Naruto stále jen přemýšlel a přemýšlel, sem tam se pousmál nad vtipnou vzpomínkou, ale hned na to mu ukápla slza, když si uvědomil, že teď je to prostě jinak, a že se musí rozhodnout. Potřeboval někoho, kdo by mu nestranně pomohl.
"Kiba!" Zašeptal do ticha pokoje.
Nejdříve chtěl vyskočit ven oknem, ale pak si řekl, že by o něj mohl mít Itachi strach, kdyby náhodou přišel do jeho pokoje.
"Ahoj, potřebuju si s někým promluvit." Zavolal na něj a už byl pryč ze dveří.
Itachi se ještě nechápavě díval na dveře, a pak se rozhodl jít projít, potřeboval si také pročistit své myšlenky a čerstvý vzduch mu udělal vždycky dobře.
Naruto konečně doběhl, k jemu tak známému domu, ještě než zaťukal, slyšel známé psí štěkání a jeho hlas.
"Naruto? Ale co by ten tady dělal?" Otevřel dveře a viděl, že je čich neklamal.
"Ahoj Naruto, co potřebuješ?"
"Ahoj Kibo, potřebuji si s někým promluvit a tys mě napadl jako nejvhodnější osoba."
"Pojď dál, muselo se ti stát něco hrozného, když si tak pobledlý a vypadáš jako hromádka neštěstí."
"Děkuji." Řekl vděčně a vešel za ním do dveří.
Hned jak si sedl, přišel za ním Akamaru a vložil si svou hlavu do Narutova klína. Naruto si vzpomněl, jak se tenkrát rozešel s Kibou a Akamaru ho pěkně kousnul a to to bylo ještě štěně, kdyby to udělal teď, bál by se, že by mu urval ruku.
Kiba mu teď podával jeho oblíbený čaj.
"Je vidět že nezapomněl." Pomyslel si blonďáček.
Naruto mu poděkoval a díval se na hrnek.
"Tak copak máš za problém?" Zeptal se a rozvalil se do křesla naproti Narutovi.
"Stalo se ti někdy, že bys měl srdce na dvě půlky?"
"Jak to myslíš?"
"No, že by jedna polovina bila pro jednoho člověka a ta druhá pro jiného."
"Popravdě ano stalo."
"Páni, vyprávěj!" Řekl s lepší náladou blonďáček, protože by mohl díky Kibovi najít řešení, které tak potřeboval slyšet.
"Když jsem s tebou začal chodit, věděl jsem, že miluji jen tebe, ale po dvou měsících při jedné misi, jsem se bavil skoro celý večer s Hinatou a bylo mi s ní tak hezky. Tu noc se mi svěřila, že je do tebe zamilovaná. Žárlil jsem, zprvu jsem si myslel, že je to kvůli tobě, ale když jsem se s ní bavil další dny, uvědomil jsem si, že se mi Hinata líbí, líbilo se mi, jak je nesmělá. Nevěděl jsem si rady, ale jelikož jsem chodil s tebou, půlkou srdce tě miloval a věděl jsem, že se jí stejně líbíš ty, rozhodl jsem se pro tebe, nechtěl jsem to ukončovat, jen kvůli své nerozhodnosti, protože jsem mohl udělat chybu a zbytečně tak zahodit náš vztah. Ale o týden později ses se mnou rozešel a já byl dost smutný. Hinata sice nevěděla, kdo se se mnou rozešel a já jí to nikdy neřekl, ale pomohla mi se z toho dostat, nakonec jsme si pomáhali navzájem, když se dozvěděla, že chodíš se Sasukem. A pak už to znáš, dali jsme se s Hinatou dohromady."
"Ale proč ses mě na to vůbec ptal?" Byl zvědavý Kiba, vždyť Naruto měl přeci teď Itachiho, nebo že by mu překřížil cestu někdo další?
"Ty to asi ještě nevíš, ale Sasuke se vrátil." Kiba povytáhl obočí, teď už mu to došlo.
"A jestli to dobře chápu, ty teď nevíš, jestli Sasukeho nebo Itachiho?" Odpovědí mu bylo kývnutí.
"Tak to je složité."
"Až moc. Přišel jsem za tebou jako za nestrannou osobou, která by snad mohla vědět co s tím." Povzdychl si.
"Naruto, tohle je velice složité. Tady ti asi pomůže jen nějaká situace, kde se tvé pravé city objeví sami, kde jedna půlka tvého srdce bude prostě větší."
"Chjo, proč to musí být tak složité." Rozbrečel se.
Kiba si k němu přisedl a objal ho.
"To bude dobré, uvidíš. Kdykoliv budeš chtít, můžeš za mnou přijít pro radu, jsme přeci přátelé. Naruto se k němu přitulil ještě víc, kývnul hlavou a brečel. Kiba ho kolébal a utěšoval.
Blonďáček mu byl velice vděčný, nejen, že se Kibovi podařilo, ho na chvíli utišit, ale také proto, že měl dobrého přítele, na kterého se může obrátit, kdykoliv bude potřebovat a teď věděl, že musí prostě počkat, až nějaká taková situace přijde, děsily ho však dvě věci, to že nevěděl jak dlouho to může ještě trvat a to, že ať už se rozhodne jakkoliv, jedné z těch osob prostě ublíží a bude si to vyčítat.
"Děkuji ti moc Kibo, moc jsi mi pomohl." Děkoval mu, když po dvou hodinách odcházel.
"Ahoj Akamaru." Pohladil ho a vydal se domů.
Když dorazil, Itachi ještě nebyl doma.
"Co tady děláš?" Ozval se za ním známý hlas, teď byl velice podrážděný.
"Přemýšlím, a co tady děláš ty?" Odpověděl mu druhý nevrle.
"Proč ses musel vracet Sasuke?"
"Protože ho miluju a nenechám ti ho jen tak!"
"Ale tys odešel a nechal ho tu!"
"A ty si toho velice rád využil!"
"To nezapírám a nezapřel jsem to ani jemu."
"Proč si myslíš, že zůstane zrovna s tebou?"
"Protože jsem za ním stál vždy, když potřeboval, pomáhal jsem mu na tebe zapomenout a navíc mi řekl i to, co tobě nikdy neřekl."
"Co tím myslíš?" Zarazil se.
"Řekl mi všechno o tom, co bylo před tebou."
"Neprotahuj to a řekni mi to!"
"Ale, ale tady se někdo vzteká. I kdyby ses postavil na hlavu, tak bych ti to neřekl, protože na to má právo jen moje hvězdička." Kladl důraz na poslední dvě slova a škodolibě se usmál. Sasuke to už nevydržel a rozeběhl se proti němu s napřaženou pěstí. Itachi se mu lehce vyhl a chtěl mu uštědřit pořádný kopanec. Oba sváděli boj, sharingan proti sharinganu, Itachi se pokusil použít mangekyou sharingan, ale Sasuke vždy rychle zavřel oči a zvládal bojovat i poslepu. Oba schytaly ve stejnou dobu ránu od toho druhéh . Jejich boj trval ještě asi hodinu, než oba padli vyčerpaně na zem. Skončilo to nerozhodně. Jako první se zvedl Itachi.
"Jak vidím, tak ses velice zlepšil bratříčku." Řekl si spíš pro sebe a belhavě se vydal domů.
"Jen jsem se trochu porval se Sasukem." Ušklíbl se.
"Jen trochu?" Povytáhl obočí a šel pro lékárničku.
"A kdo vyhrál?" Zeptal se a vytáhl tamponek, na který následně nalil dezinfekci.
"Bylo to nerozhodně." Naruto se pousmál, protože by se nemohl radovat ani z jednoho vítězství, takhle vyhráli oba, kdyby to tak jednoduše šlo i s jeho láskou.
Naruto vzal namočený tamponek a jemně s ním začal ošetřovat Itachimu natržené obočí. Vzal další a to samé dělal i s jeho rtem. Itachi to prostě už nemohl vydržet, a tak chytil blonďáčka za ruku a začal ho k sobě přitahovat.
"Co, co to děláš? Itachi pusť mě." Vzpíral se Naruto.
"Promiň Naruto, já, já už to nemohl vydržet." Řekl smutně a ruku mu pustil.
"Ne, to já se ti musím omluvit, dokážu jen lidem ubližovat." Podíval se smutně na podlahu, a pak se rozeběhl do svého pokoje a zavřel dveře.
"Hvězdičko." Povzdechl si Itachi a dotkl se míst, kde stále cítil jeho jemné doteky. Pak si vzal lékárničku a zbytek si ošetřil sám.
Naruto ležel na posteli a díval se na strop.
"Jedna půlka musí být větší, ale která?" Povzdychl si, chtělo se mu znova plakat, ale nemohl, neměl na to už sílu a stejně se tím nic nevyřeší , a tak jen zavřel své modré oči a nechal se unášet svými myšlenkami.





júúúú to bylo skvělý!!!, honenm další, nemůžu se dočkat jak to dopadne, píšeš úžasně!!!