A další povídka na přání tentokrát pro alexaju-nikitu-moc hezký blogýsek s úžasnou povídkou Zakázaná láska a pro Kiaru, které se vybraly pár Light/Ryuzaki. No mě osobně ta povídka přijde hodně nepovedená, hodně jsem se v tomhle ohledu na toto anime přecenila, ale snad se vám bude alespoň trochu líbit a nezavrhnete mě kvůli ní. Tak tady je :)
Milý deníčku
"Milý deníčku, dnes jsem nastoupil poprvé do školy a naše sensei mě shledala velice inteligentním…."
Ano takto to začalo a pokračuje to do teď, s tím rozdílem, že místo svých nevinných zážitků a tajemství, zapisuje jména zločinců a lidí co mu stojí v cestě do deníku smrti, a tím jim bere život. Má touhu se stát bohem nového světa. Na jeho cestě ho doprovází Shinigami jménem Ryuk, který je závislý na jablcích a shledává Lightovu cestu životem velice zábavnou.
Ano takto to začalo a pokračuje to do teď, s tím rozdílem, že místo svých nevinných zážitků a tajemství, zapisuje jména zločinců a lidí co mu stojí v cestě do deníku smrti, a tím jim bere život. Má touhu se stát bohem nového světa. Na jeho cestě ho doprovází Shinigami jménem Ryuk, který je závislý na jablcích a shledává Lightovu cestu životem velice zábavnou.
Opět seděl nad svým deníkem a zapisoval jméno jednoho z nových zločinců, jako vždy nechal smrt nevyplněnou, a tak zločinec umírá o několik vteřin později na infarkt. Zavře deník a zamyslí se.
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se Ryuk, který chroupe zase jedno ze svých oblíbených jablek.
"Jak dostat L." Řekne jen.
"Zabít, nebo ten druhý význam?" Zeptá se s úšklebkem Ryuk.
"Na co to proboha myslíš?" Pozvedne překvapeně obočí. "Samozřejmě že zabít." Zakroutí nevěřícně hlavou.
"Jen aby." Pomyslí si s úšklebkem Ryuk a dívá se na Lightovu zamyšlenou tvář.
"Ahoj Ryuzaki." Pozdraví černovlasého chlapce další den ve škole.
Ten jen kývne na pozdrav a dál si kouše palec, jako to obvykle dělává. Zná ho už půl roku, a zhruba stejnou dobu ví, že to on je L, bohužel nevěděl jeho skutečné jméno, a tak ho nemohl ani zabít. Chvílemi ho to žralo, hlavně proto, že mohl kdykoliv udělat nějakou chybu a prozradit, že to on sám je Kira, kterého L tak usilovně hledá.
"Chtěl jsem se zeptat, kdy je další schůze?" Zadívá se na jeho zamyšlenou tvář.
"Co, že si to říkal?" Otočil se na něj Ryuzaki.
"Ptal jsem se, kdy je další schůze." Zopakoval. "Dneska je nějaký divný." Pomyslel si Light.
"Dnes kolem čtvrté v hotelu Royality." Odpověděl stále duchem nepřítomen.
Light nad jeho divným chováním jen pokrčil rameny a rozhodl se vejít do školní budovy.
O hodině ho pozoroval. Ryuzaki seděl jako vždy s nohama na židli a opět si kousal palec, avšak vypadal opět zamyšleně.
"Co to s ním kruci je?" Pomyslel si Light. "Že by už přišel na to, že jsem Kira? Ne to je blbost, ale co s ním potom je?" Honilo se mu hlavou.
"Ryuzaki, co to s tebou dneska je?" Zeptal se ho po škole.
"Ale nic, co by se mnou mělo být?" Zadíval se na něj překvapeně L.
"Já jen, že dneska všechny totálně ignoruješ a jsi myšlenkami jinde, tak co ti je?" Zeptal se znovu.
"Nedostatek sladkého." Pousmál se.
"Haló tady mluvíš s osobou, která má stejný iq jako ty, ne s průměrným člověkem, to si jako myslíš, že ti na to skočím?" Zamračil se.
Ryuzaki jen pokrčil rameny a dál se ubíral svými myšlenkami.
"Fajn." Řekl uraženě a odkráčel.
"Kdybys tak jen věděl, na co myslím." Povzdychl si pro sebe L. a vydal se domů.
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se Ryuk, který chroupe zase jedno ze svých oblíbených jablek.
"Jak dostat L." Řekne jen.
"Zabít, nebo ten druhý význam?" Zeptá se s úšklebkem Ryuk.
"Na co to proboha myslíš?" Pozvedne překvapeně obočí. "Samozřejmě že zabít." Zakroutí nevěřícně hlavou.
"Jen aby." Pomyslí si s úšklebkem Ryuk a dívá se na Lightovu zamyšlenou tvář.
"Ahoj Ryuzaki." Pozdraví černovlasého chlapce další den ve škole.
Ten jen kývne na pozdrav a dál si kouše palec, jako to obvykle dělává. Zná ho už půl roku, a zhruba stejnou dobu ví, že to on je L, bohužel nevěděl jeho skutečné jméno, a tak ho nemohl ani zabít. Chvílemi ho to žralo, hlavně proto, že mohl kdykoliv udělat nějakou chybu a prozradit, že to on sám je Kira, kterého L tak usilovně hledá.
"Chtěl jsem se zeptat, kdy je další schůze?" Zadívá se na jeho zamyšlenou tvář.
"Co, že si to říkal?" Otočil se na něj Ryuzaki.
"Ptal jsem se, kdy je další schůze." Zopakoval. "Dneska je nějaký divný." Pomyslel si Light.
"Dnes kolem čtvrté v hotelu Royality." Odpověděl stále duchem nepřítomen.
Light nad jeho divným chováním jen pokrčil rameny a rozhodl se vejít do školní budovy.
O hodině ho pozoroval. Ryuzaki seděl jako vždy s nohama na židli a opět si kousal palec, avšak vypadal opět zamyšleně.
"Co to s ním kruci je?" Pomyslel si Light. "Že by už přišel na to, že jsem Kira? Ne to je blbost, ale co s ním potom je?" Honilo se mu hlavou.
"Ryuzaki, co to s tebou dneska je?" Zeptal se ho po škole.
"Ale nic, co by se mnou mělo být?" Zadíval se na něj překvapeně L.
"Já jen, že dneska všechny totálně ignoruješ a jsi myšlenkami jinde, tak co ti je?" Zeptal se znovu.
"Nedostatek sladkého." Pousmál se.
"Haló tady mluvíš s osobou, která má stejný iq jako ty, ne s průměrným člověkem, to si jako myslíš, že ti na to skočím?" Zamračil se.
Ryuzaki jen pokrčil rameny a dál se ubíral svými myšlenkami.
"Fajn." Řekl uraženě a odkráčel.
"Kdybys tak jen věděl, na co myslím." Povzdychl si pro sebe L. a vydal se domů.
Okolo čtvrté se sešli jako vždy s L. policisté a Light. Ironií bylo, že Light je Kirou a může si tak díky těmto schůzím dávat pozor na další kroky L.
"Ryuzaki se chová stejně jako vždy, hm zřejmě netahá své soukromé záležitosti do práce. Je v tomhle profesionál." Přemýšlel Light.
"Tak co máme na Kiru nového." Zeptal se Ryuzaki.
"Pouze to, že zabil dalších dvacet pět zločinců, dává si velký pozor." Řekl Lightův otec.
Kira se malinko ušklíbl, šokem pro něj bylo, když se na něj zrovna L. upřeně díval.
"Viděl mě?" Lekl se Light.
Když všichni odcházeli, poprosil ho Ryuzaki, aby ještě chvíli zůstal.
Teď se Kira doopravdy začínal bát, že byl odhalen, ale proč by tedy posílal ostatní pryč?
"Lighte potřeboval bych se ti s něčím svěřit." Zadíval se mu do očí a přitom si opět kousal palec.
"O co jde?" Snažil se zachovat klid.
"Vím, že jsi Kira." Zašeptal.
Light zalapal po dechu.
"Jak to mohl zjistit? No tak zachovej klid, určitě tě chce jen zmást." Pomyslel si Light.
"Co to tu vykládáš za nesmysly?" Pozdvihl obočí.
"Lighte, já to prostě vím, neřeknu ti, jak jsem na to přišel, ale prostě to vím, už mě neoklameš." Zadíval se mu zpříma do očí a Light v nich viděl jen čistou pravdu.
"I kdyby to byla pravda, tak proč jsi to neřekl ostatním?" Zkřížil ruce na prsou.
"Mám pro to svůj důvod." Sklopil pohled.
"To by mě zajímalo jaký." Řekl zvědavě.
"To ti neřeknu."
"A proč ne?"
"Protože bys mě za to odsoudil a navíc jsem tím sám dost zaskočený." Poškrábal se na hlavě.
"Velký L. je něčím zaskočený?" Podivil se s úšklebkem Light.
"Ano a velký Kira by byl taky, kdyby si uvědomil to co já." Odvětil Ryuzaki.
"Tak to by mě zajímalo, co to je." Zkusil znovu Light.
"Na mě okliky neplatí Lighte, jak jsi dnes ráno řekl, tady mluvíš s člověkem, který má stejné iq jako ty, ne s někým průměrným." Ušklíbl se.
