnivé, tak jako vždy, teď v nich byla cítit hořkost bolesti.
Odtrhli jsme se od sebe, protože nám už docházel vzduch. Naruto se mi schoulil do náruče, a takhle jsme tam stáli asi dalších deset minut, dokud se ode mne neodtrhl a otírajíce si slzy, které mu právě začaly téct, se vydal na hostinu. Sesul jsem se podél zdi, chytil se za hlavu a přemýšlel o nastalé situaci mezi námi. Do dveří po chvilce vešla další osoba, byla to Sakura, která vždy využila každé příležitosti být se mnou o samotě, ani za ty roky se mě nevzdala, prostě nechápala, že jí nikdy nebudu chtít.
"Sasuke kun, jsi v pořádku?" Přiklekla si ke mně starostlivě.
"Nic mi není." Odsekl jsem a vydal se taktéž na hostinu.
Popíjel jsem víc než když jindy a pozoroval manželé Uzumaki, jak krájí dort, jedí ze stejného talíře a tančí spolu sólo. Už jsem se na to nemohl dál dívat, a tak jsem se s nimi rozloučil a vydal se domů.
Lehl jsem si na postel, a opět jsem nechal volně téct slzy, které mírně ulevovali mému trápení.
"Naruto zítra odjíždí na dva týdny. Odjíždí na líbánky. Dva týdny ho neuvidím." Pomyslel jsem si smutně a zavřel oči. Ani nevím jak, ale podařilo se mi usnout.
"Hinata je těhotná." Zavřel oči a podepřel si rukou, kterou měl opřenou o linku čelo.
Jakoby se mi najednou rozpadl svět, takže nejen že si Naruto Hinatu bere, ale on s ní i spal a čeká s ní dítě. Pak už jsem jen slyšel Narutův vystrašený hlas volat mé jméno, omdlel jsem.
Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že se nacházím v ložnici v posteli a můj milovaný blonďáček se na mě starostlivě dívá.
"Jsem takový hlupák Sasuke." Zavzlykal.
Chvíli jsem uvažoval, jak se mám zachovat. Po chvilce rozhodování jsem k němu natáhl ruku a setřel mu slzy.
"Chtěl bych vrátit čas, svěřit se ti, a tohle ti nikdy neudělat." Špitl smutně.
"Bohužel se už stalo Naruto a už s tím nic nenaděláme. I přesto všechno tě strašně miluji a doufám, že i ty mě." Povzdechl jsem si. "Kdy že bude ta svatba?"
"Za dva týdny." Teď si lehl ke mně a schoulil se mi do náručí. Hladil jsem ho ve vlasech a snažil se všechno, co mi ten večer řekl vstřebat.
Stojím tu jako svědek a dívám se, jak si jediná láska mého života bere ji a chvílemi se na mě se smutným pohledem nenápadně dívá. Chce se mi brečet, ale musím si zachovat svou vážnou tvář. Že já blbec jsem se mu ještě nabídl, že mu budu dělat svědka, aby to nikomu nepřišlo divné. Přeci jen přede všemi jsme nejlepší přátelé, a kdyby si řekl někomu jinému, bylo by to zvláštní. Teď lituji toho, že jsem s tím souhlasil, vlastně mu to sám navrhl.
"Ano." Vytrhl mě Narutův hlas.
Právě se dostali do části, kde se hokage ptá, zda-li si berete osobu stojící vám po boku. Nejhorší pro mě byla část "Prohlašuji vás za muže a ženu." Tou větou se mi zbořil celý svět, Naruto už mi nepatří, patří Hinatě, která se právě stala paní Uzumaki. Zhluboka jsem dýchal a se smutným pohledem pozoroval Naruta, který právě věnoval šťastné Hinatě novomanželský polibek. Když obřad skončil, nenápadně jsem se vytratil na záchod a tam nechal volně padat slzy. Naposledy jsem plakal, když Itachi vyvraždil celý klan a myslel si, že už nikdy neuroním ani jednu slzičku, ale teď? Nevěděl jsem, že láska může takhle bolet.
Trhl jsem sebou, když někdo zaklepal.
"Sasuke jsi tam?" Ozval se můj nejoblíbenější hlas.
Otevřel jsem dveře a zadíval jsem se na něj uslzenýma očima.
"Ty-ty pláčeš?" Zamrkal překvapeně a zadíval se na mě se smutkem v očích.
"Ano." Odvětil jsem jen a utřel si slzy.
Naruto sklopil smutně oči k zemi. Přitáhl jsem si ho k sobě, zvedl mu bradu a přitiskl se na jeho rty. Naše polibky, nebyly tak sladké a vášnivé, tak jako vždy, teď v nich byla cítit hořkost bolesti.
Odtrhli jsme se od sebe, protože nám už docházel vzduch. Naruto se mi schoulil do náruče, a takhle jsme tam stáli asi dalších deset minut, dokud se ode mne neodtrhl a otírajíce si slzy, které mu právě začaly téct, se vydal na hostinu. Sesul jsem se podél zdi, chytil se za hlavu a přemýšlel o nastalé situaci mezi námi. Do dveří po chvilce vešla další osoba, byla to Sakura, která vždy využila každé příležitosti být se mnou o samotě, ani za ty roky se mě nevzdala, prostě nechápala, že jí nikdy nebudu chtít.
"Sasuke kun, jsi v pořádku?" Přiklekla si ke mně starostlivě.
"Nic mi není." Odsekl jsem a vydal se taktéž na hostinu.
Popíjel jsem víc než když jindy a pozoroval manželé Uzumaki, jak krájí dort, jedí ze stejného talíře a tančí spolu sólo. Už jsem se na to nemohl dál dívat, a tak jsem se s nimi rozloučil a vydal se domů.
Lehl jsem si na postel, a opět jsem nechal volně téct slzy, které mírně ulevovali mému trápení.
"Naruto zítra odjíždí na dva týdny. Odjíždí na líbánky. Dva týdny ho neuvidím." Pomyslel jsem si smutně a zavřel oči. Ani nevím jak, ale podařilo se mi usnout.





To bylo smutnééééé!!! ;( Cu co nejdřív pokráááčko :)