"Ty už jdeš?" Otevřel oči Itachi.
"Jo, za chvíli se ti vrátí partner a já nepotřebuju, aby mě očumovala ta pitomá ryba."
Itachi vstal, zezadu ho objal a líbal ho na krku.
"Už vážně musím jít." Vytrhl se mu Naruto a odešel.
Uchiha dosedl na postel, chvíli přemýšlel, a pak se také oblékl.
Naruto vešel do jejich pokoje a rozhlédl se, Tobi ležele na posteli a chrápal. Ty zvuky rozhodně nechtěl teď poslouchat, potřeboval si pročistit hlavu. Procházel chodbou a narazil na Peina.
"Naruto, právě jsem za tebou šel, tady je tvůj plášť a klobouk." Podával mu černý plášť s červenými obláčky a obrovský klobouk.
"Díky." Vzal si to Naruto a oblékl si plášť.
"Vidím, že sedí."
"Hm, potřebuješ ještě něco?" Zeptal se ho.
"Ne. Tak se zatím měj, doufám, že ses tu zabydlel." Křikl ještě za ním.
"Jo." Povzdechl si a vydal se zpátky k pokoji, hodil tam klobouk a přemýšlel, co podnikne teď.
"Kyubi? Není tady v okolí nějaké klidné místo?"
"Nedaleko cítím vodu, myslím, že je to vodopád."
"Tak jdeme." Rozhodl se Naruto a rozeběhl se ven ze sídla.
"Tohle je to, co teď potřebuju." Nadechl se a díval se na obrovský vodopád.
"Někdo tě pozoruje." Řekl Kyubi.
"Já vím." Ušklíbl se Naruto.
Přenesl se nahoru na vodopád a sundal ze sebe všechno oblečení, kromě trenek. Potom skočil šipku dolů. Když vyplaval, nechal se jen tak nést vodou a stejně tak, jak ho nesla voda, nesly se mu hlavou myšlenky.
"Proč ho tu takhle sleduju? Co se mu vůbec stalo, a proč mě to vlastně zajímá? Je ti teď tím chladem tak podobný Sasori-dana." Běželo hlavou osobě schované za stromem.
"Ty mě tu špehuješ?" Ozvalo se mu těsně u ucha, po zádech mu přejel mráz. Nevěděl, jestli se lekl, nebo jestli to bylo tím, že když mu byl takhle blízko, cítil se příjemně.
"Pein tě shání, neřekl si mu, kam jdeš."
"A to se musí? Nejsem malé dítě."
"U nováčku to tak je, dokud jim neuvěří, navíc má důvod si o tobě myslet, že jsi špeh."
"Když si to myslí, tak bych ho v tom neměl utvrzovat." Byl stále blízko něj.
Deidara měl co dělat aby se nerozklepal.
"Tak já mizím, zatím se měj Deii." Dýchl mu na krk a za okamžik byl zpět na vodopádu, vzal si své věci a byl pryč.
Deidara se sesul na kolena.
"Do háje, co to se mnou je? Proč na něj takhle reaguju?" Opřel si čelo do dlaně.
"Naruto, příště se laskavě ohlas, až někam půjdeš!" Zuřil Pein.
"Promiň, nevěděl jsem, že musím." Povzdychl si.
Pein se uklidnil a sledoval Narutův zamyšlený výraz.
"Co je to s tebou Uzumaki?"
"Nic, co by se mnou mělo být?" Zeptal se nechápavě.
"Vypadáš zamyšleně."
"Jo ták, to nic není."
"Sežeň Deidaru a Tobiho, máte misi."
"A o co v ní jde?"
"To vám vysvětlím, až budete všichni."
Naruto rozrazil dveře, ale Tobi spal klidně dál, rána dveří ho neprobudila. Řekl si, že trochu Tobiho postraší. Přikradl se po špičkách k němu.
"Vstáááávej poplááách!" Zařval mu přímo do ucha.
Chudák Tobi se tak lekl, že spadl z postele. Naruto se začal pošklebovačně smát.
"To nebylo vtipné Naruto sempai." Ozval se dotčeně Tobi.
"Co se tu děje?" Zeptal se Dei, který právě vešel do dveří.
"Ale nic, jen jsem si malinko vystřelil z Tobiho. Máme jít za Peinem, má pro nás misi."
"Tak jsme tu." Oznámil Dei, když došli k Peinovi.
"Při poslední misi okradli mě a Konan, ne nesmějte se. Protože to není vůbec vtipné. Ten chlap má skvělé maskování a našel si chvilku, kdy jsme nedávali pozor."
"Když jste si užívali." Zašeptal Naruto.
Deidara to slyšel a začal se strašně smát. Pein se raději neptal a pokračoval.
"Najděte ho a zabijte, samozřejmě všechny peníze, co u sebe bude mít, přineste sebou zpátky."
"Hai."
"Jak víš, kam máš jít?" Zeptal se ho Deidara, když Naruto šel dál a nepotřeboval se ptát ani lidí, ani se nedíval na instrukce, co jim Pein dal.
"Kyubi." Odpověděl jen a šel dál.
Deidarovi se začínala vařit krev v žilách, to Narutovo přehlížení a jeho krátké věty ho rozčilovaly.
"Asi si byl zábavnější, když si byl ještě uřvaným spratkem." Poznamenal Deidara skoro pro sebe, ale Naruto ho slyšel.
"To máš smůlu, tím už nejsem." Procedil skrz zuby.
"Umíš říct i delší větu?"
"Hm."
"Řekl jsem delší ne kratší."
"Mohl bys být už zticha? Začínáš mi pěkně lézt na nervy."
"No vidíte sempai, jak to jde, když se chce." Zapojil se Tobi.
"Zmlkni Tobi!" Ohradili se na něj oba dva blonďákové.
"Tobi je hodný chlapec." Řekl Tobi smutně.
"Možná hodný, ale někdy otravný." Povzdychl si Naruto.
Díky Kyubimu našli toho chlápka rychle. Naruto, ho rychle vyřídil a vzal všechny cennosti, co u něj našel. Deidara vyhodil chatku, ve které muž žil do povětří, aby tu nezůstaly žádné důkazy. Vraceli se do sídla, když v tom se Naruto zastavil.
"Co je?" Zeptal se ho Deidara.
"Blíží se ninjové z listové, jsou tak deset minut odsud." Oznámil jim Naruto.
"No a? Aspoň bude zábava." Pronesl Deidara.
"Když myslíš." Řekl a zmizel.
"Co mu zas je?" Díval se na Tobiho.
Tobi jen nechápavě pokrčil rameny.
Za chvíli doopravdy narazili na ninji z listové v čele s Kakashim. Dále byl přítomný Neji, Sakura, Sai, Tenten a Lee.
"Á ninjové z Listové." Ušklíbl se Deidara.
"Kde je Naruto?" Zeptal se Kakashi.
"A proč bychom měli jako vědět, kde je?" Pokrčil rameny.
"Myslíme si, že jste ho unesli."
"Ne, o tom nic nevím." Zakroutil hlavou.
"Tak nám uhněte z cesty." Zavrčel Kakashi.
"Ale to by nebyla žádná zábava." Hned jak to dořekl, vrhl se na Kakashiho.
Kakashimu přišla na pomoc ještě Sakura a Sai a Tenten, Neji a Lee se pustili do Tobiho.
Naruto je jen se smíchem pozoroval z nedalekého stromu. Nikdo si ho nevšiml, protože všichni byli zabraní do boje.
Po chvilce ho to přestalo bavit, a tak promluvil.
"Dlouho jsme se neviděli Kakashi sensei." Vyslovil to s ironickou radostí.
"Naruto?" Řekl překvapeně, když ho viděl, jak seskakuje v Akatsuki plášti a klobouku.
Naruto si posunul klobouk na záda a zadíval se na všechny přítomné.
"Naruto!" Vykřikla radostně Sakura, rozeběhla se k němu, jakoby ho chtěla obejmout, ale místo toho se rozpřáhla a chtěla mu vrazit. Naruto se jí však lehce vyhnul.
"Tohle už na mě neplatí Sakuro." Zašeptal jí ledovým hlasem do ucha.





Supááááá , těším se na nový díl