"Klid Naruto určitě se brzy dostaví." Uklidňoval ho Pein.
"Tak jsem tu." Ozvalo se za nimi.
"No konečně." Oddychl si blonďáček.
"Tak co? Víš, kam máme jít?" Zeptal se nevrle.
"Jo, můžeme vyrazit."
"Jak si mi vlastně dal do pití ten lektvar?" Zeptal se ho blonďáček, když bylo po cestě stále ticho.
"No když přišel Itachi a ty ses na něj otočil." Zazubil se nad tou vzpomínkou.
"Proč si to udělal?" Zadíval se na něj.
"Já ani sám nevím. Asi proto, že jsem se nechal přemoct chtíčem a touhou. Už v Konoze ses mi strašně líbil, ale tam jsi byl tak zranitelný a zvítězilo přátelství, nechtěl jsem ti ublížit, proto jsem si tě vzal bez tvého vědomí a doufal, že si to nebudeš pamatovat. Ale když jsem tě viděl tak chladného, chtěl jsem poznat i tvou druhou stránku, ale tys mě nechtěl, a tak jsem ti nalil ten lektvar do pití." Zavrtěl nevěřícně hlavou. "Omlouvám se, způsobil jsem tím jen zmatek."
"Jo a to obrovský." Povzdychl si blonďáček. "Ale odpouštím ti to."
"Dík."
Další část cesty nemluvili a zdálo se, že to oboum vyhovovalo.
"Dřív by mě Naruto otravoval všemožnými otázkami a různými hloupostmi, ale teď? Je jako vyměněný. Co se mu vlastně stalo?" Byl zvědavý.
"Naruto?" Nevydržel to po chvilce.
"Hm?"
"Co se ti vlastně stalo?"
"Jak to myslíš?" Otočil na něj hlavu.
"Proč ses změnil a přidal se k Akatsuki?" Vysvětlil.
A tak mu Naruto, jako už tolikrát řekl všechno, co se mu stalo, jako předtím ostatním.
"Já byl první podnět?" Povytáhl obočí.
"Jo byl jsi můj přítel a měl jsem k tobě prakticky citově nejblíž." Pokrčil rameny.
"Myslíš, že kdybych zůstal, vyvinulo by se to mezi námi v něco víc?"
"Nevím, je to možné." Odpověděl ledabyle.
"Škoda, že jsem odešel."
"Čas zpátky nevrátíš."
Poté opět mlčeli. Ani jeden nevěděl a ani něměl, co říct, a tak se Naruto stočil opěk k myšlenkám na Deidaru a z hloubi svého srdce doufal, že je v pořádku.
"Mám pro tebe dobrou zprávu Deii." Usmál se slizce Orochimaru.
Deidara těžce zvedl hlavu a zadíval se na něj vyčerpaným pohledem.
"Jde si pro tebe Naruto." Zasmál se ledově.
"Naruto." Zasípal.
"Ano přesně tak a podle toho, co říkal Kabuto, si myslím, že se ke mně nepřidá, zřejmě si budu muset vzít jen Kyubiho. Škoda jen, že to Uzumaki nepřežije, mohla z něj být dobrá hračka, tak jako z Kabuta." Ušklíbl se.
"Ne!" Vykřikl v duchu Deidara, když to však vypustil z úst, vzešlo z toho jen chraplavé zašeptání a opět svěsil hlavu.
"Jestli budeš chtít, můžu tě pak toho trápení zbavit, přeci jen jsme byli kolegové." Nadzvihl mu bradu a zadíval se do vyhublého obličeje, který byl skoro bez barvy.
Deidara tu už byl pět dní a Orochimaru mu akorát dal jednou za den trochu napít a najíst mu dal za tu dobu jen jednou, Dei byl na tom opravdu špatně.
"Hm, jsou tu." Usmál se Orochimaru a odešel pryč.
"Naruto." Zašeptal Deidara.
"Orochimaru!" Zařval na něj Naruto. "Tak kde je!"
"Uvnitř." Odvětil klidně.
"Tak co? Zvážil jsi mojí nabídku, přidat se ke mně?"