"Ani když ti slíbím horu sladkého?" Zeptal se s úsměvem.
Ryuzaki se znovu poškrábal na hlavě. "Tohle by ani sladké snad nevyřešilo." Vypadal zamyšleně.
"Tak to to musí být opravdu už vážný." Odvětil Light.
"Dá se to tak říct." Pokýval hlavou Ryuzaki.
"No tak mi to řekni, vždyť velký L. se snad nad ničím nelekne. A Kira už vůbec ne." Snažil se ho ukecat.
"Takže přiznáváš, že jsi Kira?" Řekl s úsměvem.
"Myslíš si to." Odvětil s klidem.
"No tak L. řekni mi to." Nikdy by se nikoho o nic takového neprosil, ale teď byl zvědavý, když to rozhodilo i někoho, jako je Ryuzaki.
"Když se mi přiznáš, že jsi Kira." Pokrčil rameny.
"Stojí mi to za to?" Pomyslel si Light.
"Ale co když jím doopravdy nejsem? A kdybych byl a přiznal se, co bych z toho měl? Jen vězení a to se mi fakt nechce."
"Jestli jím doopravdy nejsi a já se spletl, tak ti to stejně řeknu a pokud jím jsi, budeš z toho mít to, že ti to prozradím a díky tomu nepůjdeš do vězení, protože to nikomu neprozradím."
Tohle Kiru překvapilo, ale může mu věřit?
"A jak ti můžu věřit?" Zeptal se podezřívavě.
"Já své slovo vždy plním, navíc mě snad dobře znáš ne?" Prohlížel si ho.
Light si ho změřil pohledem a přemýšlel.
"Ta moje zatracená zvědavost." Pomyslel si. "Opravdu mi to jeho tajemství stojí za to?" "Mysli Lighte mysli." Běželo mu hlavou.
"Tak? Jak ses rozhodl?" Zeptal se ho po chvíli ticha.
Light se zhluboka nadechl. "Dobrá. Jsem Kira."
"Co to děláš?" Zeptal se ho najednou Ryuk.
"Tak, co mi to tu celý večer nechceš říct?" Řekl klidně.
Ryuzaki na něj vytřeštil nevěřícně oči.
"On se doopravdy přiznal?" Pomyslel si.
"Dobrá, když ty ses svěřil mě, já se svěřím tobě." Povzdychl si.
"Tak už mě nenapínej." Řekl netrpělivě.
Strčil ruce do kapes a zadíval se do země. "Miluju tě Lighte." Odpověděl s třesoucím se hlasem.
"Co-cože?" Tohle opravdu nečekal.
"Tak a je to venku." Pokrčil rameny.
"Děláš si ze mě srandu?" Vykřikl najednou, už neudržel své nervy na uzdě.
"Nedělám Lighte, myslím to vážně. Říkal jsem, že Kira by tím byl také zaskočený." Podotkl Ryuzaki s palcem u pusy.
"Tak tohle asi nerozdýchám." Zhluboka dýchal.
Ryuzaki jen protočil očima a políbil zaraženého Lighta. K jeho údivu, se i on zapojil do polibku.
Když se odtáhli, díval se na něj Ryuzaki s otazníky v očích.
"Já tě taky miluju." Přiznal a mírně zčervenal.
L. se pousmál a věnoval mu další polibek.
Milý deníčku, jsme spolu už dva měsíce…"
Ano vrátil se ke svému starému deníku, díky Ryuzakimu psal do deníku smrti čím dál tím míň.
"Ryuzaki se chová stejně jako vždy, hm zřejmě netahá své soukromé záležitosti do práce. Je v tomhle profesionál." Přemýšlel Light.
"Tak co máme na Kiru nového." Zeptal se Ryuzaki.
"Pouze to, že zabil dalších dvacet pět zločinců, dává si velký pozor." Řekl Lightův otec.
Kira se malinko ušklíbl, šokem pro něj bylo, když se na něj zrovna L. upřeně díval.
"Viděl mě?" Lekl se Light.
Když všichni odcházeli, poprosil ho Ryuzaki, aby ještě chvíli zůstal.
Teď se Kira doopravdy začínal bát, že byl odhalen, ale proč by tedy posílal ostatní pryč?
"Lighte potřeboval bych se ti s něčím svěřit." Zadíval se mu do očí a přitom si opět kousal palec.
"O co jde?" Snažil se zachovat klid.
"Vím, že jsi Kira." Zašeptal.
Light zalapal po dechu.
"Jak to mohl zjistit? No tak zachovej klid, určitě tě chce jen zmást." Pomyslel si Light.
