Konečně byl konec její bolesti a byla hrozně vyčerpaná.
"Kushino sama je to kluk." Oznámila jí radostně žena, která jí s porodem pomáhala a podávala jí blonďatého chlapečka, který zrovna řval z plných plic. Jakmile si ho však žena přitiskla k sobě, chlapeček se uklidnil a pozoroval jí svýma velkýma, blankytně modrýma očima.
"Vítej na svět Naruto." Řekla ztěžka Kushina a usnula věčným spánkem.
Dítě, jakoby vycítilo ztrátu své matky, se opět rozplakalo.
" Hokage sama, hokage sama!" Volal jeden z ninjů Listové vesnice.
"Co se děje?" Otočil se na něj Minato, který se hnal pomoci lidem ze své vesnice porazit toho démona.
"Máte, máte syna!" Zvolal udýchaně ninja, který mu sotva stačil.
"Tak já mám syna." Řekl s úsměvem.
"A Kushina?" Zeptal se na svou manželku.
Ninja posmutněl a zakroutil hlavou.
"Je mi líto, ale Vaše žena to nepřežila." Odvětil smutně.
Minato se zastavil a z jeho tváře se vytratila veškerá barva a z oka mu ukápla slza.
"Hokage sama?" Zeptal se opatrně ninja.
"Teď není čas na nářky a bolest." Řekl si Minato nahlas. "Teď na mně závisí životy jiných lidí, jsem jejich hokage, musím je zachránit." Řekl si rozhodně, otřel slzu, a opět se rozeběhl.
Boj s liškou nebyl vůbec snadný, konečně se mu podařilo démona spoutat.
"Jirayo!" Křikl na svého bývalého senseie.
"Co potřebuješ Minato san?" Přiběhl k němu.
"Dones mi sem prosím mého syna a rychle, nemáme moc času!"
Jiraya povytáhl překvapeně obočí, ale udělal, jak mu Minato přikázal. Za pár minut byl zpět a v pravý čas, protože čakra, kterou byl Kyubi spoután začínala slábnout.
"Promiň mi to Naruto." Zašeptal svému synovi do ouška a začal dělat pečetě, když byly hotové, skácel se k zemi.
Otevřel oči a zadíval se na stěny nemocničního pokoje. Unaveně se posadil a snažil se vzpomenout, co se stalo. Když si vzpomněl, rozbrečel se. Uvědomil si, že jeho milovaná žena je mrtvá.
"Jak vidím, tak už ses probral Minato san." Vešla do dveří Tsunade.
"Jak ti je?" Zeptala se, když nic neříkal.
"Fyzicky celkem dobře, až na to, že jsem unavený, ale psychicky hodně špatně." Povzdychl si.
"Je mi líto, co se Kushině stalo, byla to laskavá a energetická žena." Řekla smutně Tsunade.
"Ano." Odvětil smutně. "A kde je můj syn, je v pořádku?" Zeptal se s obavou v hlase.
"Ano." Usmála se na něj. "Je celý ty. Stejně hlučný a plný energie." Zasmála se.
"Můžu ho vidět?" Zeptal se s malým úsměvem na rtech.
"Samozřejmě." Odešla a po chvilce se vracela s novorozenětem v náručí.
"Tak Naruto, tohle je tvůj tatínek." Řekla s láskou a podávala ho Minatovi.
Malý blonďáček otevřel svá kukadla a zadíval se do Minatovi tváře. Dotkl se ho svou malou ručičkou a našpulil na něj pusu.
"Co to dělá?" Zeptal se překvapeně Minato.
"To znamená, že se mu líbíš." Zasmála se.
MInato si šťastně prohlížel svého syna.
"Vždycky tu budu jen pro tebe Naruto a udělám všechno proto, abys byl šťastný." Zašeptal mu do ouška.
"Minato sensei!" Volal na něj známý hlas, jednoho z jeho bývalých žáků.
"Á Kakashi kun, co ty tu děláš?" Zeptal se překvapeně Minato.
"Slyšel jsem, že Vás dnes pouštějí z nemocnice, tak jsem se na Vás přišel podívat."
"To je od tebe hezké." Usmál se na něj Minato.
"To je Váš syn?" Ukázal na malé dítě, které k němu právě natahovalo své ručičky.
"Ano to je Naruto."
"A co to dělá?" Zeptal se překvapeně, když Naruto začal špulit pusu.
"To znamená, že se mu líbíš." Pohladil svého syna po hlavě.
Kakashi si ho prohlížel, nikdy nebyl ten typ, který by se rozplýval nad miminkami, ale Naruto mu přišel celkem roztomilý.
"Tak se zatím mějte Minato sensei." Rozloučil se a zmizel.
O šestnáct a půl roku později:
"Naruto, jsme doma!" Zavolal jeho otec.
"Jsme? Kdo ještě?" Pomyslel si skoro sedmnáctiletý chlapec a seběhl dolů ze schodů.
"Ahoj tati." Pozdravil Minata. "Dobrý den Kakashi sensei, co vy tady?" Zeptal se překvapeně.
"No Naruto, já ti musím něco říct." Dostal ze sebe Minato.
"O co jde?"
"No víš, já tady s Kakashim chodím." Objal svého společníka kolem ramen.
"To je vážně blbej vtip tati." Okomentoval to Naruto.
"Ale to není vtip Naruto, je to pravda."
Blonďáček se zarazil, jeho otec a Kakashi sensei?
"Tak co na to říkáš?" Zeptal se ho otec s obavami v hlase.
"No když tě to udělá šťastným, tak proč ne, jsi dost starý, aby ses rozhodoval sám." Konstatoval to Naruto.
Minato se na něj zazubil, jeho syn měl vždy nějakou takovouhle poznámku.
"A ví to ještě někdo?" Zeptal se ještě.
"Ještě ne, chtěl jsem, abys byl první, kdo to bude vědět." Pustil Kakashiho a pro změnu objal jeho.
Když se odlepil od svého syna, vrátil se ke Kakashimu, přitiskl si ho k sobě a začal ho líbat.
"Nemohli byste si to nechat, až u toho nebudu?" Protočil oči v sloup Naruto.
Minato se odtrhl od Kakashiho úst a mírně zrudl.
"A vy Kakashi sensei, neměl byste teď se mnou jít na trénink? Nebo to chcete zase přijít pozdě?" Zadíval se na svého senseie.
Kakashi se poškrábal na hlavě a kývl. Letmo ještě políbil Minata a vyrazil ven za jeho synem.
"Jak jste se vlastně dali dohromady a jak dlouho to trvá?" Zeptal se Naruto při cestě na místo srazu.
"No dá se říct, že jsem Minata miloval, už když jsem byl členem jeho týmu." Přiznal Kakashi.
"Vždycky jsem ho obdivoval, i když jsem to nedával moc znát. Poslední roky, jsem pomáhal tvému otci smířit se se smrtí tvé matky Kushiny a za ty roky jsme si budovali stále silnější přátelství, až z toho předevčírem vzniklo chození." Pousmál se Kakashi.
"Zajímavé." Odvětil jen.
"Ale jedno Vám řeknu, jestli mému otci ublížíte, budete toho litovat." Zahrozil s ironií v hlase Naruto.
"To věřím." Odpověděl Kakashi a už stáli na místě srazu.






moc hezká povídka honem pokráčko pls x)