
1.Část: 1.den na zemi
Byl jsem poslán na zem, mezi obyčejné lidi, mezi jejich každodenní starosti, ale i radosti. Mám mu podávat informace o tomto lidském světě, jsem jeho prostředníkem mezi zemí a peklem.
Dnes nastupuji do lidské školy, vcházím bránou a pozoruji lidi. Je tu spousta mladých lidí, kteří se smějí, je tu plno hluku a radosti, musím se usmát nad tím, jak dokážou být mladí lidé šťastní. Také jsem býval jedním z nich, byl jsem sedmnáctiletým studentem, to je jediné co ze svého života vím, teď jsem něčím jiným, něčím čistším než je lidská duše. Mířím ke dveřím ředitelny, zaťukám, a když jsem vyzván dovnitř, vejdu a posadím se naproti asi tak padesátiletému chlapíkovi se šedými delšími vlasy. Vzpomenu si, co mi o něm říkala Tsunade "velice nemravný dědek" řekla to s úšklebkem, na to že byla bohem a měla by o všech mluvit s úctou, u tohohle muže měla vždy peprný slovník. Představím se mu a on se podívá do mé složky, která je jeden velký podvrh, až na mé jméno.
Když vycházím s loučením se ředitelem ze dveří, do někoho omylem vrazím.
"O-omlouvám se." Vykoktám ze sebe a pohlédnu do bledé a nepřívětivé tváře, mé modré oči se střetnou s černými.
"Jsi snad slepý? Nemůžeš dávat bacha ty jeden ubožáku?" Zasype mě nadávkami, poté mě odstrčí a bez zaklepání vejde do dveří ředitelny.
Když odejdu z jeho kanceláře, zamířím podle rozvrhu ke své třídě, před ní už stojí sensei s tím modrookým klukem, který do mě předtím vrazil.
Povídám si s mým novým senseiem, když v tom vidím přicházet jeho, zastavuje se u nás a dívá se na nás se svým chladným, nic neříkajícím výrazem ve tváři. Vejdeme do třídy a sensei nás představuje jako dva nové spolužáky.
"Mé jméno je Uzumaki Naruto, je mi sedmnáct let a přistěhoval jsem se z Tokia." Představím se jim a přívětivě se na ně usměji.
"Mé jméno je Uchiha Sasuke, je mi také sedmnáct a přistěhoval jsem se z Jokohamy." Představí se chladně.
Ten jeho styl a hlas mě fascinují a všimnu si, že nejsem sám, skoro všechny dívky na něj se zájmem hledí. Oba jsme pak vyzváni senseiem, abychom se posadili na poslední volná místa ve třídě. Já se posadím do řady na pravé straně třídy u okna do poslední lavice, on taktéž do poslední lavice, ale na levé straně u dveří. Sedím vedle dívky s černými vlasy a zvláštníma bílýma očima, všimnu si, že se mírně červená, a že je nervózní.
Vejdeme do třídy a začínáme se představovat. Zjišťuji, že ten blonďatý kluk se jmenuje Uzumaki Naruto, v duchu se až leknu, když si uvědomím, že mi přijde roztomilý a líbí se mi jeho úsměv. Když jsem na řadě, všimnu si obdivných pohledů svých nových spolužaček, potom si jdeme konečně sednout na svá místa. Skončím vedle holky s divně růžovými vlasy. Hned se na mě otočí a představí se mi jako Haruno Sakura. Celou hodinu mi něco kecák do ucha a visí na mě těma svýma zelenýma očima. Začínám z ní být na prášky, jak je otravná. Podívám se blonďákovým směrem, ta dívka vedle něj jen mlčí, červená se a vypadá, že brzy omdlí, Naruto si dělá nějaké výpisky do sešitu, najednou však vzhlédne a naše oči se střetnou.
Dívka vedle mě, se představila jako Hyuga Hinata. Je velice tichá a stydlivá, moc se mnou nemluvila, a tak jsem si dělal výpisky z toho, co Kakashi sensei vykládal, i když jsem o té látce, co vykládal, věděl všechno. Po chvilce na sobě cítím nějaký pohled, a tak zvednu hlavu a podívám se tím směrem. Doslova mě propichuje pár černých očí. Mírně zrudnu a sklopím svůj pohled zpět k poznámkám. Z toho kluka mi přejede mráz po zádech a hůř se mi dýchá.
"Co to sakra je?" Pomyslím si a raději se jeho směrem už nedívám, přitom však stále na sobě cítím jeho pohled.
Mírně zrudne a sklopí oči zpět ke svému sešitu. Nemohu si pomoci a stále na něj upírám svůj pohled.
Nechápu svoji zvýšenou pozornost na jeho osobu. Řeknu si, že je to jen tím, že mi vadí, hodím své myšlenky za hlavu a konečně od něj odtrhnu svůj pohled.
Po chvilce vysloví sensei nehorázně jednoduchou otázku, avšak někdo neodpovídá, zvedám tedy ruku, že odpovím, ale ozve se jeho hlas, vyslovující správnou odpověď.
"Velmi dobře Naruto kun." Pochválí ho Kakashi a dává další otázku.
Tentokrát rychle zdvihnu ruku a taktéž odpovídám správně. Potom toho blonďáka už nenechám říct ani jednu odpověď, chci mít prostě intelektuální převahu.
Sasuke se pak celou hodinu chová divně. Nenechá mě už odpovědět ani na jednu jedinou otázku, jakoby chtěl být ten nejchytřejší. "No co." Řeknu si v duchu a pokrčím nad tím rameny, už se po zbytek hodiny ani nesnažím hlásit.
Konečně naposledy zazvoní a já se vydám ke své skříňce, jaké je to překvapení, když zjistím, že jí mám vedle něho.
Přicházím ke své skříňce a podívám se na vedlejší skříňku, opět tam stojí on a vkládá si do ní pár svých učebnic, a některé si naopak dává zpět do tašky. Potom jí zavře a odejde pryč. Chvíli se za ním dívám, pak jen otřepu hlavou a vydám se domů. Lehnu si na postel a myslí se spojím s Orochimarem. Poreferuju mu vše, co jsem dnes viděl, cítím, že je naštvaný, budu muset na škole vyvolat trochu té nenávisti.
Přijdu domů a spojím se myslí s Tsunade, je velice spokojená s tím, jak to na škole vypadá, i přesto ale chce, abych tam zůstal a ještě nějakou dobu tam na to dohlížel. Když má mysl opět osamotní, vydám se do koupelny a ve sprše na sebe nechám dopadat horké, a tak uvolňující kapky. Vylezu a usuším se, poté si lehnu na postel a dívám se na modrý strop, ani nevím jak, ale mé myšlenky se stočí k Sasukemu. Myslím na jeho bledou pleť, černé vlasy a pronikavé oči stejné barvy, při vzpomínce na něj se mírně zachvěji a cítím zvláštní pocit v podbřišku. Nechápu se, nevím, kde se tento pocit bere, jsem z něj zmatený.
Zdá se mi moc zajímavý a vzrušující sen. Cítím, jak mnou prochází až spalující touha, dotýkám se jeho nahého těla, ano jeho, těla toho blonďatého kluka s modrýma očima, mám nad ním úplnou moc, můžu si s ním dělat, co jen budu chtít. Zasypávám jeho obnaženou kůži svými polibky, po jeho těle stékají kapičky potu a on vzdychá mé jméno. Cítím se, jako bych měl brzo explodovat a…
Probouzím se s výkřikem do ticha svého pokoje. Zhluboka oddychuji, jsem celý zpocený a prudce se posadím, přiložím si dlaň na čelo a přemýšlím, o tom, co se mi právě zdálo. Uchechtnu se, když zjistím, že to byl jeden z mých mokrých snů. Vstanu a jdu se převléct. Uvědomím si, že mi ten kluk, s tak nevinnou tvářičkou imponuje.
"Získám ho, svedu ho." Rozhodnu se.





Ooo krásný první dílek ;)