"Oni se zase prali?" Slyšel jsem šeptat toho hnědovlasého kluka, co se včera bavil s Narutem.
"To by mě zajímalo, kdo je tak zřídil, nikdy nevypadali ubožeji." Přidal se černovlasý.
"Chudák Sasuke, vidíte ty modřiny?" Řekla starostlivě ta blonďatá holka ze včerejška, myslím, že se jmenovala Ino.
"Ale vypadá s nimi drsně." Odvětila jí na to nějaká zrzka.
Najednou se udělalo ticho a všichni se zaraženě dívali ke dveřím. Dovnitř právě vstoupil Naruto, měl monokl u pravého oka, náplast na levém obočí a obvázanou ruku.
Povzdechl jsem si a vešel do třídy, ze které se ozýval šum, jakmile jsem však vstoupil, šum ustal. Podíval jsem se k Sasukeho stolu a hodil nevraživý pohled na tu partičku, co byla s ním, potom jsem svůj pohled od nich odvrátil a sedl si na své místo.
"Co se ti stalo?" Zeptal se mě Kiba.
"Nic." Odvětil jsem jen.
"Ty ses s nimi popral, že jo?" Spíše konstatoval Sai a díval se na mě s překvapeným výrazem.
Nic jsem neříkal, prostě jsem jen mlčel.
"Takže jo." Kývl Sai a já si povzdychl.
"A určitě si je porazil, že jo?" Usmál se nadšeně Kiba. "Určitě jo, protože jsou víc zmlácený než ty. Páni Naruto, ty jsi borec." Řekl obdivně.
"Není to jedno, kdo vyhrál?" Upřel jsem na něj svůj pohled, nechtěl jsem se bavit na tohle téma.
"To ani náhodou, vždyť nikdo ty tři nikdy nepřepral ani s posilou, a ty si na ně stačil sám, navíc oni teď byli vlastně čtyři, když se k nim přidal i Sasuke."
"Ale já porazil jen ty tři, se Sasukem jsem bojoval až potom, navíc oni ho potom odtáhli, nevím, jak by ten boj dopadl, kdyby ho neodvlekli pryč." Vyjekl jsem na něj a pohled všech ze třídy, který byl doteď zvědavý, se změnil na překvapený.
Kiba chtěl ještě něco říct, ale já ho umlčel.
"Prosím tě Kibo, radši změňme téma, já se o tom fakt nemám náladu bavit." Opřel jsem si hlavu o dlaň.
Jeho hlasité vyjeknutí mě překvapilo.
"Takže on si nemyslí, že nade mnou vyhrál, bere to ze stejného pohledu jako já." Pomyslím si a ušklíbnu se.
"Proč se šklebíš?" Zeptala se zvědavě Karin, která si právě svůdně sedla přede mne na stůl.
"Ale jen tak." Odvětím jen.
"Sasuke, co si o mě myslíš?" Zeptala se mě najednou.
Tázavě jsem povytáhl obočí.
"Co si o mě myslíš jako o dívce?" Sklonila se ke mně a zašeptala mi do ucha.
Podíval jsem se jí do očí, a pak si jí prohlédl, nevypadala špatně, byla i dost sexy, ale blond vlasy a modrýma očima obdarovaná nebyla.
"No abych řekl pravdu, jsi celkem sexy a navíc si dosti šikovná." Mrkl jsem na ní.
V duchu jsem se ušklíbl nad tím, jak zrudla a nervózně se usmála.
"Copak, rozhodná a nebojácná Karin zmizela?" Rejpl jsem si, olízl si rty, opřel si hlavu o ruce a s nevinným výrazem jsem se na ní díval.
Teď zrudla ještě víc a raději odešla.
Opravdu mě tahle situace pobavila, a tak jsem se rozesmál, Neji, Gaara a Deidara, co stáli vedle mě se pak přidali.
"Je vidět, že to s holkama umíš." Řekl se smíchem Deidara.
"Teď aby to zafungovalo, taky někde jinde." Pomyslel jsem si a hodil letmý pohled na Naruta, který se právě díval z okna, zatímco se ti jeho kamarádi vybavovali.
O přestávce jsem se vydal na záchody, když jsem vykonal svou potřebu, přešel jsem k umyvadlům, umyl si ruce, opláchl si obličej a zadíval se na sebe do zrcadla. Vůbec jsem nevnímal osobu, která právě vešla do dveří, dokud jsem nebyl tvrdě přitisknut na stěnu a něčí tělo se na mě silně nenatisklo.
"Co to sakra!" Vykřikl jsem a zadíval se do zašklebeného výrazu a černých očí, mírně jsem zrudnul.
Všiml jsem si, jak opouští třídu, a tak jsem se vydal za ním, mířil na záchody. Chvíli jsem počkal, a pak jsem vešel za ním, vypadalo to, že si mě nevšiml.
"Výhoda pro mě." Pomyslel jsem si, chytil ho a přirazil ho s úšklebkem ke zdi.
Mírně zrudnul, jak roztomilé a dráždivé.
Naklonil jsem se k němu blíž tak, že mezera mezi námi byla jen pár milimetrů.
Začal jsem sebou házet, co si vůbec ten Uchiha myslí? Co to dělá?
"Co to děláš Sasuke?!" Zeptal jsem se nevrle.
"Přitahuješ mě Naruto." Zašeptal mi podmanivým hlasem nedaleko rtů.
Otřásl jsem se a vytřeštil oči, když přitiskl své horké rty na ty mé, bylo to pro mě, jako bych dostal ránu elektrickým proudem. Chvíli jsem tam jen tak stál, a pak se konečně vzpamatoval, znovu jsem sebou začal házet a prudce ho od sebe odstrčil, na jeho tváři se táhl pobavený úsměv.
Překonal jsem tu mezeru mezi námi a políbil ho, konečně jsem cítil, jak se jeho hebké a sladké rty dotýkají těch mých, cítil jsem, jak ztuhl. Po chvilce se však vzpamatoval a odstrčil mě od sebe, usmál jsem se a sledoval jeho nevraživý výraz.
"Jsi fakt divnej." Zavrčel jen a naštvaně vyběhl ze záchodů, utírajíc si přitom ústa.
Se stálým úsměvem jsem se opřel o stěnu a sáhl si na rty, kde jsem cítil stále ty jeho.
"Teď tě chci víc, než kdykoli jindy." Řekl jsem do ticha a se svým obvyklým kamenným výrazem jsem se vydal zpět do třídy.
Po zbytek dne jsem se snažil jeho přítomnost ignorovat, i když to bylo těžké, protože jsem celou tu dobu na sobě cítil jeho pohled.
"Co to do něj krucinál vjelo?" Zašeptal jsem a neuvědomil si, že je hodina, a že sedím vedle Hinaty.
"Naruto kun jsi v pořádku?" Zeptala se mě starostlivě.
"Všechno je ok." Usmál jsem se na ní a viděl její červené tváře.
Po škole jsem se konečně vydal domů, viděl jsem malého hnědovlasého klučinu opřeného o zeď obchodu, vytáhl jsem z kapsy lízátko a s úsměvem mu ho podal.
"Arigato." Řekl usměvavě klučina a já pokračoval domů.
"Héj to je moje!" Zaprotestovalo děcko.
"Smůla, už je moje."
"Vrať mi ho!" Vykřiklo dítě a koplo mě do kolene.
"Au!" Vykřikl jsem. "Co si to dovoluješ ty malej spratku! To schytáš!" Zavrčel jsem.
Dítě se s řevem rozeběhlo do obchodu.
"No super, ztratil jsem ho." Povzdechl jsem si, když jsem se rozhlédl a všiml si, že je Naruto pryč.
"Co jste provedl mému chlapečkovi?!" Vyřítila se z obchodu nějaká ženská, rozmáchla se po mě taškou a praštila mě s ní do hlavy.
"Jste normální?" Zařval jsem na ní, další rána taškou.
"Co to děláš, ty ježibabo!" Mlátila mě dál, a tak jsem radši utekl.
"To je dneska zase den." Povzdychl jsem si naštvaně a chytil se za bolavou hlavu.
"Tak už dost!" Vykřikl jsem a chytil se za hlavu. "Vypadni, vypadni, vypadni! Vypadni mi z hlavy!" Vztekal jsem se, a pak jsem s povzdechem zabořil hlavu do polštáře.
Přemýšlel jsem, jak jinak o něm. Nechápal jsem, proč mě to k němu tak táhne, proč myslím stále jen na něj a po dnešku? Sáhl jsem si na rty, ten polibek mě dostal do kolen, připoutal si mě jím k sobě, málem jsem mu podlehl. Ale mě jen tak lehce nedostaneš Sasuke, nenechám se ošálit tvým podmanivým hlasem, svůdnými slovíčky a hebkými rty.
"Tak už dost Naruto!" Okřikl jsem sám sebe.
Musím se zaměřit na něco jiného, dostat ho z hlavy, úplně ho ignorovat, odteď nic jiného než můj úkol neexistuje.
Další den jsem si na něj počkal před školou, spatřil jsem ho asi po pěti minutách, jak zamyšleně vychází zpoza rohu. Zvedl svou blonďatou hlavu, a když mě spatřil, na chvíli se zastavil, potom hlavu opět svěsil a bez povšimnutí kolem mě prošel. Chytil jsem ho za ruku a donutil ho, se na mě podívat.
"Copak? Ignoruješ mě?" Zeptal jsem se naoko ublíženě.
"Měl bych?" Zeptal se drze, vyškubl se mi a pokračoval do školy.
"Tak tohle bude ještě fuška." Pomyslím si. "No co, já rád nedobytné cíle. Hra začíná." Ušklíbnu se a vydám se do školy, stejně jako předtím on.





první!!!
zajímavý +mudruje a přemýšlí, co se ještě stane+ no nechám to a tobě