"Naruto?" Zaklepal na dveře jeho pokoje.
"Ano?" Když odpověděl, nakoukla do jeho pokoje blonďatá hlava jeho otce.
"Co myslíš, mám dát Kakashimu raději růže nebo lilie?" Zeptal se ho.
"A k čemu?" Podivil se jeho syn.
"No zítra je přeci Valentýn." Podotkl jeho otec.
"Aha, no tak lilie, růže jsou už otřepané."
"Jak vidím, tak máš stejný názor a vkus na květiny." Zazubil se na něj.
"Nejen na ně, kdybys tak věděl." Povzdychl si v duchu.
"Ahoj." Odvětil mu smutně.
"Co se děje?" Zeptal se ho starostlivě.
"Ale nic, co potřebuješ?" Pousmál se mírně.
"No já jen, že zítra je Valentýn." Poškrábal se na hlavě. "A tak jsem se chtěl zeptat, jestli bys ho nechtěl strávit se mnou." Zeptal se nervózně.
Naruto na něj vykulil oči a přemýšlel. Když byl však ticho už dost dlouho, Sai posmutněl.
"Promiň Naruto, asi to byl hloupý nápad. Tak se zatím měj." Loučil se.
"Počkej." Chytil ho blonďáček za ruku.
Sai se na něj překvapeně otočil.
"Půjdu rád." Usmál se na něj.
Saiovi se rozzářila tvář.
"Opravdu?" Zeptal se šťastně.
Blonďáček kývl.
"Tak já tě zítra v pět vyzvednu."
"To bude super." Znovu se usmál a rozloučil se s ním.
Když za ním zavřel dveře, sesul se podél nich.
"Sice se mi nelíbí, že Saie teď takhle využívám, ale já potřebuju zapomenout, třeba se mi to díky Saiovi podaří, třeba zapomenu." Povzdychl si.
Vstal a šel do obýváku, kde právě seděl jeho otec s Kakashim na gauči, Minato ho držel kolem ramen a povídali si.
"Kdo to byl?" Všiml si ho Minato.
"Sai."
"A co potřeboval?" Ptal se dál.
"Pozval mě zítra na rande a já souhlasil." Pousmál se naoko.
"Tak to gratuluju Naruto." Pogratuloval mu nadšeně Kakashi.
Naruto v duchu posmutněl, ale nedal to na sobě znát.
"Děkuji."
"Taky gratuluju. Páni můj syn už je velký a má rande." Rozplýval se pyšně jeho otec.
Blonďáček se cítil trapně, tyhle rodičovský řeči nikdy neměl moc rád, cítil se při nich jako malé dítě.
"Jo." Protočil oči v sloup.
"Kdyby jen věděl, že to není mí první rande." Uchychtl se pro sebe a odešel raději do pokoje.
"Vážně dělám dobře?" Pomyslel si, když seděl u okna a pozoroval nebe.
"Proč zrovna Kakashi, proč jsem se musel zamilovat zrovna do něj? Do mého senseie do přítele mého otce? Proč jsem vlastně stejný jako můj otec? Nejhorší na tom všem je, že se nikomu nemůžu svěřit a hlavně ne svému otci." Ptal se sebe potichu.
"Naruto? Můžu dál?" Zaklepal Kakashi.
"Jo můžete." Zadíval se na něj překvapeně.
"A můžu se tě na něco zeptat?"
"Podle toho na co." Pokrčil rameny.
"Proč jsi tak najednou souhlasil se Saiovou nabídkou?" Opřel se o stěnu vedle něj.
"Uvědomil jsem si, že bych to měl zkusit, Sai mě má rád a je moc milý." Zadíval se mu do očí (Do oka se mi zdálo zvláštníJ)." Pokrčil rameny.
"Co se to s tebou poslední dobou děje?" Zeptal se ho najednou.
"Miluji tě, to je to, co se se mnou děje."
"Nic." Zalhal.
"Nelži Naruto, něco s tebou je. Vadí ti, že chodím s tvým otcem?"
"Hrozně, protože chci být na jeho místě."
"Ne, proč by mělo? Jak jste na takovou hloupost přišel?" Povytáhl obočí.
"Já jen, že se tak chováš od doby, co chodím s Minatem." Vypadal zamyšleně.
"Opravdu se se mnou nic neděje, a i kdyby, tak by to nemělo nic společného s Vámi a tátou." Zakroutil hlavou.
"Sice ti moc nevěřím, ale budiž, víš, že kdyby se něco stalo, můžeš za otcem, nebo i za mnou kdykoliv přijít.
"Jo děkuju." Pousmál se a Kakashi odešel.
Naruto sebou plácl na postel, zakryl si tvář dlaněmi a tlumeně do nich zakřičel.
"Ahoj Saii." Usmál se na něj další den Naruto.
"Mějte se!" Rozloučil se s Minatem a Kakashim a vydal se se Saiem k Ichiraku rámen.
Dobře si popovídali a Naruto se skvěle bavil. Sai byl trochu zvláštní, ale cítil se s ním dobře.
Dokonce od něj dostal růži.
"Cítím se trapně, že jsem ti nic nedal." Řekl s červenými tvářemi.
"To nevadí, večer ještě nekončí." Odvětil.
Naruto na něj nevěřícně vytřeštil oči.
"Ne, takhle jsem to nemyslel." Uvědomil si Sai dvojsmysl svých slov. "Myslel jsem to tak, že jsi mi dal krásný čas ve tvé společnosti, a že o jednom dárku bych věděl." Mírně zčervenal.
"A o co se jedná?" Zeptal se zvědavě.
Sai tam chvíli jen tak stál, ale pak ho chytil rukama za boky a přitáhl si ho k sobě. Naruto mírně ztuhl a rozšířili se mu zorničky překvapením, když Sai přitiskl své rty na ty jeho a pokoušel se jazykem dostat do jeho úst. Blonďáček se vzpamatoval, pustil ho dovnitř a zapojil se do polibku.
Když se od sebe odtáhli, tvářil se Sai velice šťastně.
"Páni, ten Sai umí ale líbat." Pomyslel si Naruto.
"Tohle byl ten nejlepší dárek." Vydechl černovlasý chlapec.
Sai ho potom doprovodil domů a polibkem na dobrou noc se s ním rozloučil.
"Jsem dom-ma." Zarazil se při pohledu na gauč.
"Áááá." Zakřičel a zakryl si rukou oči.
Minato rychle slezl z Kakashiho a přehodil přes ně deku.





Jéžiš chudák Naruto. Si umim představit, co asi viděl(jsem až moooc úchylná, ale s tím se nedá nic dělat). Už se těším na další.