close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sensei a žák-5.Část

15. března 2009 v 22:21 | terkic |  Kapitolovky-Naruto
Máme tu pátou část

5.Část: V Orochimarově hnízdě

Zatřepotal víčky a probudil se do temné místnosti. Byla tolik podobná té, ve které se vzbudil tenkrát.
"Ne, to ne, to, to nemůže být pravda." Zasípal do ticha pokoje.
Podíval se na své tělo a zjistil, že je naštěstí stále oblečený. Vstal a přiběhl po špičkách ke dveřím. Přitiskl k nim ucho, a když nic neslyšel, vzal opatrně za kliku. S překvapením zjistil, že nejsou zamčené, a tak vyšel ven. Procházel temnou chodbou osvětlenou pouze loučemi. Věděl, že by mohl najít i Sasukeho, ale měl strach, že ho Orochimaru chytí a teď nechtěl riskovat. Šel chodbou už dobrých deset minut a snažil se poslouchat skoro u každých dveří. Začínal se třást strachy, vůbec nevěděl, kudy má jít a jestli Orochimaru už nezjistil, že v pokoji není a nechytí ho. Zastavil se u dalších dveří a zůstal překvapeně stát. Slyšel velice známý hlas, jak se hádá s druhým stejně známým.
"Kabuto, mohl bys mi říct, co zase Orochimaru teď dělá, když má se mnou trénovat?"
"Sasuke, Orochimaru sama je velice zaneprázdněný, nemůže se starat pořád jen o tebe, navíc ti do toho, kde je, nic není."
Naruto se zaposlouchal, tak do jejich rozhovoru, že si nevšiml přicházející osoby. Najednou ho někdo zezadu chytil a dal mu ruku před pusu, pak s ním zašel za roh. Blonďáček slyšel, jak se zavřely dveře, a jak se Sasuke s plno nadávkami vzdaluje.
Jak rád by ho Naruto zavolal o pomoc, jak rád by si s ním popovídal, ale něčí ruka ho držela silně.
"Tak takhle by to nešlo Naruto kun. Teď se hezky vrátíme do pokoje a pěkně si spolu promluvíme." Zasyčel mu do ucha chladný a jedovatý hlas.
Blonďáčkem projela vlna strachu a začal se třást. Vraceli se zpátky chodbou, Uzumaki kolem sebe nic nevnímal, myslel jen na to, jak by se z toho mohl dostat, nechtěl si zopakovat to, co se mu stalo tenkrát. Začal vnímat, až když se za nimi zavřely dveře a on byl surově hozen na postel.
Sledoval, jak se k němu ta jemu tak odporná osoba blíží. Obkročmo si na něj sedl a spojil mu ruce za hlavou. Blonďáček se na něj jen zděšeně díval.
"Víš, na co jsem teď pár hodin myslel Naruto?"
Nic neříkal, jen ho stále se zděšením sledoval.
"Na ten tvůj polibek, bylo v něm tolik citu a vášně, nikdy bych neřekl, že bych si mohl užívat i jen obyčejný polibek." Olízl si rty, tím svým odporným hadím jazykem.
Nerutem projela vlna odporu. Nic neříkal, jen dál ležel a čekal, co Orochimaru bude chtít.
"No tak Uzumaki věnuj mi ještě jeden takový, stejný jako bys věnoval jemu." Začal se k němu sklánět a jazykem přejel konturu jeho rtů.
Blonďáček pevně stiskl rty, aby nevznikla byť jen sebemenší skulinka, kterou by si Orochimaru mohl najít cestu svým jazykem do jeho úst.

