Vcházím do třídy a můj pohled padne na místo, kde sedí ten blonďák. Je obklopen kluky ze třídy a skupinkou děvčat, zrovna se něčemu směje.
"Má opravdu krásný úsměv." Pomyslím si a v duchu se ušklíbnu nad nadcházejícími velmi nemravnými myšlenkami.
Najednou otáčí hlavu a dívá se mým směrem, naše oči se opět střetnou a já se opět přistihl, jak v nich toužím vidět bezbrannou touhu. Dojdu na své místo a posadím se vedle té růžovovlasé pijavice. Vyndávám si své věci z tašky, když v tom ke mně přijde pár kluků a spousta holek. Z těch kluků a jedné holky cítím nečistou auru-rvačky, krádeže, poznámky a dvojky z chování. Ti kluci se mi představí jako Gaara, Neji, Lee a Deidara a ta holka se jmenuje Karin, pamatuji si ji jako jedinou, protože ty ostatní pipiny mě nezajímají, jsou to jen užvaněné slepice, které se později dožadují mé pozornosti.
Seběhla se kolem něj skupinka spolužáků a po pár minutách tam zůstává už jen pět lidí.
"To není dobrá společnost." Slyším říkat Kibu, který otočil hlavu stejným směrem, kam jsem se díval.
"Proč?" Pozdvihnu tázavě obočí.
"To jsou ti, kteří zásadně zůstávají po škole, mají každou chvíli poznámku, zaplétají se do různých rvaček a kradou. Asi největší kleptomankou z nich je ta holka Karin a největším rváčem je asi Gaara, to je ten s těmi červenými vlasy." Vysvětlil mi Kiba.
Stále je pozoruji svým pohledem a vidím, jak Gaara něco říká Sasukemu
a on jen s úšklebkem přikyvuje hlavou. Vůbec se mi tahle situace nelíbí a zjišťuji, že tu budu mít ještě hodně práce.
Gaara mi říká o svém plánu na odpoledne, týká se jednoho obchodu, chtějí ho vykrást, s úšklebkem na rtech souhlasně pokývám hlavou. Když zazvoní na hodinu, odeberou se všichni zpět na svá místa, ta otravná Haruno zase mele tím svým zobákem a já svírám pěsti, až mi z toho zbělají klouby. Po chvilce se mi jí daří úspěšně ignorovat, protože můj pohled se stáčí na Naruta, který má teď ledabyle opřenou hlavu o ruku a znuděně sleduje výklad Iruky senseie. Nechávám se opět unášet svými nadrženými myšlenkami.
Tahle hodina mě doopravdy nudí, máme matematiku a práce s čísly mě nikdy nebavila. Znuděně se opírám hlavou o ruku a mé myšlenky se stáčejí k Sasukemu. Nedokážu si své myšlenky a chování v jeho blízkosti, vůbec vysvětlit, ten kluk mě díky své chladné stránce ohromil, přitahuje mě jako magnet a přesto, přesto z něj mám strach a cítím, že mu nemůžu důvěřovat. Tyto odlišné myšlenky na něj mě matou ještě více, vůbec nevím, co si mám o tom myslet.
Kolem desáté večer, kdy se ulice už skoro vyprazdňují, se scházíme nedaleko obchodu. Karin vytáhne klíče, které sebrala tomu prodavači a odemyká dveře. Vejdeme potichu od obchodu a vydáme se k pokladně, kterou taktéž odemkneme.
"Kam jdeš?" Zeptá se mě Lee, když se otočím a jdu dozadu do skladu.
"Jsou tu kamery ty pako." Ukážu na červené blikající světýlko a zajdu za roh, o pár vteřin později se vracím i s nahrávkami.
"Jak vidím Sasuke, nejsi začátečník." Řekne s úšklebkem Gaara a poplácá mě po rameni.
Vyjdeme ven, bohatší o pár desítek tisíc yenů a smějeme se dobře odvedené práci, úsměv se nám však vytrácí, když si za námi někdo odkašle, otočíme se a já mírně ztuhnu.
"Co ty tu chceš?" Zeptá se chladně Gaara.
"Vracím se domů." Odpoví klidně Naruto.
"Víš, že ses teď dostal do pěkných potíží?" Zavrčí s úšklebkem Neji.
"No a?" Pokrčí rameny Naruto, jeho odpověď mě překvapí a jak vyrovnaně a s jakým klidem to říká, vypadá to, že ani nemá strach.
"Ty jeden!" Vykřikne Neji, kterého zjevně ta
klidná odpověď vytočila a vrhne se na Naruta, ten mu jen lehce uhýbá a dává mu snožku, kterou Hyuga neustojí.
Gaara, Lee, Deidara a zvedající se Neji se na něj vrhnou a já, ledabyle opřený o stěnu a Karin tomu se zájmem přihlížíme. Naruto se lehce vyhýbá jejich útokům a zasazuje jim jednu ránu za druhou s takovou lehkostí.
"Ten kluk má fakt senzační pohyby." Podotknu šeptem a vidím, jak Karin jen s vytřeštěnýma očima přikyvuje.
Kluci už jsou na zemi a Uzumaki nad nimi vítězoslavně bez sebemenšího zadýchání stojí. Postavím se proti němu, připraven na rvačku.
Zasadím Gaarovi poslední ránu a vidím, že všichni tři vyčerpaně leží na zemi, nechtěl jsem jim ublížit, ale neměl jsem jinou možnost, navíc to byla jen sebeobrana. Potom se proti mně však postaví Sasuke, malinko se zarazím, ale pak se připravím, stejně jako on do bojové pozice.
Vypadá to, že chvilku váhá, ale pak se postaví do stejné pozice jako já. Trpce si uvědomím, že mu nechci ublížit, ale přece se neshodím před mou novou partou. Začne nová rvačka a Naruto ode mě schytává pár ran, musím uznat, že je dobrý, ale vypadá to, že mám nad ním převahu, avšak on se nevzdává a uštědřuje mi pěknou ránu pěstí do nosu, uchechtnu se a setřu si krev, která mi z něj začíná téct.
Sasuke bojuje opravdu dobře, cítím, že má nade mnou převahu, ale já to teď nesmím vzdát, nechci, aby byl lepší než já, podaří se mi mu dát pěstí do nosu, uchechtne se a stírá si pramínek krve, který mu z něj začíná téct. Boj trvá už asi dvacet minut, začínáme být oba vyčerpaní a zhluboka oddychujeme, kdyby se ta bandička neposbírala a netáhla ho pryč, boj by pokračoval. Když byli už úplně pryč, zvedl jsem obnos peněz, který Gaarovi vypadl a vešel do dveří, ve kterých nechali klíče. Vrátil jsem peníze do kasy a položil klíče na stůl, potom jsem dveře pouze zavřel a vydal se domů.
"Ten kluk byl až moc dobrej." Poznamenal Deidara, který si právě sahal na otékající tvář, když jsme doběhli do parku.
"Zajímalo by mě, kde se naučil tak dobrý pohyby." Zamyslel se Neji.
"Asi chodí na nějakej bojovej sport." Pokrčila rameny Karin.
"Asi." Zamrmlal jsem.
"Jen mě štve, že jsme kvůli němu kradli zbytečně." Zamračí se Gaara, který zjistil, že ty peníze nemá.
Byl jsem naštvaný, že mě z toho místa odtáhli, zajímalo by mě, jak by ten souboj mezi námi asi dopadl, možná budu mít ještě někdy příležitost se s ním poprat. Bylo to pro mě zpestření, obvykle jsem porážel své protivníky snadno, a to to byli andělé temnoty jako já, nebo naopak andělé světla, ale aby mě porážel v klidu člověk, to mi nešlo do hlavy, pravdou však bylo, že byla možnost, že Naruto chodí na nějaký bojový sport, tak jak naznačila Karin. Rozloučil jsem se s nimi a zahloubán do svých myšlenek, jsem se vydal domů.
Doma jsem si hodil dlouhou sprchu a potom už převlečený do kalhot od pyžama, jsem i s lékárničkou v ruce sedl na postel. Ošetřil jsem si poraněná místa a obvázal si naraženou ruku, když jsem byl hotoví, položil jsem se na postel a díval se ven na noční oblohu, posetou hvězdami.
"Kdo jsi vůbec zač Sasuke." Zašeptal jsem do ticha pokoje, zavřel jsem oči a usnul.





jůůůů to bylo strašně kawai!!! doufám, že brzy napíšeš další díl!!!