Mám tu první povídku na přání, je to pro May Darrellovou na pár Sai/Naru. Doufám, že se bude povídka líbit
Můj milovaný umělec
"Sasuke prosím, neodcházej!" Objímal svého milence kolem ramen a z očí se mu valily slzy.
"Promiň Naruto, ale já musím jít." Vytrhl se mu a naposledy se zadíval do těch jeho modrých očí.
"Nechápu, jak po tom všem, co jsme prožili, může být pro tebe pomsta důležitější než já." Řekl s bolestí v hlase.
"Promiň mi to Naruto." Naposledy ho políbil. "Vždy tě budu milovat." Řekl a byl pryč.
"Sasuké!" Křičel blonďáček, ale to už byl Sasuke dávno pryč.
Kdyby tenkrát, věděl, že už ho nikdy neuvidí, snažil by se ho víc hledat, nebo by odešel s ním, ale teď bylo na taková rozhodnutí pozdě. Od Sasukeho odchodu uběhly dva roky a od jeho pohřbu to byl přesně rok, teď tu klečel u jeho hrobu a vzpomínal, co se odehrávalo po tom, co mladší z Uchihů odešel.
Přišel na trénink tak jako vždy a podivil se, že už tu jejich sensei je.
"Dobrý den Kakashi sensei, ahoj Sakuro." Pozdravil je, a až potom si všiml, bledého chlapce s černými vlasy.
"Kdo je to?" Zeptal se zvědavě.
"Tohle je Sai, je novým členem týmu 7." Oznámil mu Kakashi.
"Ahoj, jak už jsi slyšel, mé jméno je Sai." Usmál se na něj a natáhl ruku.
"To nemyslíte vážně Kakashi sensei, jak, jak můžete Sasukeho jen tak nahradit?" Vystartoval na Kakashiho Naruto.
"Naruto já vím, že Sasuke pro tebe hodně znamenal, ale už je dva měsíce pryč a musíš se smířit s tím, že se už zřejmě nevrátí, navíc potřebujeme třetího člena, a tím se stal tady Sai, takže se koukej chovat alespoň slušně, a když ti podává ruku, tak bys jí měl přijmout." Vyčetl mu sensei.
"Těší mě, mé jméno je Naruto." Řekl s falešným úsměvem a silně mu stiskl ruku.
Sai byl z jeho chování zmatený, a když mu Naruto ruku pustil, musel s ní zatřepat, aby se mu do ní dostala opět krev.
"Páni ten kluk má ale páru." Pomyslel si a blonďáka si prohlédl.
"A vypadá to, že je i dobře stavěný." Pousmál se v duchu.
"Co na mě tak vejráš?" Zeptal se ostře, když si všiml jak na něj Sai zírá.
"Naruto kroť se!" Okřikl ho Kakashi, který začínal mít jeho chování dost. Věděl jako všichni ostatní, že se Sasukem tvořil pár, ale že bude takhle přehnaně reagovat, to nečekal.
Blonďáček otevřel pusu, ale nakonec jí znovu zavřel a celý zbytek tréninku s nimi nemluvil. Sai si ho stále se zájmem prohlížel. Ani nevěděl proč, ale něco se mu na tom klukovi líbilo.
Po dvou týdnech se Naruto už celkem uklidnil a začal se se Saiem i bavit. Dozvěděl se od něj, že byl členem tajných jednotek Anbu a při trénincích poznal, že využívá k boji své kresby, které pak oživuje.
Kakashi si nakonec oddychl, že Naruta už nemusí krotit, byl z toho chvílemi už totiž na prášky. Za ty dva týdny, si Sai uvědomoval, že mu Naruto není lhostejný, jen nechápal, co byly ty pocity, které cítil, když byl blízko něj.
Vždy jím projel jakoby elektrický proud, když se ho jen letmo nějak dotkl, stáhl se mu žaludek vždy, když věděl, že ho za chvíli uvidí a byl smutný, když tréninky končily a on šel domů. Bylo to pro něj nové, a přesto, že byly tyto pocity zvláštní, byly příjemné.
Po jednom z tréninků se vydal do místní knihovny a vypůjčil si jednu s názvem "Lidské pocity a vše kolem nich."
Doma se položil na postel a listoval stránkami, než se zarazil nad jedním pojmem.
"Láska." Přečetl název pocitu a četl dál. Vše co tam psali, přesně sedělo na to, jak se cítil.
Když si to přebral v hlavě, posmutněl. Uvědomil si, že Naruto stále pociťuje tento cit k Sasukemu a on se stal sotva jeho přítelem.
Stoupl si před plátno a namaloval Naruta, do toho obrazu vložil všechny své pocity a své dílo si prohlédl. Opravdu vyjadřovalo vše, co cítil uvnitř.
Sai už byl v jejich týmu rok a z něj a Naruta se stali nejlepší přátelé. Za celou tu dobu se však černovlasý mladík neodvážil své city Narutovi přiznat, i když blonďáček se přestal nad Sasukeho odchodem trápit, bál se, že kdyby mu své pravé city k němu vyzradil, nejen, že by ho Naruto mohl odmítnout, ale skončilo by i jejich přátelství, které tak dlouho budovali.
Zrovna byli na misi a tábořili, jelikož už byla noc. Sai si vzal, jako první hlídku a Naruto tam s ním ještě seděl a povídali si.
"Tady nedaleko je jezero, nepůjdeme se tam smočit?" Zeptal se po chvilce Naruto.
"Tak jo." Pokrčil rameny Sai a nakreslil pár menších zvířátek, aby mezitím hlídali místo něj.
Blonďáček ho zavedl asi deset metrů od místa, kde tábořili a začal se svlékat.
Sai ztuhl, když viděl, že si Naruto stahuje i trenky.
"Je opravdu krásný." Povzdychl si tiše, když tam blonďáček stál jen tak, jak ho pánbůh stvořil a jeho tělo bylo ozářené měsíčním svitem.
Najednou se Naruto rozeběhl a skočil do vody.
"Tak co je Saii? Bojíš se vody?" Zasmál se Naruto a tím vytrhl Saie z jeho snění.
Sai se také svlékl a skočil tam za Narutem.
Chvíli jen tak plavali, a pak začali ve vodě blbnout. Blonďáček na Saie najednou zezadu skočil a potopil ho pod vodu. Chudák Sai se však nestihl nadechnout, a tak, když ho Naruto vytáhl, byl Sai přitopený.
"Saii!" Vykřikl zděšeně Naruto a popleskal ho po tvářích, Sai však nereagoval.
Naruto ho donesl na břeh a začal mu dávat první pomoc. Chytil Saiův nos, nadechl se a vdechl Saiovi vzduch do úst. Potom se odtáhl a stiskl mu hrudník. Pak opět opakoval dýchání z úst do úst, Sai nejednou otevřel oči a začal vykašlávat vodu.
"Promiň Saii." Omlouval se zadýchaně Naruto, stále nakloněný těsně u jeho obličeje.
Sai se díval do těch vystrašených modrých očí, a pak se k němu vyzdvihl a políbil ho. Blonďáček vytřeštil oči a pootevřel překvapením ústa, a tak tam Sai pronikl svým jazykem. Naruto se vzpamatoval a prudce ho od sebe odstrčil.
"Co to děláš?" Zeptal se překvapeně a naštvaně.
Sai sklopil zrak.
"Promiň Naruto." Povzdychl si, vstal, rychle se oblékl a rozeběhl se do tábora.
Naruto tam zůstal překvapeně klečet na zemi, pak se také zvedl a oblékl. Když dorazil do tábora, Sai byl zavrtaný ve svém spacáku a na hlídce byla Sakura.
"Kde jsi byl?" Zeptala se zvědavě.
"Jen se projít." Řekl Naruto, a také zalehl do svého spacáku.
Nemohl však spát, ten polibek byl pro něj tak příjemný, teď nevěděl, co přesně k Saiovi cítí, byl zmatený svými pocity a myšlenkami.
Další den mezi těmi dvěma panovalo ticho, naštěstí se už vraceli do vesnice, a potom měli rozchod. Naruto se vydal domů, tam si sedl do křesla a podepřel si hlavu. Přemýšlel o včerejšku.
"Musím si se Saiem promluvit." Řekl rozhodně a vydal se k němu domů.
Zaklepal, ale nikdo mu neotevíral. Uviděl otevřené okno, a tak jím proskočil dovnitř. Rozhlédl se po skromně zařízeném pokoji, který tvořila jen postel, malířský stojan a spousta obrazů na zemi a na stěnách. Naruto si je všechny prohlédl, a pak se zarazil nad jedním, kde byl on sám. Vzal ho do rukou a dlouhou dobu si ho prohlížel.
"Z toho obrazu vyzařuje bolest a láska." Pomyslel si.
"Že by mě Sai…" Pomyslel si. "Ne to je blbost." Zavrhl svou myšlenku.
"Ale co když, proč by mě jinak včera líbal?" Přemýšlel.
Zadíval se znovu na obraz.
"Proč jsem ho vlastně odstrčil? Vždyť je mi s ním dobře, skvěle si rozumíme a je zábavný sledovat jeho chyby v lidských vlastnostech a citech. Ale co Sasuke? Proč na něj vlastně stále myslím, vždyť je to už víc jak rok, co odešel. Možná je na čase zapomenout a dát možnost Saiovi." Pousmál se.
"Naruto?" Zeptal se překvapeně Sai, když vešel do dveří svého pokoje.
"Ahoj Saii." Otočil se na něj.
"Ale co tady, co tady děláš?" Vykoktal ze sebe.
"Přišel jsem si promluvit." Odvětil. "Tohle jsi maloval ty?" Ukazoval svůj portrét.
"Hai." Přikývl mírně hlavou.
"Je to nádherné." Usmál se na něj Naruto.
"On se na mě usmívá?" Podivil se Sai.
"O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Dodal si odvahu Sai ke své otázce.
"O tom včerejšku." Odpověděl klidně.
"A máš to Saii, včera jsi všechno pokazil." Pomyslel si černovlásek.
"Chtěl jsem se ti omluvit, za to, jak jsem se zachoval." Řekl Naruto.
"Cože? On se mi omlouvá?" Nechápal to Sai.
"A za co? Vždyť já jsem tě políbil, moc se omlouvám Naruto." Díval se opět do země.
"Není za co se omlouvat." Přistoupil k němu a políbil ho.
Sai ztuhl, ale pak se do polibku zapojil. Konečně měl to, po čem celý ten rok toužil. Měl Naruta blízko sebe a líbal se s ním, konečně byl šťastný a poznal, co je to pravá láska. Oběma už docházel vzduch, a tak se od sebe odtrhli.
"Miluji tě Naruto, už od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil." Přiznal konečně Sai.
Naruto se pousmál. "Myslím, že tě taky miluju." Znovu spojil jejich rty.
"Promiň Naruto, ale já musím jít." Vytrhl se mu a naposledy se zadíval do těch jeho modrých očí.
"Nechápu, jak po tom všem, co jsme prožili, může být pro tebe pomsta důležitější než já." Řekl s bolestí v hlase.
"Promiň mi to Naruto." Naposledy ho políbil. "Vždy tě budu milovat." Řekl a byl pryč.
"Sasuké!" Křičel blonďáček, ale to už byl Sasuke dávno pryč.
Kdyby tenkrát, věděl, že už ho nikdy neuvidí, snažil by se ho víc hledat, nebo by odešel s ním, ale teď bylo na taková rozhodnutí pozdě. Od Sasukeho odchodu uběhly dva roky a od jeho pohřbu to byl přesně rok, teď tu klečel u jeho hrobu a vzpomínal, co se odehrávalo po tom, co mladší z Uchihů odešel.
Přišel na trénink tak jako vždy a podivil se, že už tu jejich sensei je.
"Dobrý den Kakashi sensei, ahoj Sakuro." Pozdravil je, a až potom si všiml, bledého chlapce s černými vlasy.
"Kdo je to?" Zeptal se zvědavě.
"Tohle je Sai, je novým členem týmu 7." Oznámil mu Kakashi.
"Ahoj, jak už jsi slyšel, mé jméno je Sai." Usmál se na něj a natáhl ruku.
"To nemyslíte vážně Kakashi sensei, jak, jak můžete Sasukeho jen tak nahradit?" Vystartoval na Kakashiho Naruto.
"Naruto já vím, že Sasuke pro tebe hodně znamenal, ale už je dva měsíce pryč a musíš se smířit s tím, že se už zřejmě nevrátí, navíc potřebujeme třetího člena, a tím se stal tady Sai, takže se koukej chovat alespoň slušně, a když ti podává ruku, tak bys jí měl přijmout." Vyčetl mu sensei.
"Těší mě, mé jméno je Naruto." Řekl s falešným úsměvem a silně mu stiskl ruku.
Sai byl z jeho chování zmatený, a když mu Naruto ruku pustil, musel s ní zatřepat, aby se mu do ní dostala opět krev.
"Páni ten kluk má ale páru." Pomyslel si a blonďáka si prohlédl.
"A vypadá to, že je i dobře stavěný." Pousmál se v duchu.
"Co na mě tak vejráš?" Zeptal se ostře, když si všiml jak na něj Sai zírá.
"Naruto kroť se!" Okřikl ho Kakashi, který začínal mít jeho chování dost. Věděl jako všichni ostatní, že se Sasukem tvořil pár, ale že bude takhle přehnaně reagovat, to nečekal.
Blonďáček otevřel pusu, ale nakonec jí znovu zavřel a celý zbytek tréninku s nimi nemluvil. Sai si ho stále se zájmem prohlížel. Ani nevěděl proč, ale něco se mu na tom klukovi líbilo.
Po dvou týdnech se Naruto už celkem uklidnil a začal se se Saiem i bavit. Dozvěděl se od něj, že byl členem tajných jednotek Anbu a při trénincích poznal, že využívá k boji své kresby, které pak oživuje.
Kakashi si nakonec oddychl, že Naruta už nemusí krotit, byl z toho chvílemi už totiž na prášky. Za ty dva týdny, si Sai uvědomoval, že mu Naruto není lhostejný, jen nechápal, co byly ty pocity, které cítil, když byl blízko něj.
Vždy jím projel jakoby elektrický proud, když se ho jen letmo nějak dotkl, stáhl se mu žaludek vždy, když věděl, že ho za chvíli uvidí a byl smutný, když tréninky končily a on šel domů. Bylo to pro něj nové, a přesto, že byly tyto pocity zvláštní, byly příjemné.
Po jednom z tréninků se vydal do místní knihovny a vypůjčil si jednu s názvem "Lidské pocity a vše kolem nich."
Doma se položil na postel a listoval stránkami, než se zarazil nad jedním pojmem.
"Láska." Přečetl název pocitu a četl dál. Vše co tam psali, přesně sedělo na to, jak se cítil.
Když si to přebral v hlavě, posmutněl. Uvědomil si, že Naruto stále pociťuje tento cit k Sasukemu a on se stal sotva jeho přítelem.
Stoupl si před plátno a namaloval Naruta, do toho obrazu vložil všechny své pocity a své dílo si prohlédl. Opravdu vyjadřovalo vše, co cítil uvnitř.
Sai už byl v jejich týmu rok a z něj a Naruta se stali nejlepší přátelé. Za celou tu dobu se však černovlasý mladík neodvážil své city Narutovi přiznat, i když blonďáček se přestal nad Sasukeho odchodem trápit, bál se, že kdyby mu své pravé city k němu vyzradil, nejen, že by ho Naruto mohl odmítnout, ale skončilo by i jejich přátelství, které tak dlouho budovali.
Zrovna byli na misi a tábořili, jelikož už byla noc. Sai si vzal, jako první hlídku a Naruto tam s ním ještě seděl a povídali si.
"Tady nedaleko je jezero, nepůjdeme se tam smočit?" Zeptal se po chvilce Naruto.
"Tak jo." Pokrčil rameny Sai a nakreslil pár menších zvířátek, aby mezitím hlídali místo něj.
Blonďáček ho zavedl asi deset metrů od místa, kde tábořili a začal se svlékat.
Sai ztuhl, když viděl, že si Naruto stahuje i trenky.
"Je opravdu krásný." Povzdychl si tiše, když tam blonďáček stál jen tak, jak ho pánbůh stvořil a jeho tělo bylo ozářené měsíčním svitem.
Najednou se Naruto rozeběhl a skočil do vody.
"Tak co je Saii? Bojíš se vody?" Zasmál se Naruto a tím vytrhl Saie z jeho snění.
Sai se také svlékl a skočil tam za Narutem.
Chvíli jen tak plavali, a pak začali ve vodě blbnout. Blonďáček na Saie najednou zezadu skočil a potopil ho pod vodu. Chudák Sai se však nestihl nadechnout, a tak, když ho Naruto vytáhl, byl Sai přitopený.
"Saii!" Vykřikl zděšeně Naruto a popleskal ho po tvářích, Sai však nereagoval.
Naruto ho donesl na břeh a začal mu dávat první pomoc. Chytil Saiův nos, nadechl se a vdechl Saiovi vzduch do úst. Potom se odtáhl a stiskl mu hrudník. Pak opět opakoval dýchání z úst do úst, Sai nejednou otevřel oči a začal vykašlávat vodu.
"Promiň Saii." Omlouval se zadýchaně Naruto, stále nakloněný těsně u jeho obličeje.
Sai se díval do těch vystrašených modrých očí, a pak se k němu vyzdvihl a políbil ho. Blonďáček vytřeštil oči a pootevřel překvapením ústa, a tak tam Sai pronikl svým jazykem. Naruto se vzpamatoval a prudce ho od sebe odstrčil.
"Co to děláš?" Zeptal se překvapeně a naštvaně.
Sai sklopil zrak.
"Promiň Naruto." Povzdychl si, vstal, rychle se oblékl a rozeběhl se do tábora.
Naruto tam zůstal překvapeně klečet na zemi, pak se také zvedl a oblékl. Když dorazil do tábora, Sai byl zavrtaný ve svém spacáku a na hlídce byla Sakura.
"Kde jsi byl?" Zeptala se zvědavě.
"Jen se projít." Řekl Naruto, a také zalehl do svého spacáku.
Nemohl však spát, ten polibek byl pro něj tak příjemný, teď nevěděl, co přesně k Saiovi cítí, byl zmatený svými pocity a myšlenkami.
Další den mezi těmi dvěma panovalo ticho, naštěstí se už vraceli do vesnice, a potom měli rozchod. Naruto se vydal domů, tam si sedl do křesla a podepřel si hlavu. Přemýšlel o včerejšku.
"Musím si se Saiem promluvit." Řekl rozhodně a vydal se k němu domů.
Zaklepal, ale nikdo mu neotevíral. Uviděl otevřené okno, a tak jím proskočil dovnitř. Rozhlédl se po skromně zařízeném pokoji, který tvořila jen postel, malířský stojan a spousta obrazů na zemi a na stěnách. Naruto si je všechny prohlédl, a pak se zarazil nad jedním, kde byl on sám. Vzal ho do rukou a dlouhou dobu si ho prohlížel.
"Z toho obrazu vyzařuje bolest a láska." Pomyslel si.
"Že by mě Sai…" Pomyslel si. "Ne to je blbost." Zavrhl svou myšlenku.
"Ale co když, proč by mě jinak včera líbal?" Přemýšlel.
Zadíval se znovu na obraz.
"Proč jsem ho vlastně odstrčil? Vždyť je mi s ním dobře, skvěle si rozumíme a je zábavný sledovat jeho chyby v lidských vlastnostech a citech. Ale co Sasuke? Proč na něj vlastně stále myslím, vždyť je to už víc jak rok, co odešel. Možná je na čase zapomenout a dát možnost Saiovi." Pousmál se.
"Naruto?" Zeptal se překvapeně Sai, když vešel do dveří svého pokoje.
"Ahoj Saii." Otočil se na něj.
"Ale co tady, co tady děláš?" Vykoktal ze sebe.
"Přišel jsem si promluvit." Odvětil. "Tohle jsi maloval ty?" Ukazoval svůj portrét.
"Hai." Přikývl mírně hlavou.
"Je to nádherné." Usmál se na něj Naruto.
"On se na mě usmívá?" Podivil se Sai.
"O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Dodal si odvahu Sai ke své otázce.
"O tom včerejšku." Odpověděl klidně.
"A máš to Saii, včera jsi všechno pokazil." Pomyslel si černovlásek.
"Chtěl jsem se ti omluvit, za to, jak jsem se zachoval." Řekl Naruto.
"Cože? On se mi omlouvá?" Nechápal to Sai.
"A za co? Vždyť já jsem tě políbil, moc se omlouvám Naruto." Díval se opět do země.
"Není za co se omlouvat." Přistoupil k němu a políbil ho.
Sai ztuhl, ale pak se do polibku zapojil. Konečně měl to, po čem celý ten rok toužil. Měl Naruta blízko sebe a líbal se s ním, konečně byl šťastný a poznal, co je to pravá láska. Oběma už docházel vzduch, a tak se od sebe odtrhli.
"Miluji tě Naruto, už od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil." Přiznal konečně Sai.
Naruto se pousmál. "Myslím, že tě taky miluju." Znovu spojil jejich rty.
O rok později:
"Naruto!" Volala na něj růžovovlasá kunoichi.
"Co se děje Sakuro chan?" Zeptal se a zvedl se ze Saiova klína.
"Jde o Sasukeho!" Vykřikla zadýchaně.
Narutovi zamrzl úsměv na tváři.
"Co je s ním?" Zeptal se a díval se na její smutnou tvář.
"Sasuke je mrtví." Vzlykla.
Naruto úplně zbledl a vůbec nereagoval, i když s ním Sai zatřásl.
"Jak?" Zeptal se, když se konečně trochu probral.
"Itachi byl silnějí." Řekla jen.
Naruto se najednou rozplakal. Sai si ho přitáhl do náruče a utišoval ho. Po třech dnech byl Sasukeho pohřeb a Naruto pak týden s nikým nemluvil, ani se Saiem. Potřeboval být sám a všechno si srovnat v hlavě.
Je to rok, co měl Sasuke pohřeb a blonďatý chlapec se zvedá.
"Určitě na tebe dává pozor." Položil mu ruku na rameno.
"Asi máš pravdu." Pousmál se a ruku stiskl.
"Sbohem Sasuke." Rozloučil se a ruku v ruce odešel se Saiem.
"Jsem rád, že tě mám, ty můj milovaný umělče." Usmál se na něj.
"Já jsem rád, že mám tebe." Opětoval úsměv, vzal si ho do náruče a rozeběhl se k nim domů.
"Naruto!" Volala na něj růžovovlasá kunoichi.
"Co se děje Sakuro chan?" Zeptal se a zvedl se ze Saiova klína.
"Jde o Sasukeho!" Vykřikla zadýchaně.
Narutovi zamrzl úsměv na tváři.
"Co je s ním?" Zeptal se a díval se na její smutnou tvář.
"Sasuke je mrtví." Vzlykla.
Naruto úplně zbledl a vůbec nereagoval, i když s ním Sai zatřásl.
"Jak?" Zeptal se, když se konečně trochu probral.
"Itachi byl silnějí." Řekla jen.
Naruto se najednou rozplakal. Sai si ho přitáhl do náruče a utišoval ho. Po třech dnech byl Sasukeho pohřeb a Naruto pak týden s nikým nemluvil, ani se Saiem. Potřeboval být sám a všechno si srovnat v hlavě.
Je to rok, co měl Sasuke pohřeb a blonďatý chlapec se zvedá.
"Určitě na tebe dává pozor." Položil mu ruku na rameno.
"Asi máš pravdu." Pousmál se a ruku stiskl.
"Sbohem Sasuke." Rozloučil se a ruku v ruce odešel se Saiem.
"Jsem rád, že tě mám, ty můj milovaný umělče." Usmál se na něj.
"Já jsem rád, že mám tebe." Opětoval úsměv, vzal si ho do náruče a rozeběhl se k nim domů.





Zase první koment.
Pěkný, moc se ti to povedlo.