Mezitím:
"Kakashi sensei, musíte se zvednout, takhle mu nepomůžete." Snažil se zvednout svého senseie Sai.
Kakashi byl úplně na dně a mimo, stále vzlykal.
"Páni takhle zničeného jsem nikdy neviděla a vůbec bych si nepomyslela, že to jde. Ne že by byl Kakashi robot bez kousku citů, ale k němu prostě nejde. Vždycky byl tak rozhodný, odvážný a vždy věděl, co má dělat, ale teď?" Přemýšlela Sakura.
"Kakashi sensei, nesmíte to vzdávat, takhle mu opravdu nepomůžete, ještě je naděje ho zachránit, Naruto by taky neváhal a vydal by se Vás hledat, on by se tak snadno nevzdal." Vypadalo to, že Saiova slova zabrala. Kakashi se opravdu zvedl a otřel si slzy.
"Máš pravdu Saii, děkuji." Odpověděl mu sensei a přivolal si Pakuna. Ten začal čuchat kolem sebe, ale nic necítil. Bělovlasý ninja začínal být opět zoufalý, ale pak se vzpamatoval a vydal se směrem, který mu radilo srdce.
"No tak Naruto kun, nebraň se tomu a poddej se." Zkoušel to Orochimaru.
"Ne! pusť mě!" Začal sebou šít.
"Nech toho!" Okřikl ho, a když sebou pořád šil, udeřil ho do obličeje.
Blonďáček sebou přestal šít a cítil na sobě jeho odporný dech.
"No co, k radosti nepotřebuju jen tvé rty." Řekl s úšklebkem, začal ho líbat na krku a zajel mu rukou pod tričko.
Naruto se otřásl odporem, nechtěl, prostě to nechtěl zažít znovu.
"Kakashi." Zavzlykal. "Kakashi pomoc."
"Přestaň říkat jméno, toho hnusnýho podvraťáka."
"Já nevím, kdo je tady hnusný podvraťák, budu si říkat, co chci, protože se ti stejně nepoddám, a když si mě vezmeš násilím, tak budu myslet na něj, aby to nebylo tak odporné."
Orochimaru pěnil vzteky. Pořádně ho udeřil do obličeje, pak ho přivázal k posteli a nechal ho tam ležet, jeho slova mu vzala chuť, podniknout cokoliv dalšího. S nechutí si uvědomil, že by chtěl, aby se mu ten blonďatý spratek poddal dobrovolně, když ho líbal v té Kakashiho podobě, cítil něco, co nikdy nepocítil, líbilo se to i jeho odpornému já, navíc ten blonďák ho přitahoval čím dál tím víc. Rozrazil dveře do svého pokoje a mrsknul sebou na postel, vzal do ruky polštář a roztrhal ho na kousky.
Naruto opatrně otevřel oči a rozhlédl se.
"Je pryč?" Pomyslel si nechápavě. I když si oddychl, rozbrečel se. Chtěl být zase s Kakashim, obejmout ho, políbit, třeba ho jen prostě vidět a cítit jeho přítomnost.

Šel temnou chodbou a díval se na zavřené dveře. U jedněch se zastavil, něco mu říkalo, že by je měl zkusit otevřít. Zvědavě přitiskl ucho ke dveřím a slyšel vzlyk.
"Koho to tam Orochimaru může mít?" Pomyslel si.
"Kakashi, prosím, dostaň mě odsud." Slyšel velice známý hlas.
"Naruto?" Podivil se a otevřel dveře.
Blonďáček vzhlédl a do široka otevřel své modré oči.
"Sasuke?" Vykřikl překvapeně.
Uchiha k němu přišel a rozvázal mu provazy.
"Naruto, co tady děláš? Přišel jsi mě přemlouvat, ať se vrátím?"
"Tentokrát tady z toho důvodu nejsem, ale jsem rád, že tě vidím."
"A proč si teda tady?"
"Orochimaru mě unesl."
"A proč?" Nechápal Sasuke, a tak mu to řekl Naruto všechno od začátku.
"Tohle ti vážně provedl?"
"Ano." Povzdechl si blonďáček a přitáhl si k sobě kolena.
"Naruto, to je mi vážně líto."
"A proč by mělo Sasuke? Stejně si mě nikdy neměl rád, mělo by ti být fuk, co se mi stalo."
"Tak to prr Naruto. I přesto všechno si stále můj kamarád, takže mě zajímá, jak ti je a co se ti stalo."
"Kdybys byl kamarád, neodešel bys a nenechal mě u toho vodopádu."
"Naruto já musel odejít, pomsta mé rodiny je pro mě důležitá."
"To chápu Sasuke, ale že odejdeš zrovna k Orochimarovi, navíc je tvá chyba, že se mi to vlastně stalo."
"Jak to myslíš?"
"Kdybys neodešel, tak bych se tě nevydal hledat, a tak by se to nestalo."
Sasukeho to zarazilo a jen na něj nevěřícně hleděl.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 suzu-chan tvoje SBnko suzu-chan tvoje SBnko | Web | 15. března 2009 v 22:31 | Reagovat

Super a jo je to Sasanova chyba , já ho totiž nenávidím MUHAHA . A zase ti napíšu to co skoro vždy : Rychle nový díl :D

2 Majka Majka | Web | 16. března 2009 v 9:37 | Reagovat

Jujky, chuuudinky Naru a ano!!! Je to Sasuova chyba!!! AntiSasu klub 4eveerXDD *ale sasunaru 4eveerXDD* Rychle pokráčko=)!!!

3 akyra akyra | 18. března 2009 v 13:55 | Reagovat

ten mu to dal hi jdu dál

4 Sajuri Sajuri | Web | 14. dubna 2009 v 20:33 | Reagovat

no tak sasuke, hned mu pomoz, inak z teba spravim dvoch malych!!

5 Gaara z púšte Gaara z púšte | 8. června 2009 v 15:17 | Reagovat

áno za všetko može Sasuke  :D  Naruto ubi ho!!!  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama