"Sasuke, no tak, pojď." Chytil ho za rameno Itachi a se smutným hlasem, se ho pokusil zvednout.
"Proč Itachi, proč musel umřít." Vzlykal dál Sasuke a nespouštěl oči z Narutova těla.
"Pojď Sasuke, takhle to bude ještě horší." Táhl ho pryč.
Když vyšli před nemocnici, seběhli se k nim novináři a začali se vyptávat.
Sasuke je ignoroval, a šel dál, jako hromádka neštěstí.
"Mohli byste nám dát pokoj?!" Zavrčel na ně Itachi a spolu se Sasukem nasedli do limuzíny.
Po třech dnech se konal Narutův pohřeb a Sasuke se jen nešťastně díval, jak spouštějí do země rakev.
Všichni Narutovi fanoušci ten den zapálili symbolikou svíčku.
"Ahoj. Ty jsi Kiba viď?" Zeptal se Fugaku, když u jejich dveří uviděl hnědovlasého chlapce.
"Dobrý den. Ano jsem, je Sasuke doma?" Zeptal se se smutným pohledem.
"Ano je, nikam teď nechodí, on z toho pokoje vůbec nevylézá a ani nevím, jestli ti otevře dveře." Povzdychl si smutně Fugaku.
"Je to moc důležité, můžu za ním?" Zeptal se.
"Jdi po schodech nahoru a jsou do druhé dveře po pravé straně.
"Hai."
"Sasuke?" Zaťukal.
"Jdi pryč, já nechci nikoho vidět." Ozval se zhroucený hlas z pokoje.
"Sasuke, ale já tu pro tebe něco mám, něco co patřilo Narutovi." Zkusil to znovu Kiba.
Chvíli bylo ticho, ale nakonec se ozval klíč v zámku a ze dveří vykoukl Sasuke. Kiba se na něj zadíval. Sasuke měl obrovské kruhy pod očima, které ztratily svou černou barvu, a nahradila je barva červená, vypadal zdrceně, a že se brzy zhroutí.
"Copak to je?" Zadíval se na oranžovou knížečku, co držel Kiba v ruce.
"Narutův deník, našel jsem ho při třídění nějakých jeho věcí." Podával mu deník.
Sasuke ho přijal a zadíval se na něj.
"Jak se držíš Sasuke?" Zeptal se ještě Kiba.
"Jak asi, skvěle." Řekl s ironií. "A jak ty?"
"Byl to můj nejlepší kamarád, je to hrozné, co se mu stalo. Musí to být pro tebe těžké." Řekl soucitně.
"Ani nevíš jak." Nadechl se a zarazil další slzu. " Ahoj Kibo." Zavřel za sebou opět dveře.
Lehl si na postel, otevřel deník a začal jím listovat.
Musel se pousmát, když zjistil, že si ho Naruto píše už od svých sedmi let a píše tam i své dětské zážitky s rodiči. Pootočil stránky skoro o dvanáct let dál.
"Dnes jsem opět potkal na chodbě Sasukeho, a jako vždy mě ten zatracený Uchiha vytočil a samozřejmě jsme se poprali. Co je špatného na tom, být chudý? Proč mě musí pořád tak ponižovat? I přesto všechno, co mi kdy řekl, udělal, jakoukoliv nadávku vyslovil, si přeju, abychom byli alespoň kamarádi. Ano, říkám alespoň, myslím, že jsem se do Sasukeho zamiloval. Ano vím, je to kluk a navíc někdo, kdo by se o mě nikdy nemohl zajímat, ale i přesto je hezký a je v něm takové to kouzelné charisma, to očarující něco, co každého přitáhne a už nikdy nepustí." Sasuke si tenhle zápis pročítal ještě asi třikrát, a vždy se pousmál.
"Takže ty jsi mě miloval už dřív. Proč jsem si to jen i já neuvědomil dřív? Mohli jsme spolu strávit více času. Miluji tě Naruto, a nikdy nepřestanu." Zašeptal smutně do ticha pokoje a objal si kolena. Vzal do rukou časopis, na jehož titulní straně byl jeho kouzelný blonďáček a stále si jí prohlížel.

"Proč jsi mě musel jen opustit Naruto?" Chytil se za hlavu a znovu se rozplakal.
Vzal ovladač od hifiny a pustil jí. Pokojem se začaly linout Narutovy písně. Poslouchal je a opakoval jejich slova.
Budu po tvém boku
Budu tvůj anděl strážný
Láska a ztráta obejmou bolest
Svoje slzy nemůžeš skrýt v dešti
Budu tam
Jen čekej, moje lásko
Jen pro mě
Dokud tě neuslyším dýchat
Klidně a volně
A dokud neusneš
Nenechám tě se trápit
Zpozorněl. Nevěděl, jestli to bylo jen tím, že se zaposlouchal víc do jednoho z Narutových textů, ale tohle vypadalo, jako by mu to zpíval Naruto sám do ucha, jakoby vynechal jednu sloku a říkal mu slova, která jakoby ulevovala jeho duši. Cítil jeho přítomnost.
"Už z toho začínám bláznit." Povzdychl si a vstal z postele. Došel ke skříni a vytáhl z ní lahev saké, kterou dostal k narozeninám. Vypil jí až do dna, a pak vrávoravě vyšel z pokoje.
"Sasuke, cos to udělal?" Vytřeštil na něj oči jeho bratr, přiskočil k němu a chytil ho, jinak by Sasuke
snad spadl ze schodů.
"Pu-pusť mě." Zasmál se a rozešel se dolů, na posledním schodu zakopl a natáhl se. Pomalu se zvedl a uchechtl. Došel do obýváku a otevřel skříňku s dalšími lahvemi alkoholu. Vzal jednu lahev a rychle jí do sebe začal lít.
"Sasuke přestaň!" Chtěl ho zadržet Itachi a pokusil se mu lahev sebrat.
"To je moje!" Řekl opileckým hlasem a vyškubl se mu, avšak zavrávoral a spadl na zem.
"Sasuke?" Zeptal se Itachi a poplácal ho po tvářích.
"Omdlel." Povzdechl si, vzal ho do náruče a položil do postele.
"Sasuke!" Bušil jeho otec na dveře.
"Co je?" Otevřel Sasuke, kterému třeštila hlava, jako poslední dva měsíce každý den.
"Ty jsi včera zase pil, že?" Zeptal se ho přísně.
"No a?" Pokrčil jen rameny.
Fugaku mu chtěl ještě něco říct, ale věděl, že by to nemělo smysl, jako už tolikrát, a tak raději přešel k tomu, proč vlastně přišel.
"Sasuke, našli toho člověka, co srazil Naruta." Dostal ze sebe nakonec.
Jeho syn jakoby se vrátil do reality.
"Cože?" Vytřeštil oči. "Kde je?" Zeptal se rychle.
"Na policejní stanici v Paříži."
"Letím tam." Řekl rozhodně.
Sbalil si pár věcí a vydal se soukromým letadlem do Paříže.
"Proč jste ujel a nepomohl mu?!" Zakřičel na něj Sasuke.
"Protože jsem se bál, že mě zavřou." Povzdychl si asi tak čtyřicetiletý muž.
"Kvůli vám zemřel, kdyby, kdybyste nejel na červenou, mohl být stále tady, stále se mnou!" Začínal být hysterický.
"Promiň chlapče." Omluvil se upřímně.
"To mi ho nevrátí, doufám, že si prožijete peklo, tak jako já, z té bolesti." Odešel.
Opět poslouchal tu písničku, Guardien angel, při níž konečně usnul.
Otevřel oči a radostně se díval na osobu, která stála nad ním.
"Musíš se vzchopit Sasuke." Řekla tím svým uklidňujícím hlasem.
"Naruto." Zašeptal.
"Nezapomeň, budu vždy s tebou." Řekl a rozplynul se.
Rychle se probudil a posadil se.
"Byl to jen sen." Zašeptal zklamaně.
Sasukemu se nikdy nepodařilo dostat se z depresí. Sasukeho zdraví už neuneslo nával bolesti a stresu, a tak se několikrát zhroutil. Jednou už se z toho však neprobudil.
Konec





To , to si děláš srandu T.T . Tohle se nedělá , takhle mě rozbrečet a já vážně nelžu ty jsi mě rozbrečela . Musím se jít uklidnit . Ale bylo to naprosto super .