"Tak padlý na hlavu nejsem." Odvětil zhnuseně.
"V tom případě zemřeš Uzumaki." Pronesl.
"Kabuto ty se postarej o Uchihu, samozřejmě ho nesmíš zabít a já se postarám o toho spratka." Rozkázal.
"Ne Orochimaru sama." Zadíval se Kabuto do země.
"Co jsi to řekl?" Otočil se na něj s překvapeným a vražedným pohledem zároveň.
"Řekl jsem ne!" Zvýšil hlas.
"Co to do tebe kruci vjelo?!" Vyjel na něj.
"Já nejsem HRAČKA!" Zdůraznil poslední slovo.
Orochimaru pochopil, Kabuto je musel slyšet.
"Ale Kabuto, prostě jsme si spolu párkrát užili, nedělej z toho vědu a bojuj." Protočil oči v sloup.
"Pro Vás to byla možná jen zábava, ale pro mě ne. Já se Vám odevzdával s láskou!" Vykřikl.
Naruto využil toho, že se ti dva dohadují a přemýstil se dovnitř jeskyně. Po chvilce se mu podařilo najít Deidaru.
Deidara jen zdvihl hlavu a přivřel oči, aby zjistil, jestli se mu to opravdu nezdá.
"Naruto." Vydechl a omdlel.
"Deii miláčku, vydrž." Začal ho rychle dostávat z řetězů.
Potom se s ním posadil na zem, opřel si jeho hlavu o klín, vyndal lahev s vodou a dal mu opatrně napít. Deidara se mírně zakuckal, a pak spal dál.
Naruto si ho vzal do náruče a vyběhl s ním ven, kde se stále hádali Orochimaru s Kabutem. Sasuke se na ně jen znuděně díval. Očekával boj a ne manželskou hádku.
"To ještě neskočili?" Povytáhl obočí Naruto.
"Ne." Povzdychl si Sasuke. "Jak je na tom?" Podíval se na Deidaru.
"Špatně, ale přežije to." Pousmál se Naruto, a pak všichni tři zmizeli.
"Fajn, když jsme to konečně vyřešili, můžeme bojovat." Otočil se Orochimaru na místo, kde předtím stáli Sasuke s Narutem.
"Kde sou?" Poškrábal se na hlavě.
Pomalu se začínal probouzet.
"Kde to jsem?" Pomyslel si.
Cítil, jak se někdo dotýká jeho ruky. Opatrně nadzvedl hlavu a podíval se na toho dotyčného. Blonďáček ležel na posteli vedle něj a držel ho za ruku.
"Naruto, ale jak?" Zamyslel se, a pak si vzpomněl.
"Už si se vzbudil?" Zvedl najednou hlavu.
"Jo." Odvětil jen.
"To jsem moc rád." Usmál se s úlevou.
"Proč jsi mě vlastně zachraňoval?" Sklopil svůj pohled.
"To je pěkně blbá otázka." Odpověděl ironicky Naruto. " Protože tě miluju, to je snad jasné ne?" Povzdychl si.
"Kdybys mě miloval, nevyspal by ses se Sasukem." Zavřel oči a ukápla mu slza.
"Ale Deii, já se s ním nevyspal dobrovolně." Hájil se Naruto.
"Alespoň mi nelži." Vytrhl mu svou ruku a sevřel v dlaních pořádně peřinu.
"Ale já ti nelžu. Sasuke mi nalil do pití nějaký lektvar, prostě a jednoduše mě nadrogoval." Pohladil ho po tváři.
Deidara otevřel oči a zadíval se do těch Narutových. Vždy v jeho očích viděl pravdu a dnes tam byla také.
"Doopravdy?" Zašeptal.
"Ano Deii, nikdy bych ti nedokázal ublížit, alespoň ne vědomě." Objal ho.
Deidara chvíli váhal, ale pak i on obtočil své ruce kolem něho.
"Jsem rád, že jsme zase spolu, bez tebe mě jakoby kousek chyběl." Řekl upřímně a políbil ho na čelo.
Toť vše a teď už doopravdy






nádherný!!!!!!!!!!škoda jen, že už je konec