"No tak pohni Naruto, už tu na tebe čekáme dvacet minut!" Řvala růžovovlasá kunoichi na blonďatého ninju.
Blonďáček se jen líně dobelhal k bráně.
"Co to s ním je? Jindy se žene na mise jako divý a teď jde jak na mučení." Pomyslel si jejich sensei.
Sakura se napřáhla pěstí a pěkně Naruta praštila. Překvapilo jí, jak na to zareagoval, místo svých hloupých otázek, proč to udělala a jeho typických nadávek, se pouze zvedl, promnul si tvář a vyrazil ven branou.
Všichni se na něj nechápavě dívali, a pak vyšli za ním.
"Celkem by mě zajímalo, co se to s Narutem poslední dobou děje, přestal si mě všímat a vůbec mě nezve na rande, že by to vzdal?" Byla zahloubaná Sakura. Na jednu stranu byla spokojená, že má konečně klid, ale na tu druhou jí celkem bavilo, jak se snažil upoutat její pozornost, bylo to zábavné a teď? Teď se začínala nudit.
"Naruto? Děje se s tebou něco?" Zeptal se Kakashi.
Naruto na něj pohlédl svýma modrýma očima.
"Nic se neděje, co by se mělo dít?" Řekl a usmál se.
"Naruto, poslední dobu jsi divný, prostě jako bys to nebyl ty."
"Jen na mě vlezla asi nějaká depresivní nálada, každý to hold jednou zažije a já nejsem výjimkou." Pokrčil rameny a dal tak najevo, že se o tom nehodlá bavit.
"To ti tak budu věřit Uzumaki, na to tě znám až moc dobře." Odfrkl si sám pro sebe bělovlasý ninja.
"Naruto?" Přitočila se k němu Sakura.
"Hn?"
"Všiml sis na mě něčeho?"
"A čeho bych si na tobě tak měl všimnout?"
"Tak se podívej blíž."
"Jo už to vidím, asi tě něco kouslo."
"Kdyby něco." Zasmála se. "Ale někdo."
"Hn, a co já s tím?" Sakura začala nad jeho nezájmem pěnit. Naruto jen pokrčil rameny a šel dál.
"Saii? Taky ti připadá Naruto poslední dobou nějaký divný?"
"Jo, je nějakej málo upovídanej."
"Právě a navíc si mě nevšímá, to je nějaký podezřelý."
"Ani se mu nedivim."
"Jak to myslíš?"
"Kdo by za tebou chtěl pořád běhat, když jsi pořád tak nabručená a všechny kolem sebe jen mlátíš, asi těch ran měl už dost, asi si uvědomil, že jsi pěkná semetrika." Odpověděl s tím svým úsměvem.
"Jáá, nejsem, žádná, semetrikaa!" Zařvala na něj semetrika, pardon Sakura. Saiovi ihned zmizel úsměv ze rtů, když si uvědomil, že opět řekl něco špatně, a pak už viděl jen hvězdičky, protože ho Sakura pěkně praštila a poslala ho rovnou k zemi.
Naruto s Kakashim si jen povzdechli a začali pomáhat ještě omámenému Saiovi na nohy.
"Sakuro, nemůžeš pořád takhle mlátit členy svého týmu, nebo už nebudou schopný boje, ty je snad jednou zabiješ." Ozval se Kakashi.
"Gomenasai Kakashi sensei."
"Mně se neomlouvej, omluv se těmhle těm dvěma."
"Dobře, omluvím se Narutovi, ale Sai si to zasloužil."
"Řekl jsem, aby ses omluvila oběma!" Vyjel na ní.
"Hai, hai, už jdu na to." Špitla zděšeně.
"Naruto moc se ti omlouvám, že jsem tě tolikrát praštila, Saii promiň, že jsem tě praštila, i když sis to zasloužil a omlouvat by ses měl ty."
"Sakuro!" Pěnil sensei.
"Ale já se omluvila." Pokrčila rameny.
Kakashi si dal ruku před obličej a počítal do deseti, aby se uklidnil. Naruto se usmíval, pohled na něj, jak je s nervy v kýblu, ho pobavil.
"Naruto, proč se tak usmíváš?" Zeptal se ho sensei už klidně a podezíravě.
"Ale nic, to nic." Zatřásl hlavou a přestal se usmívat.
Kakashi protočil oči v sloup a pokrčil rameny. "Co jsem komu udělal?" Ptal se sám sebe v duchu.
Konečně dorazili do vesnice, kde měli přenocovat a další den vyrazit znovu na cestu.
"Jelikož tu jsou jen dva dvojlůžkové pokoje, bude Sakura muset být na pokoji se Saiem a já budu na pokoji s Narutem."
"Ne se Saiem ne! Proč nemůžu být s Vámi, nebo s Narutem?"
"Sakuro, co ti na Saiovi vadí?" Zeptal se jí.
"Vždycky řekne něco, co mě rozzuří, říkám Vám, že to není moc dobrý nápad, nechávat mě na pokoji s ním, jestli ho chcete vidět ještě živého." Kývala hlavou a myslela si, jak dobrý argument vymyslela.
"Sakuro se mnou být na pokoji nemůžeš, protože by to prostě vypadalo divně a s Narutem nemůžeš být, protože chci, aby ses se Saiem pokusila naučit komunikovat, bez toho abys ho praštila, protože komunikace je také dobrá v boji."
"Ale, ale…" Pokusila se protestovat, ale nebylo jí to nic platné.
"Žádné ale, už jsem řekl, a jestli mě ještě dneska jednou vytočíš, budeš si platit nocleh sama."
Sakura zmlkla a jen kývla hlavou, na důkaz toho, že rozumí.
"Máte pokoj číslo 25, a kdyby jste něco potřebovali, máme s Narutem pokoj číslo 30." Sai se Sakurou kývli a všichni se vydali do svých pokojů.
"Kakashi sensei? Nevadilo by Vám, kdybych si vzal tu postel u okna?"
"Ne Naruto, klidně si jí vem."
"Děkuji mockrát." Řekl a uvelebil se na posteli.
"Vážně by mě zajímalo, co to s ním je. Chová se tak od jednoho týdnu, co Sasuke odešel." Přemýšlel Kakashi a nenápadně ho pozoroval.
"Kakashi sensei, proč se na mě tak díváte?" Asi to tak nenápadné nebylo.
"Ale to nic Naruto, jen jsem se zamyslel." Řekl a chytil se za zátylek.
"Hn." Odvětil jen blonďáček a zavřel oči, byl po té cestě unavený.
Když otevřel oči, potřeboval hrozně na záchod, a tak se vydal do koupelny. Bez rozmyslů vešel do dveří a zarazil se.
"Gomenasai
sensei, já-já nevěděl, že jste tady." Díval se na nahého Kakashiho, který se zrovna sprchoval a zčervenal, ještěže kolem něj byla ta pára.
"To je v pořádku Naruto."
" Ještě jednou velký gomen." Zašeptal Naruto a vyběhl ven z koupelny, na to, že potřeboval na záchod, úplně zapomněl.
Najednou zalitoval, že kolem něj byla ta pára.
"Bože Naruto, na co to zase myslíš?" Zatřásl hlavou a dal si mírnou facku.
Pak se rychle převlékl do kalhot na spaní, svalil se znovu na postel a usnul. Po dvaceti minutách vyšel ze dveří i bělovlasý sensei.
"Naruto?" Zeptal se, ale nikdo mu neodpovídal. Podíval se směrem k otevřenému oknu a všiml si, že spí. Chvíli ho pozoroval a uvědomil si, že od něj nemůže odtrhnout pohled. Pohled na spícího Naruta, byl tak roztomilý a okouzlující, navíc Naruto nebyl přikrytý a spal jen v těch kalhotách na spaní.
Kakashi si přiklekl k jeho posteli a zatřásl se zimou.
"Jak může u toho otevřeného okna spát nepřikrytý, vždyť je tu strašná zima, ještě se nastydne." Zeptal se sám sebe přikryl ho a okno pro jistotu zavřel. Ještě se na něj jednou podíval a pak usoudil, že by si mohl jít lehnout. Když však zavřel oči, viděl ho pořád před sebou. S lehkým úsměvem na rtech usnul. Nespal ani hodinu a probudil ho řev a naříkání.
"Néé, nech mě být, proč? Prosím pusť mě."
Kakashi ihned vstal a přiskočil k jeho posteli a začal s ním třást.
"Naruto, Naruto vzbuď se."
"Dej ode mě ty hnusný pracky pryč!" Zakřičel a praštil senseie pěstí.
Tan to však nevzdal a třásl s ním dál.
"Naruto, no tak vzbuď se." Zakřičel a konečně uviděl pár modrých očí, ve kterých bylo zděšení a slzy.
"Naruto, jsi v pořádku?" Přitiskl si ho k sobě, když viděl, jak vyděšený je.
"Co, co se stalo?" Zeptal se koktavě blonďáček.
"Asi se ti zdál nějaký strašný sen. Křičel jsi: nech mě být, proč? Prosím pusť mě. A když jsem se tě pokoušel vzbudit, dal jsi mi pěstí."
"Já vážně se omlouvám." Díval se smutně na peřinu a tiskl jí v rukách.
Ještě se chvíli díval jen na peřinu, a pak se zadíval na okno.
"Vy, vy jste ho zavřel?" Řekl s hrůzou.
"Ano, proč?"
Naruto se začal třást.
"Naruto, co se děje?" Pohladil ho ve vlasech.
"Nic, nic, jen ho prosím už nikdy nezavírejte, když s Vámi budu na pokoji."
"Sice nevím, o co tu jde, ale dobře."
"Děkuji." Odvětil a schoulil se mu do náruče.
"Nevadilo by Vám, kdybyste takhle ještě chvíli zůstal? Já, já mám strach a takhle se cítím klidnější." Řekl nervózně.
"Nevadilo Naruto, jen klidně zavři oči a spi." Usmál se na něj a díval se jak Naruto malinko neklidně a malinko spokojeně usíná. Kakashi ho hladil ve vlasech a cítil se tak dobře v jeho společnosti. Tu noc s větší intenzitou vnímal v nočním tichu jeho pravidelný dech.






To je skvělý já totiž miluju pár Kakanaru asi tak jako Sasunaru a vůbec nevadí že tam nebude Itachi (alespoň se mu nemůže nic stát
) . By mě zajímalo co se chudákovi Narutovi stalo , ale už asi něco tuším :). Těším se na nový díl .