close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Magix-1.část

11. dubna 2009 v 15:54 | terkic |  Kapitolovky
A máme tu první část mé kapitolovky Magix, není to na žádné anime, jde to jen prostě z mé hlavy, snad se vám to bude líbit:) v této první části se toho zatím moc neděje, ale snad další části budou mít zajímavější děj, teda pokud je vymyslím:D

1.Část: Nové město

Seděl v limuzíně a rukou se opíral o okýnko. Znuděně se díval na lidi kolem sebe. Raději by jel svým sportovním autem, ale musel uznat, že cestování v limuzíně je na delší trasu pohodlnější.
Lidé venku na ulicích udiveně pozorovali černou dlouhou limuzínu a zástup dvaceti luxusních rychlých aut za ní. Za ty roky co žil, byl zvyklý, že vzbuzuje svým majetkem a okázalostí pozornost.
Rukou si prohrábl své růžové vlasy a povzdychl si.
"Co se děje Dylino, nelíbí se ti tu?" Zasmál se jeho kamarád, sedící naproti němu. Říkal mu Dylino už celých dvacet let, co se znali. Měl hnědé trochu delší vlasy a modré oči.
"Je to tu stejné, jako všude jinde, myslím, že mě na lidském světě už nic nepřekvapí." Zívl si a upřel na něj své nazelenalé oči.
"To by ses radši vzdal své nesmrtelnosti, aby ses přestal nudit?" Uchechtl se.
Dylan jen pokrčil rameny.
Bryan ho nechal být, byl už zvyklý na jeho znuděnou povahu a aroganci.
Konečně dojeli k obrovskému sídlu na kopci za městem. Dylan vystoupil ven a protáhl se. Přivítala ho žena asi tak kolem třiceti a se zájmem si ho prohlížela. Měl jemnější rysy a i přesto byl něčím drsný. V uchu se mu třpytila náušnice. Věděla, že nový majitel je mladý, ale devatenáctiletého kluka nečekala.
"Vy musíte být Dylan Ryan." Podala mu s úsměvem ruku. "Jsem Lauren Smithová, realitní agentka." Představila se.
"Moc mě těší." Prohlížel si dům a stiskl její ruku.
Lauren chtěla ještě něco říct, ale v tom vystoupil z auta Bryan. Oproti Dylanovi vypadal divočejší a méně kultivovaný, avšak Lauren se líbil mnohem víc, měla raději takové typy, jako byl Bryan.
"Dylino, co kdybys mě také představil." Mrkl na Lauren.
Ta se začervenala a přišla až k němu.
"Těší mě Lauren Smithová." Podala mu ruku.
Bryan se sklonil a ruku jí políbil.
Agentka zčervenala ještě víc a chtěla mu podat svou vizitku, ale jejich kontakt přerušil Dylan.
"Bryane pojď sem." Zavolal si ho.
"Co je?" Zeptal se mírně nevrle.
"Bude to tu potřeba trochu předělat." Podotkl.
"Hm." Řekl jen a díval se, jak Lauren mizí ke svému autu.
"Tak dům jsem předala, doufám, že se vám tu bude líbit, nashledanou." Zamávala a už projížděla mezi sportovními auty lidí, kteří ještě nevylezli.
"Tak bando, šup z auta, právě jsme začali opět bydlet." Vyzval je ven Dylan.
Z aut vylezla spousta mladých lidí ve věku osmnáct až dvacet pět let. Kdyby tak někdo věděl, kolik jim ve skutečnosti je, vůbec by tomu nevěřil.
Samotnému Dylanovi bylo tři sta padesát a Bryan byl o rok mladší. Ostatním bylo tak kolem dvě stě třiceti a Dylan z nich byl tedy nejstarší. Byl jejich vůdcem a něčím jako jejich princ, nejlepším bojovníkem, což neznamenalo nejsilnějším, tím byl Bryan. Všichni tito lidé byli Magixové. Napůl upíři a napůl čarodějové. Mohli ve dne v klidu vycházet ven a jedli cokoliv, krev byla samozřejmě tou nejlepší a nejvýživnější potravou. Byli nesmrtelní a jediné, co je mohlo zabít, byla jakákoliv zbraň vyrobená ze speciální sloučeniny, zlata, diamantu a uranu. Nejdražší a špatně dostupné (kromě zlata) prvky. I přesto se našli upíři a jiní Magixové, kteří neměli problém je získat, proto poslední dobou vypukaly různé boje o zábor území.
Dylan vešel do domu a jediným pohybem ruky byli nastěhovaní. Potom vyšel nahoru po schodech a zabral si největší pokoj s obrovským balkónem. Bryan si pak zabral pokoj hned vedle něho. Ostatní z jeho skupiny si rozebrali ostatní pokoje.
"Jak vidím Bryane, zabral si pokoj, který měl být můj."Řekl dlouhovlasý blonďák.

"Á není to náš Ace? Vážně? Nikde na něm tvé jméno nevidím." Prohlédl si dveře.
"Vždy mám pokoj vedle Dylana." Zavrčel.
"A vždy ho šmíruješ."Dodal Bryan a díval se na překvapený výraz v Aceově tváři.
"Cože?" Dělal překvapeného.
"To si myslíš, že o tom Dylan neví? Už ho přestalo bavit to tvý věčný šmírování, a tak mám vedle něj pokoj já a ty máš přikázáno zůstat na druhém konci chodby za rohem." Pokrčil rameny Bryan a zmizel ve svém novém pokoji. Máchl rukou a všechny jeho věci se objevily u něj v pokoji. Chvíli přemýšlel, a pak znovu máchl rukou, všechny věci se objevily na místě, kde chtěl, aby byly.

Další den se Dylan vydal do školy. Chodil za ty roky do školy už tolikrát a byla to pro něj ztráta času, ale bylo to pro něj lepší, než zůstávat s Magixama doma. Přijel na školní parkoviště ve svém černém Porsche boxster a zamířil do školní budovy.
Všechny dívky na něj s úžasem hleděli a všichni kluci si prohlíželi jeho auto. Došel až k ředitelně a zaklepal, když byl vyzván dovnitř, posadil se naproti ředitelce a podal jí všechny vyplněné papíry.
"Třído klid." Ozvala se učitelka, když vešla do třídy.
"Tohle je váš nový spolužák Dylan Ryan. Přistěhoval se z Californie." Představila ho třídě.
"Nechtěl bys nám o sobě něco říct Dylane?" Zeptala se ho přívětivě.
"Ani ne." Pokrčil rameny a vydal se na jediné volné místo, vedle dívky s rudými vlasy.
Všechny holky se na ní závistivě koukali a něco si mezi sebou šeptali.
"Ahoj já jsem Lucy." Představila se dívka.
"Ahoj." Pozdravil jí s nezájmem.
Dívka mu celou dobu něco vyprávěla, ale on jí moc neposlouchal a ignoroval jí. Když Lucy viděla, že to nikam nevede, posmutněla a sklapla.
Po hodině se k němu přiřítily všechny a začaly se mu představovat. Všechny pozdravil jen ze slušnosti a dál si jich už nevšímal, přesně tak jako před tím Lucy.
"Všude je to stejné." Povzdychl si a položil si hlavu na lavici.

"Konečně doma." Protáhl se Dylan a zamířil do kuchyně.
Otevřel ledničku a vytáhl z ní limonádu.
"Už se nemůžu dočkat lovu." Pomyslel si a i s limonádou se posadil ke stolu.
"Ahoj kámo, tak jak bylo ve škole?" Zeptal se Bryan, který si k němu přisedl.
"Nuda, jako vždy." Odvětil stroze.
"Copak, holky na tebe nebraly?" Povytáhl nevěřícně obočí.
"Braly, ale oni mě ne." Povzdychl si.

"Někdy si o tobě myslím, že jsi divnej." Podotkl Bryan. "Můžeš mít, jakoukoliv chceš a vůbec toho nevyužíváš." Zakroutil nevěřícně hlavou.
"Hold se nenašla žádná, která by mě okouzlila." Pokrčil rameny.
"A doufám, že ani neokouzlí." Přišel do kuchyně Ace a objal ho kolem krku.
"Slez ze mě Aci." Řekl znechuceně a odstrčil ho od sebe.
"Ale no tak Dylane, kdy už mi dáš konečně šanci." Zaškemral Ace.
"Až budu umírat přirozenou lidskou smrtí na stáří." Nadechl se. "Což znamená nikdy." Odsekl.
Zvedl se a i s Bryanem odešel ven na zahradu.
Ace se zamračil.
"Jednou budeš můj zlatíčko." Pomyslel si a nasupeně se vydal do svého pokoje.

"Jak už dlouho tě to vlastně Ace miluje a nevzdává to?" Zeptal se s posměchem Bryan.
"Asi už sto padesát let." Povzdychl si otráveně.
"Musí se nechat, že má celkem výdrž." Uchechtl se.
"Je to až hrozné, víc jak půlku života mě svými city otravuje." Řekl vytočeně.
"Klid, jen klid. Vždyť to nemusí být zas tak špatné, co kdybys mu zkusil dát šanci? Vždyť je celkem k sežrání." Zasmál se nahlas.
"Ha, ha, ha moc vtipné Bryane, na kluky fakt nejsem." Odsekl.
"Ale no tak Dylinko, co si mám myslet, když všechny holky odmítáš?" Rýpnul si Bryan.
"Jak už jsem říkal, že čekám na tu pravou." Zatnul pěsti.
"Ale, ale, za pravdu se člověk zlobí že?" Nepřestal, když viděl, jak se Dylan vzteká. Moc rád ho provokoval.
"Ty!" Vykřikl a v tu chvíli se Bryan ocitl v ledovém vězení.
"Víc toho nedokážeš?" Uchechtl se a nechal roztát své vězení pomocí ohně, potom zaútočil na Dylana pomocí své bílé energie. Dylan se jen lehce vyhnul a zaútočil tou svou modrou, měl převahu a vyhrával. Bryan však najednou uhnul a skočil po něm tak, že ho povalil na zem a ruce mu chytil za hlavou.
"Tak, vyhrál jsem!" Křikl usměvavě, a přitom se nakláněl těsně nad Dylanovým obličejem.
Hleděli si do očí a zhluboka dýchali.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mono tvé SB Mono tvé SB | 11. dubna 2009 v 16:38 | Reagovat

Mám první koment.
Pusu, pusu, pusu...
Super, moc se mi to líbí.

2 alexeja-nikita alexeja-nikita | Web | 11. dubna 2009 v 20:15 | Reagovat

Krása, tahle noví povídka se mi začíná pořádně líbit!! Jinak souhlasím s Mono-
Pusu, pusu, pusup, pusu, pusu, pusu !!!!

3 Riuu Riuu | Web | 11. dubna 2009 v 21:59 | Reagovat

Pěkný....Magixové-to je dobrej nápad:DSupeeeeeer!!!

4 Glorilian Glorilian | Web | 12. dubna 2009 v 11:12 | Reagovat

Hm... zatím je to dobré, dobře rozepsané (což říkám skoro vždycky - když ale já si nemůžu pomoct). =)

5 Gaara z púšte Gaara z púšte | 17. srpna 2009 v 15:34 | Reagovat

tak toto bolo cool  :D no a predpokladám že ho asi Bryan pobozká  :D

6 Sanchi Sanchi | 7. února 2012 v 16:05 | Reagovat

Ta Lucy mi připomíná Sakuru :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama