Mám tu novou kapitolovku jménem Nová star. Je to z normálního života, takže se netěště na Konohu a ninji, jediné co je stejné jsou postavy a některé jejich vlastnosti. Párem je Sasuke/Naruto, nemůžu si pomoct, prostě ten pár mám nejraději a tak je na něj tady další povídka
1.Část: Božský zpěv
"Co si to řekl Uchiho?!"
"Že si ubožák Uzumaki!"
"Alespoň nejsem rozmazlený bohatý spratek!"
"Pořád lepší, než žít v popelnici!" Hned na to mu přiletěla rána pěstí.
Takhle to chodilo skoro každý den. Uráželi se, hádali, a pak došlo jako vždy ke rvačce.
"Uchiho! Uzumaki! Přestaňte!" Odstrkoval je od sebe jejich třídní jako vždycky.
"A už toho mám dost!" Praštila do stolu jejich blonďatá ředitelka.
"Jste tu pomalu každý den a to pokaždé ze stejného důvodu! Už mě to nebaví pořád řešit! Ještě jedna rvačka a jste oba vyloučení, nemám nervy na to, abych se tady s vámi pořád dohadovala!" Řvala na ně, oba couvli o krok dozadu, jaký z ní měli strach.
"Hai Tsunade sama." Odvětili jí se strachem v hlase a oba odešli z její kanceláře.
"Stejně je to tvoje vina ty ubožáku." Řekl Sasuke.
"Naruto, jen klid, uklidni se." Uklidňoval se v duchu blonďáček. Nemůžeš si dovolit hledat novou školu.
"Copak Uzumaki? Došli ti slova?" Ušklíbl se.
Blonďáček jen pokrčil rameny a odešel do třídy. Uchiha tam jen tak chvíli stál, a pak vešel za ním.
"Copak se ti stalo?" Zeptala se ho jeho nejlepší kamarádka, když se dívala na hromádku neštěstí.
"Jestli se ještě jednou porvu s Uchihou, tak letím ze školy." Povzdychl si.
"A pro tebe je těžké jednu mu nenatáhnout co?"
"Přesně."
"Ino, mohla by si mě prosím tě dneska po škole hodit do pizzerie?"
"Jasně, pro tebe cokoliv." Usmála se.
"To bude dobrý, vím, jak ti záleží na tom dostudovat, navíc je blbost nechat se vyhodit tři měsíce před maturitou, takže vím, že to vydržíš. Stejně tak si myslím, že se i Sasuke nebude chtít jen tak nechat vyhodit."
"Jo to máš asi pravdu." Pousmál se.
"Naruto! No tak pohni! Nemám na tebe celý den, nebo chceš přijet pozdě?" Volala na něj blondýnka.
"Už běžím!" Seběhl dolů po schodech a hodil poslední hnusný pohled na Uchihu, kolem kterého právě probíhal.
"Nejradši bych ti dal snožku, ale nechci riskovat rvačku." Pomyslel si Sasuke s úšklebkem a sledoval, jak Naruto nasedá do auta.
"Kibo, Akamaru už jsem doma! Něco jsem vám z pizzerie přinesl!" Volal na své spolubydlící, hnědovlasého kluka a velkého bílého psa s hnědýma ušima.
Slyšel zaštěkání a o chvilku později už ležel na zemi, kde ho pes oblizoval.
"No tak Akamaru, nech Naruta vydechnout, má toho určitě z práce dost." Přivolal si ho Kiba k sobě.
"Díky moc." Řekl blonďáček a začal se zvedat ze země.
Když dojedli šunkovou pizzu se sýrem, kterou donesl, šel se blonďáček vysprchovat a následně se natáhl na postel. Nečinilo mu žádný problém usnout, protože byl dost utahaný.
Další den ve škole, jen tak, tak napsal písemku z dějepisu, jelikož měl čas se učit, jen když zrovna neměl co roznášet. Měl svého života po krk.
Rodiče mu umřeli před rokem, kvůli nezodpovědnému řidiči. Dřív se neměl vůbec špatně, ale teď? Měl peníze, co mu zanechali, ale ty si šetřil na horší časy a menší výdaje. Musel se přestěhovat do malého bytu a vzít k sobě spolubydlícího, což bylo jediné, co mu na jeho životě nevadilo. Každý den trávil osm hodin ve škole a dalších pět v práci roznášením a někdy děláním pizzy. Nestíhal se skoro učit, protože když přišel domů, neměl už skoro žádnou sílu se k tomu dokopat.
"Zítra další přehlídka, pozítří budu pomáhat v nahrávacím studiu, a pak mám volno a měl bych se vidět se Sakurou, měl bych se z toho nějak pokusit vymluvit, chci taky nějaký čas pro sebe." Přemýšlel černovlasý chlapec. Vůbec si nevšímal povykujících děvčat, která za ním šla a mávala fotkami, které chtěli podepsat. Zaplul do třídy a nepřítomně se díval z okna. Měl skvělý život, byl slavný, vydělával si víc než většina teenagerů v jeho věku a navíc jeho otec vlastnil největší nahrávací studio v Japonsku. Prostě si žil jako v pohádce. Za každou cenu se snažil udržet si svou image a vyhýbal se bulvárním skandálům.
"Naruto? Chceš zase odvézt do práce?"
"Jsi hodná Ino, ale dneska mám konečně zase volno, navíc dnes je to přesně rok."
"Já vím Naruto, jsi v pořádku?"
"Ano, děkuji za optání."
Ino změnila téma.
"To je dobře, že máš volno, začínal jsi být mírně přepracovaný, navíc tvé známky poslední dobou pěkně klesly."
"Neboj, já to nějak zvládnu, důležité pro mě je udělat maturitu."
"Pochybuji, že ji zrovna ty uděláš." Ozvalo se za ním posměšně.
"Musíš být pořád tak protivný Uchiho?" Osopila se na něj Ino.
"Ale, ale chráníš svého kluka? Myslím, že máš stoprocentně na lepšího. Nechápu jak se nejoblíbenější holka školy, může zahazovat s takovou nickou." Řekl s opovržením.
Blonďáček zatnul pěsti a snažil se uklidnit.
"Copak Naruto? To se za tebe teď musí prát holka?"
"Nech mě být Sasuke, nemám na tebe náladu." Řekl a odešel ze třídy.
"Nějaký citlivý." Ušklíbl se Uchiha.
"Sasuke ty si vážně debil. Naruto to má teď těžké, dnes je to rok, co mu umřeli rodiče, vlastně ani nevím, proč ti to říkám." Sbalila si věci a také odešla.
Sasuke tam jen tak seděl a věděl, že to přehnal.
Bylo už po škole a on šel vylidněnou chodbou. Zůstal tu poslední, protože za trest musel pomoct uklidit tělocvičnu. Zarazil se, když uslyšel nějaký zvuk z jedné třídy. Přišel blíž a zarazil se.
"Že si ubožák Uzumaki!"
"Alespoň nejsem rozmazlený bohatý spratek!"
"Pořád lepší, než žít v popelnici!" Hned na to mu přiletěla rána pěstí.
Takhle to chodilo skoro každý den. Uráželi se, hádali, a pak došlo jako vždy ke rvačce.
"Uchiho! Uzumaki! Přestaňte!" Odstrkoval je od sebe jejich třídní jako vždycky.
"A už toho mám dost!" Praštila do stolu jejich blonďatá ředitelka.
"Jste tu pomalu každý den a to pokaždé ze stejného důvodu! Už mě to nebaví pořád řešit! Ještě jedna rvačka a jste oba vyloučení, nemám nervy na to, abych se tady s vámi pořád dohadovala!" Řvala na ně, oba couvli o krok dozadu, jaký z ní měli strach.
"Hai Tsunade sama." Odvětili jí se strachem v hlase a oba odešli z její kanceláře.
"Stejně je to tvoje vina ty ubožáku." Řekl Sasuke.
"Naruto, jen klid, uklidni se." Uklidňoval se v duchu blonďáček. Nemůžeš si dovolit hledat novou školu.
"Copak Uzumaki? Došli ti slova?" Ušklíbl se.
Blonďáček jen pokrčil rameny a odešel do třídy. Uchiha tam jen tak chvíli stál, a pak vešel za ním.
"Copak se ti stalo?" Zeptala se ho jeho nejlepší kamarádka, když se dívala na hromádku neštěstí.
"Jestli se ještě jednou porvu s Uchihou, tak letím ze školy." Povzdychl si.
"A pro tebe je těžké jednu mu nenatáhnout co?"
"Přesně."
"Ino, mohla by si mě prosím tě dneska po škole hodit do pizzerie?"
"Jasně, pro tebe cokoliv." Usmála se.
"To bude dobrý, vím, jak ti záleží na tom dostudovat, navíc je blbost nechat se vyhodit tři měsíce před maturitou, takže vím, že to vydržíš. Stejně tak si myslím, že se i Sasuke nebude chtít jen tak nechat vyhodit."
"Jo to máš asi pravdu." Pousmál se.
"Naruto! No tak pohni! Nemám na tebe celý den, nebo chceš přijet pozdě?" Volala na něj blondýnka.
"Už běžím!" Seběhl dolů po schodech a hodil poslední hnusný pohled na Uchihu, kolem kterého právě probíhal.
"Nejradši bych ti dal snožku, ale nechci riskovat rvačku." Pomyslel si Sasuke s úšklebkem a sledoval, jak Naruto nasedá do auta.
"Kibo, Akamaru už jsem doma! Něco jsem vám z pizzerie přinesl!" Volal na své spolubydlící, hnědovlasého kluka a velkého bílého psa s hnědýma ušima.
Slyšel zaštěkání a o chvilku později už ležel na zemi, kde ho pes oblizoval.
"No tak Akamaru, nech Naruta vydechnout, má toho určitě z práce dost." Přivolal si ho Kiba k sobě.
"Díky moc." Řekl blonďáček a začal se zvedat ze země.
Když dojedli šunkovou pizzu se sýrem, kterou donesl, šel se blonďáček vysprchovat a následně se natáhl na postel. Nečinilo mu žádný problém usnout, protože byl dost utahaný.
Další den ve škole, jen tak, tak napsal písemku z dějepisu, jelikož měl čas se učit, jen když zrovna neměl co roznášet. Měl svého života po krk.
Rodiče mu umřeli před rokem, kvůli nezodpovědnému řidiči. Dřív se neměl vůbec špatně, ale teď? Měl peníze, co mu zanechali, ale ty si šetřil na horší časy a menší výdaje. Musel se přestěhovat do malého bytu a vzít k sobě spolubydlícího, což bylo jediné, co mu na jeho životě nevadilo. Každý den trávil osm hodin ve škole a dalších pět v práci roznášením a někdy děláním pizzy. Nestíhal se skoro učit, protože když přišel domů, neměl už skoro žádnou sílu se k tomu dokopat.
"Zítra další přehlídka, pozítří budu pomáhat v nahrávacím studiu, a pak mám volno a měl bych se vidět se Sakurou, měl bych se z toho nějak pokusit vymluvit, chci taky nějaký čas pro sebe." Přemýšlel černovlasý chlapec. Vůbec si nevšímal povykujících děvčat, která za ním šla a mávala fotkami, které chtěli podepsat. Zaplul do třídy a nepřítomně se díval z okna. Měl skvělý život, byl slavný, vydělával si víc než většina teenagerů v jeho věku a navíc jeho otec vlastnil největší nahrávací studio v Japonsku. Prostě si žil jako v pohádce. Za každou cenu se snažil udržet si svou image a vyhýbal se bulvárním skandálům.
"Naruto? Chceš zase odvézt do práce?"
"Jsi hodná Ino, ale dneska mám konečně zase volno, navíc dnes je to přesně rok."
"Já vím Naruto, jsi v pořádku?"
"Ano, děkuji za optání."
Ino změnila téma.
"To je dobře, že máš volno, začínal jsi být mírně přepracovaný, navíc tvé známky poslední dobou pěkně klesly."
"Neboj, já to nějak zvládnu, důležité pro mě je udělat maturitu."
"Pochybuji, že ji zrovna ty uděláš." Ozvalo se za ním posměšně.
"Musíš být pořád tak protivný Uchiho?" Osopila se na něj Ino.
"Ale, ale chráníš svého kluka? Myslím, že máš stoprocentně na lepšího. Nechápu jak se nejoblíbenější holka školy, může zahazovat s takovou nickou." Řekl s opovržením.
Blonďáček zatnul pěsti a snažil se uklidnit.
"Copak Naruto? To se za tebe teď musí prát holka?"
"Nech mě být Sasuke, nemám na tebe náladu." Řekl a odešel ze třídy.
"Nějaký citlivý." Ušklíbl se Uchiha.
"Sasuke ty si vážně debil. Naruto to má teď těžké, dnes je to rok, co mu umřeli rodiče, vlastně ani nevím, proč ti to říkám." Sbalila si věci a také odešla.
Sasuke tam jen tak seděl a věděl, že to přehnal.
Bylo už po škole a on šel vylidněnou chodbou. Zůstal tu poslední, protože za trest musel pomoct uklidit tělocvičnu. Zarazil se, když uslyšel nějaký zvuk z jedné třídy. Přišel blíž a zarazil se.
I can take the rain on the roof of this empty house
That don't bother me
I can take a few tears now and then and just let them out
I'm not afraid to cry every once in a while
Even though going on with you gone still upsets me
There are days every now and again I pretend I'm ok
But that's not what gets me
What hurts the most
Was being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was tryin' to do
It's hard to deal with the pain of losing you everywhere I go
But I'm doin' It
It's hard to force that smile when I see our old friends and I'm alone
Still Harder
Getting up, getting dressed, livin' with this regret
But I know if I could do it over
I would trade give away all the words that I saved in my heart
That I left unspoken
What hurts the most
Is being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was trying to do
What hurts the most
Is being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was trying to do
Not seeing that loving you
That's what I was trying to do
That don't bother me
I can take a few tears now and then and just let them out
I'm not afraid to cry every once in a while
Even though going on with you gone still upsets me
There are days every now and again I pretend I'm ok
But that's not what gets me
What hurts the most
Was being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was tryin' to do
It's hard to deal with the pain of losing you everywhere I go
But I'm doin' It
It's hard to force that smile when I see our old friends and I'm alone
Still Harder
Getting up, getting dressed, livin' with this regret
But I know if I could do it over
I would trade give away all the words that I saved in my heart
That I left unspoken
What hurts the most
Is being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was trying to do
What hurts the most
Is being so close
And having so much to say
And watching you walk away
And never knowing
What could have been
And not seeing that loving you
Is what I was trying to do
Not seeing that loving you
That's what I was trying to do
Slyšel božský zpěv za doprovodu kytary. Ta písnička, byla tak smutná a bylo v ní tolik citu. Zpěv ustal a on slyšel, jak se odsouvá židle a kroky blížící se ke dveřím. Rychle zaběhl za roh a zůstal překvapeně stát, když viděl, že ze dveří vychází…
"Naruto?"





Jen tak dál je to vážně super .