close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mlčky ale výstižně

28. dubna 2009 v 17:05 | terkic |  Povídky na přání
Další povídka na přání, tentokrát pro Mirako:) je to na pár Sasu/Naru, snad se bude líbit:)

Mlčky ale výštižně

Běžel jsem rychle kupředu a skákal přes stromy, měl jsem misi do Písečné, měl jsem se setkat s Gaarou a předat mu nějaké důležité informace o Akatsuki, které jsme až do teď shromáždili. Už jsem se těšil, až tuto misi budu mít za sebou, vrátím se do Konohy a sednu si k mému oblíbenému Rámenu, tato myšlenka mě hnala vpřed ještě rychleji. Zarazil jsem se, když jsem uslyšel křik.
Potichu jsem se vydal směrem, odkud jsem ho slyšel a zpoza křoví pozoroval, co se děje. Vytřeštil jsem oči, když jsem spatřil Orochimara nad nějakou ženou svíjející se v bolestech na zemi, asi na ní testoval nějakou látku, protože v ruce držel prázdnou injekci a s ošklivým úšklebkem jí pozoroval. Najednou otočil svou hlavu mým směrem, ztuhl jsem.
"Všiml si mě?" Projelo mi hlavou.
"Á to je mi milé překvapení Naruto kun." Zasyčel a jeho úšklebek se zvětšil. "Proč mě neobdaruješ tvou milou návštěvou?"
Vylezl jsem zpoza křoví, nemělo cenu utíkat, došel jsem až k němu a zděsil se pohledu té ženy zmítající se na zemi. Mohlo jí být sotva dvacet, do obličeje jí spadaly prameny hnědých vlasů a její jindy určitě krásná tvář, měla křečovitý výraz, nejvíc mě však vyděsily její hnědé oči, které zračily její hrůzu a bolest.
"Opět to nefunguje jak mělo." Povzdychl si Orochimaru, který si zřejmě všiml mého zděšeného výrazu. "Ale zdá se, že jsem vynalezl něco lepšího." Chladně se usmál.
"Co jsi jí provedl?" Zeptal jsem se znechuceně a přiklekl si k ženě.
"Dal jsem jí jedno sérum, mělo jí to na místě ihned zabít, ale začala se zmítat v křečích." Vysvětlil mu Orochimaru.
"Jsi bezcitné zvíře!" Vykřikl jsem a všiml si, že žena přede mnou se přestala hýbat, její tvář teď byla uvolněná a bledá, jediné, co jí zůstalo, byl vyděšený děsivý výraz.
"Děkuji za poklonu." Řekl Orochimaru. "Co kdybych na tobě také jedno to sérum zkusil? Uvidíme, co to udělá s jinchuurikim." Ušklíbl se a s další injekcí v ruce se ke mně blížil.
Rychle jsem uskočil tahu jeho ruky s injekcí proti mé ruce, připravil si kunai a postavil se do bojové pozice. Pustili jsme se do boje, bylo to pro mě těžké, Orochimaru byl velice silným soupeřem, věděl jsem, že proti němu nemám šanci, ale nehodlal jsem se jen tak vzdát.
Orochimaru mě jedním ze svých úderů srazil na zem a zatímco jsem se pomalinku snažil zvednout, blížil se ke mně a já věděl, že má vyhráno a dopadnu stejně, možná i hůř, než ta žena. Už byl skoro u mě, když v tom se přede mnou objevila postava s havraními vlasy.
"Sasuke?" Zašeptal jsem překvapeně a pozoroval je.
Sasuke si jen stoupl před Orochimara, rozpažil ruce a zakroutil hlavou ze strany na stranu. Orochimaru se zamračil, potom si jen povzdychl, pokrčil rameny a zmizel pryč. Dál jsem na Sasukeho nechápavě hleděl, a potom se mi zatočila hlava a já omdlel.

Probral jsem se do tmavé místnosti osvětlované pouze hořící svíčkou. Rozhlédl jsem se po ní, byla spoře vybavená a celkem malá. Nacházela se zde pouze postel, na které jsem se momentálně posadil a psací stůl s židlí, nic víc zde nebylo. Vzpomněl jsem si, že mě Sasuke bránil.
"Musím být tedy v jeho pokoji, nebo při nejmenším v Orochimarově skrýši." Pomyslel jsem si.
Najednou se otevřely dveře a do nich vešel Sasuke, pousmál se na mě a, počkat, on se pousmál? Tak tohle mě opravdu vykolejilo. Nic neříkal, jen si ke mně přisedl, prohlédl mě a odešel pryč. Zaraženě jsem hleděl na dveře, kterými odešel. Asi po půl hodině se vrátil a v rukou nesl tác s jídlem a pitím.
Položil ho přede mne, a pak mlčky opět odešel. Zadíval jsem se nedůvěřivě na jídlo, ale mé častější protestování žaludku mě donutilo vzít sousto do úst. Jídlo bylo výtečné.
"No jestli je doopravdy otrávené, alespoň umřu dobře najezený." Pomyslím si s úšklebkem, a pak se napiju vody.
Jako na zavolanou přichází Sasuke a bere si ode mě tác, chce odejít, avšak já ho chytím za ruku, ztuhne a otočí ke mně tázavě hlavu.
"Proč jsi mě zachránil?" Zeptám se ho.
Sasuke mi neodpovídá, jen se mi zadívá do očí, povzdechne si, vytrhne mi svou ruku a odchází. Nechápavě se za ním dívám, proč mi neodpověděl?
Ani nevím, jak už jsem tu dlouho, Sasuke za mnou vždy po několika hodinách přijde, položí přede mne tác s jídlem a vodou a zase beze slova zmizí. Měl jsem dost času přemýšlet o jeho mlčenlivosti, a došlo mi, že ani když mě zachraňoval na Orochimara vůbec nepromluvil, chtěl jsem znát důvod, a dostanu ho z něj, i kdybych mu měl odezírat ze rtů. Zavřel jsem oči a usnul.
O pár hodin později se tiše otevřely dveře do mého pokoje, avšak mě probralo až opatrné dosednutí ke mně na postel. Dotyčná osoba mě pohladila po vlasech, nehýbal jsem se, dělal jsem, že dál spím, ale když jsem ucítil něčí rty na svém čele, s vypísknutím jsem sebou trhl a na dotyčného se zadíval.
"Co, co to děláš Sasuke?" Vykoktal jsem ze sebe.
Sasuke se na mě jen mlčky díval, pak si mě však přitáhl k sobě a přitlačil své rty na mé. Začal jsem sebou zmítat, on mě však položil zpět na postel a dál mě líbal. S hořkostí jsem si uvědomoval, že se mi to líbí, jeho rty byly tak jemné a i přesto líbaly drsně a toužebně. Nevydržel jsem a do polibku se zapojil, když se odtrhl od mých úst, přesunul se na krk a začal ho zasypávat polibky, unikl mi tichý sten a plně jsem si užíval dravých polibků na mé kůži. Rozepnul mi zip u mé bundy a rukou zajel pod tričko, kde prsty kroužil kolem mých bradavek. Cítil jsem, jak mi po zádech projíždí příjemný mráz za druhým, jak se chvěji a zjišťuji, že chci víc. Jakoby to vycítil, vytáhl ruku z pod mého trička, a posouval jí níž, zajel s ní pod kalhoty a následně i pod trenky, jemnými doteky se pak dotýkal mého údu, přivřel jsem oči a slastně vzdychl. Ruku opět vytáhl, odtrhl se od mých rtů a stáhl ze mě kalhoty i s mými trenkami, mé tváře dostali nachový nádech a zrudly ještě víc, když sklonil hlavu k mému údu a vzal ho úst, z mých úst vycházely steny, které jsem teď slyšel jakoby z dálky. Cítil jsem, jak je každičký sval v mém těle napnutý, pociťoval jsem touhu po konci, po vytouženém vrcholu. Najednou byl konec, naposledy jsem hlasitě vzdychl, prohnul se a cítil to nejpříjemnější uvolnění, ten nejpříjemnější pocit, jaký jsem kdy zažil. Podíval se na mě s úsměvem, svůdně si olízl rty, a pak ze sebe stáhl veškeré své oblečení, malinko jsem znejistěl, když přede mnou stál nahý, ale než jsem stihl zaprotestovat, už do mě pronikal, chtěl jsem vykřiknout, když jsem pocítil bolest ve svém konečníku, chtěl jsem se bránit, ale jen jsem tam ležel a doufal, že ta bolest, co nejdříve přejde. Když začala bolest ustupovat, ustupoval s ní i strach a já se mohl lépe uvolnit, a tak si konečně naplno uvědomit naše spojení. Začal se pohybovat a každým pohybem přirážel rychleji, slyšel jsem jeho vzdychy smíšené s těmi mými, volal jsem jeho jméno a cítil neúnosnou slast, nic mě nezajímalo, kromě našeho spojení a mé touhy. Naposledy přirazil, vysunul se ze mě a zhluboka oddechujíc si lehl vedle mě, potom si mě rukou v objetí přitáhl k sobě a po chvíli jsem slyšel, jak klidně oddychuje, udělal jsem to samé, zavřel jsem oči a usnul.

Když jsem se ráno probudil, Sasuke tam nebyl. Posadil jsem se na postel a začal si plně uvědomovat, co se včera večer stalo, hlavou se mi honilo tolik otázek a potřeboval jsem na ně od Sasukeho dostat odpovědi, nebo spíše na jednu "Proč tohle všechno?"
Viděl jsem, jak se otevírají dveře a on vchází, zadíval jsem se na něj pohledem, ve kterém se zračilo plno otázek, uchychtl se a i s nějakou tabulkou a křídou v ruce se posadil naproti mně na postel.
"Co se ti stalo Sasuke, proč nemůžeš mluvit?" Zajímalo mě jako první.
Rychle začal psát křídou na tu tabulku.
"Orochimaru na mě zkoušel nový elixír, na zlepšení smyslů, zabralo to, ale vzalo mi to hlas." Přečetl jsem.
"Aha." Odvětil jsem jen. "A proč jsi mě zachránil?" Vyslovil jsem druhou otázku.
Opět se ozvaly zvuky křídy, dotýkající se tabulky.
"Protože jsi můj přítel a i přes můj odchod si tě vážím, nechci, abys přišel o život."
"A včerejší noc?" Zeptal jsem se na třetí otázku, jejíž vysvětlení mě zajímalo nejvíc.
Sasuke si povzdechl a opět psal rychle nějaký vzkaz.
"Protože jsem po tobě toužil a toužím, jsi pro mě jako droga Naruto." Stálo na tabulce.
Rozpačitě jsem se usmál a poškrábal se na hlavě, Sasuke se ke mně přiblížil a vášnivě mě políbil, když jsme se odtrhli, musel jsem vyslovit svou myšlenku nahlas.
"Ta včerejší noc byla sice úžasná a já bych chtěl zažít další, ale nemůžu." Řekl jsem a viděl jeho nechápavý pohled. "Sasuke, ty jsi odešel a já se chci vrátit, nemůžu tu s tebou zůstat." Povzdychl jsem si.
Sasuke vypadal zamyšleně, po chvíli začal opět něco psát.
"Chápu, hodně štěstí Naruto, doufám, že ten včerejšek nebyl poprvé a naposledy."
Pousmál jsem se a naklonil jsem se k němu.
"Myslím, že ti můžu ještě pár hodin se mnou věnovat." Zašeptal jsem mu do ucha svůdně a jemně ho skousl.
Odezvou mi bylo prudké položení na postel a polibky zasypávající mi krk.

Sasuke mě tenkrát vyvedl ven z úkrytu, s objetím jsme se rozloučili, a od té doby se už neviděli. Je to přesně rok a já na naší noc vzpomínám s úsměvem.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Klapča SBééénko :) Klapča SBééénko :) | Web | 28. dubna 2009 v 18:37 | Reagovat

Škoda že s ním neodešel... :( Ale moooooooc pěkné :)

2 Naruko Naruko | Web | 28. dubna 2009 v 18:54 | Reagovat

souhlasím s Klapčou ;-) JINAK SKVĚLE NAPSANÉ, JAKO VŽDY!!!

3 Ten_Ten Ten_Ten | 28. dubna 2009 v 19:06 | Reagovat

Teprv rok? to by mohlo pokračovat dál... dobře, necham svoji představivost na chvilku na pokoji.
Ale fakt skvěle napsané. Já se jenom diviím, kam na ty nápady furt chodíte.

4 Mono tvé SB Mono tvé SB | 28. dubna 2009 v 19:44 | Reagovat

souhlas s Klapčou
jinak super, miluju tvoje povídky

5 Majka Majka | Web | 28. dubna 2009 v 19:50 | Reagovat

KawaiiiiXDD *prašť te jí někdo po hlavě!!!XDD* Prostě krása!!! A souhlasim s Ten_Ten, pokráčko je na to jako dělanýýý.....néééé kunaiem nééé, já už budu hodnááááXDD. * toho si nevšímej, normální sociální výlevXDD*.

6 tess tess | Web | 28. dubna 2009 v 20:47 | Reagovat

krása. opravdu. líbil se mi ten průběh. i to , že sasuke nemohl mluvit. dávalo to příběhu jinej rozměr.

7 Mirako Mirako | 28. dubna 2009 v 20:49 | Reagovat

Úžasný moc děkuju :-*....krásná povídka

8 Gaara z púšte Gaara z púšte | 19. června 2009 v 17:53 | Reagovat

tak to je škoda že už sa nestretli,však Naruto mohol prísť za ním nie? Však už vedel kde je skrýša  :D

9 Eclair Eclair | Web | 23. března 2010 v 18:13 | Reagovat

bylo to hezké ;-) ale škoda že spolu nezůstali :D

10 Fumiko-chan^^ Fumiko-chan^^ | Web | 24. prosince 2010 v 11:19 | Reagovat

nádhera! to se ti vážně povedlo :)

11 Marky Marky | 13. dubna 2012 v 10:34 | Reagovat

Dokonalé :D.. Jen škoda, že nezůstali spolu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama