Tohle všechno jen kvůli němu, kvůli blonďatému chlapci, kterého beznadějně milovala, on byl však tak natvrdlý, že si toho nikdy nevšiml. Nevšiml si, jak vždy zčervená, jak je nervózní, nesvá či toho jak šeptá. Šla smutně ulicemi a ani nepostřehla, že na ní volá blonďatá dívka.
"Hej Hinato!" Dostihla jí, chytila jí za rameno a zařvala jí do ucha.
Hinata sebou trhla a konečně jí začala vnímat.
"Á Ino chan, děje se něco?" Zeptala se překvapeně.
"Volám na tebe už dobrých deset minut, ale ty mě ignoruješ, co se to s tebou děje?" Povytáhla tázavě obočí.
"Ale to nic." Usměje se rozpačitě Hinata a na tvářích se jí zračí červená barva.
"Ale no tak, co ti je?" Nedá se odbýt Ino, která si jejího rozpačitého chování všimla.
Hinata si povzdychla a sklopila svá bílá očka k zemi.
"Nech mě hádat, týká se to Naruta kun?" Rýpne do ní loktem.
Hinata zrudla při jeho jméně ještě víc a začala jí máchavými pohyby rukou a koktavým hlasem naznačovat, že ne.
"Takže ano." Ušklíbla se Ino.
Hinata to vzdala.
"Hai." Špitla tiše.
"Pojď, půjdeme se posadit k Ichiraku a ty mi všechno řekneš jo?" Pobídla jí a rozešla se směrem k rámen baru, po chvilce se však zastavila, když si všimla, že jí Hinata nenásleduje.
"Co se děje?" Zeptala se překvapeně a nechápavě se dívala na Hinatu, která tam stále stála a tiskla k sobě nervózně ukazováčky.
"Ale tam by mohl být Naruto kun." Špitla a Ině došlo, že tam Uzumaki tráví většinu svého života.
"Pravda." Pleskla se do čela. "Tak zajdeme do čajovny." Chytla jí za ruku a táhla jí za sebou.
Jednoho dne si Hinatu zavolala Tsunade, když vešla do dveří, stáli tam už Kiba a Shino, ale také Ino, Shikamaru a Choji. Hinata přešla k Ino a zeptala se jí, co se děje, ta jen pokrčila rameny a řekla jí, že čekají ještě na jeden tým. Jakmile to dořekla, rozevřely se dveře a do nich vešla Sakura a hned za ní Naruto. Hned jak ho Hin uviděla, zčervenala a Ino jí musela nenápadně podepřít, jinak by to s ní snad seklo o zem, když jí došlo, že budou mít zřejmě všichni společně misi. A taky, že ano, po chvilce, kdy dorazil i Kakashi, který měl být jejich velitelem, se od Tsunade dozvěděli, že mají důležitou misi ochránit vesnici, kterou napadli Akatsuki.
Tsunade jim dávala instrukce a asi milionkrát kladla Narutovi na srdce, aby si dával pozor, že jdou přeci i po něm, avšak Naruto to jako vždy bral lehkomyslně a jen se na ní usmíval tím svým typickým úsměvem a říkal jí, že bude všechno v pořádku, jako že se Uzumaki Naruto jmenuje.
Sešli se kolem druhé odpoledne u brány a vyrazili na cestu. Hinata se držela vzadu s Ino a klábosili, Shikamaru šel se znuděným výrazem a bavil se o něčem s Chojim, Shino šel mlčky, Kiba dováděl s Akamarem a Naruto se nějak moc bavil se Sakurou a ta se usmívala, což nebylo normální a bylo to nanejvýš podezřelé, ale nikdo si toho moc nevšímal.
"Ino co mám dělat." Zašeptala Hinata blondýnce.
"Když já nevím." Povzdychla si nervózně Hinata.
"Takhle ho ale nikdy nezískáš, musíš sebrat taky trochu odvahy." Zamračila se Ino.
"Hai, asi máš pravdu." Kývla Hinata a sklopila svůj pohled k zemi.
"No tak Hin, nemáš se čeho bát, vždyť si hezká holka, chce to jen trochu sebedůvěry." Usmála se povzbudivě. "Navíc jsem slyšela Kakashiho, jak říká Tsunade, že dneska přespíme v jedněch lázních, máš hodně velkou příležitost se tam Narutovi vyjádřit, navíc se předtím pořádně uvolníš v horkých pramenech a nebudeš mít takový strach." Poplácala jí přátelsky po rameni.
Hinata jen kývla a dál už si povídali o jiných věcech, jako co si koupili za oblečení, o různých písničkách a porovnávali, kdo z přítomných kluků má nejhezčí zadek a největší svaly. Nakonec to vyhrál Kakashi, ale jen těsně, páč Hinata skoro stále prosazovala Naruta.
Konečně dorazili na večer do lázní, ubytovali se po dvojicích, Hinata byla samozřejmě s Ino.
"Bože, co se to se mnou děje?" Pomyslela si zděšeně a snažila se zachovat klid.
"To je tak příjemné." Posadila se vedle ní a už si tak jako ona užívala uvolňujícího tepla.
Ino napadaly různé myšlenky, jedna nemravná za druhou, nevěděla, kde se to v ní bere, prostě vyvstaly napovrch, dřív takhle přemýšlela o Sasukem, ale teď ho z nich vykopla Hinata a pěkně se tam zabydlela.
"No nic už je pozdě a už jsem se rozhodla, půjdu za tím Narutem a konečně mu všechno řeknu." Řekla rozhodně a zvedala se.
"Jj." Odpověděla jen Ino, ale v duchu snášela na Uzumakiho řadu nadávek, musela si to přiznat, ona žárlila, chtěla Hinatu pro sebe, než však stihla něco namítnout, zavřela se za Hin stěna a černovláska byla pryč. Ino si jen smutně povzdechla a vydala se k sobě do pokoje, kde si lehla na postel a přemýšlela o vzniklé situaci.
Asi po hodině se rozrazily dveře a dovnitř vběhla ubrečená Hinata, švihla sebou na svou postel a zabořila svou uplakanou tvář do polštáře. Blondýnka vyděšeně vyskočila ze své postele a posadila se k ní.
"Hin, copak se stalo?" Zeptala se starostlivě a pohladila jí po černých vlasech.
"Na-Naruto, o-on…" Vzlykala.
"On tě nechce." Přerušila jí Ino.
"Ne to ne, o-on se-se líbal se Sakurou." Řekla jí mezi vzlyky.
"Cože?" Vytřeštila oči, tomu se prostě nedalo věřit.
"Je to pravda." Popotáhla Hin, zvedla svou hlavu a zadívala se svýma bílýma uslzenýma očima do její překvapené tváře.
"No tak Hin, to bude dobrý." Otřela jí slzy Ino.
"Já vím, ale bolí to." Povzdychla si smutně a položila svou hlavu do Inina klína.
Ino jí hladila ve vlasech a uklidňovala jí, dokud Hinata neusnula. Ino jí s úsměvem pozorovala.
"Je tak roztomilá, když spí." Pomyslela si, v její přítomnosti se cítila tak šťastně, tak uvolněná, nic jí netrápilo. "Asi jsem se zamilovala." Povzdychla si tiše a dál si Hinatu prohlížela, nemohla tomu odolat a políbila jí na čelo, mladá Hyuga se mírně zavrtěla, ale pak spala dál jako nemluvně. Ino si jí opatrně sundala z klína, položila jí na postel, lehla si vedle ní a přitiskla si jí do náruče, pak už i ona klidně usnula.
Ranní slunce jí pohladilo po bělostné tváři a ona otevřela své bílé oči, cítila něčí blízkost, nacházela se v něčí náruči. Pomalinku se otočila a zpočátku se lekla, když si uvědomila, že je to Inina náruč, ve které se nachází. Blondýnka vypadala tak klidně a uvolněně, její blonďatá ofina, jí spadala do obličeje ještě více než kdy jindy. Hinata se pousmála, neznala důvod, ale prostě se úsměvu neubránila, vztáhla svou ruku a ofinu jí odhrnula, a pak jí jemně pohladila po tváři.
"Co-co to dělám?" Zděsila se v duchu Hinata a svou ruku stáhl zpět.
Mlčky jí pozorovala, dokud se blondýnčiny oči neotevřely a nezačaly se svou modrou barvou vpíjet do té její bílé, začala pod tím pohledem rudnout, najednou jakoby zvítězilo její podvědomí, přitiskla své rty na ty Ininy. Šokovaná blondýnka chvíli nereagovala, ale potom se začala do Hinatiných úst dobývat svým jazykem, černovlasá dívka je mírně pootevřela, a už se střetly i jejich jazyky. Po nějaké době se od sebe odtrhly, protože se jim nedostávalo vzduchu a obě se teď na sebe dívaly zmateným pohledem.
"P-promiň, j-já nevím co-co to do mě vjelo." Začala koktat Hinata, která vypadala už jako zralé rajče. Ino jí však umlčela přiložením svého ukazováčku na její rty.
"Pššt." Pousmála se a opět spojila jejich rty. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi tu se mnou." Zašeptala jí do úst a opět prohlubovala polibek, jako předtím.
"Asi jsem se znovu zamilovala." Vzdychla Hinata, když se od sebe opět odtrhly.
"Já taky." Pousmála se Ino. "Doufám, že teď už na Naruta nemyslíš." Řekla vážně.
"Kdo je Naruto?" Řekla s nevinným výrazem a pousmála se.
Ino se uchychtla a s dalším vášnivým polibkem jí zajela rukou pod tričko.
Další den šli obě se zasněnými tvářemi a úsměvem od ucha k uchu. Když skupinka dorazila k vesnici, zjistili, že je už pozdě, vesnice byla vypálená a nikdo zde už nebyl. Vydali se tedy zpět do Konohy oznámit neúspěšnou misi, no teda jak pro koho. Například pro černovlasou a blonďatou dívku, byla tohle nejúspěšnější mise, kterou kdy zažily.






supr jako vzdy