"Co to tu vykládáš za nesmysly?" Pozdvihl obočí.
"Lighte, já to prostě vím, neřeknu ti, jak jsem na to přišel, ale prostě to vím, už mě neoklameš." Zadíval se mu zpříma do očí a Light v nich viděl jen čistou pravdu.
"I kdyby to byla pravda, tak proč jsi to neřekl ostatním?" Zkřížil ruce na prsou.
"Mám pro to svůj důvod." Sklopil pohled.
"To by mě zajímalo jaký." Řekl zvědavě.
"To ti neřeknu."
"A proč ne?"
"Protože bys mě za to odsoudil a navíc jsem tím sám dost zaskočený." Poškrábal se na hlavě.
"Velký L. je něčím zaskočený?" Podivil se s úšklebkem Light.
"Ano a velký Kira by byl taky, kdyby si uvědomil to co já." Odvětil Ryuzaki.
"Tak to by mě zajímalo, co to je." Zkusil znovu Light.
"Na mě okliky neplatí Lighte, jak jsi dnes ráno řekl, tady mluvíš s člověkem, který má stejné iq jako ty, ne s někým průměrným." Ušklíbl se.
"Ani když ti slíbím horu sladkého?" Zeptal se s úsměvem.
Ryuzaki se znovu poškrábal na hlavě. "Tohle by ani sladké snad nevyřešilo." Vypadal zamyšleně.
"Tak to to musí být opravdu už vážný." Odvětil Light.
"Dá se to tak říct." Pokýval hlavou Ryuzaki.
"No tak mi to řekni, vždyť velký L. se snad nad ničím nelekne. A Kira už vůbec ne." Snažil se ho ukecat.
"Takže přiznáváš, že jsi Kira?" Řekl s úsměvem.
"Myslíš si to." Odvětil s klidem.
"No tak L. řekni mi to." Nikdy by se nikoho o nic takového neprosil, ale teď byl zvědavý, když to rozhodilo i někoho, jako je Ryuzaki.
"Když se mi přiznáš, že jsi Kira." Pokrčil rameny.
"Stojí mi to za to?" Pomyslel si Light.
"Ale co když jím doopravdy nejsem? A kdybych byl a přiznal se, co bych z toho měl? Jen vězení a to se mi fakt nechce."
"Jestli jím doopravdy nejsi a já se spletl, tak ti to stejně řeknu a pokud jím jsi, budeš z toho mít to, že ti to prozradím a díky tomu nepůjdeš do vězení, protože to nikomu neprozradím."
Tohle Kiru překvapilo, ale může mu věřit?
"A jak ti můžu věřit?" Zeptal se podezřívavě.
"Já své slovo vždy plním, navíc mě snad dobře znáš ne?" Prohlížel si ho.
Light si ho změřil pohledem a přemýšlel.
"Ta moje zatracená zvědavost." Pomyslel si. "Opravdu mi to jeho tajemství stojí za to?" "Mysli Lighte mysli." Běželo mu hlavou.
"Tak? Jak ses rozhodl?" Zeptal se ho po chvíli ticha.
Light se zhluboka nadechl. "Dobrá. Jsem Kira."
"Co to děláš?" Zeptal se ho najednou Ryuk.
"Tak, co mi to tu celý večer nechceš říct?" Řekl klidně.
Ryuzaki na něj vytřeštil nevěřícně oči.
"On se doopravdy přiznal?" Pomyslel si.
"Dobrá, když ty ses svěřil mě, já se svěřím tobě." Povzdychl si.
"Tak už mě nenapínej." Řekl netrpělivě.
Strčil ruce do kapes a zadíval se do země. "Miluju tě Lighte." Odpověděl s třesoucím se hlasem.
"Co-cože?" Tohle opravdu nečekal.
"Tak a je to venku." Pokrčil rameny.
"Děláš si ze mě srandu?" Vykřikl najednou, už neudržel své nervy na uzdě.
"Nedělám Lighte, myslím to vážně. Říkal jsem, že Kira by tím byl také zaskočený." Podotkl Ryuzaki s palcem u pusy.
"Tak tohle asi nerozdýchám." Zhluboka dýchal.
Ryuzaki jen protočil očima a políbil zaraženého Lighta. K jeho údivu, se i on zapojil do polibku.
Když se odtáhli, díval se na něj Ryuzaki s otazníky v očích.
"Já tě taky miluju." Přiznal a mírně zčervenal.
L. se pousmál a věnoval mu další polibek.
Milý deníčku, jsme spolu už dva měsíce…"
Ano vrátil se ke svému starému deníku, díky Ryuzakimu psal do deníku smrti čím dál tím míň.






Jééé.