"Takže jsi ho dostal?"
"Ano Kankuro, dostal jsem ho, prohrál jsi svoji sázku."
"Neříkej mi, že se s tebou doopravdy ten blonďáček vyspal?" Bylo slyšet nevěřícný hlas.
"Ano vyspal se se mnou, sice to chvíli trvalo, než mi mé city uvěřil, ale už se tak stalo, takže k mé odměně…" Dál neposlouchal, sevřelo se mu srdce bolestí, miloval ho a myslel, že on jeho city opětuje, ale pro něj to byla jen sázka, snažil se ho dostat jen do postele, aby získal od Kankura nějakou výhru. Rozbrečel se a utíkal pryč, zpět do svého pokoje. Hodil svůj batoh na postel a začal do něj zběsile házet své věci. Stále nemohl uvěřit tomu, že mu tak věřil, a že se jím nechal svést. Hodil do batohu poslední tričko a vydal se na cestu. Nerozloučil se s ním, nenechal mu žádný vzkaz, proč taky? Vždyť on ho jenom využil.
Nedíval se na cestu a do někoho vrazil, vzhlédl a měl dotyčného chuť praštit.
"Kam to jdeš Naruto?"
"Zpátky do Konohy." Odsekl mu a chtěl jít dál, avšak byl chycen silně za ruku.
"Naruto, proč odcházíš? Udělal ti snad můj bratr něco?" Zeptal se Kankuro a tázavě se na něj díval.
"Ty sám bys měl moc dobře vědět, co mi provedl!" Vyjel na něj a ruku mu vyškubl, potom se vydal konečně pryč. Kankuro viděl, jak za ním letí pár slz.
"Že by se dozvěděl o té sázce? Ale jak? O tomhle musí vědět Gara."
"Garo!" Vtrhl k němu do pracovny a bouchl s dveřmi.
"Co se děje Kankuro?" Zeptal se nevrle a sbíral papíry, které mu spadly díky ráně dveřmi.
"Naruto se sbalil a odešel!"
"Cože?" Zeptal se nevěřícně a vytřeštil na svého bratra oči.
"Jak jsem říkal, Naruto se sbalil a odešel. Když jsem se ho zeptal, jestli jsi mu něco provedl a on řekl, že bych sám měl moc dobře vědět, co si mu provedl. Myslím, že se nějak dozvěděl o té sázce."
"To mi ještě scházelo, kdy odešel?" Ptal se zoufale.
"Před chvílí, je to asi pět minut."
Gara se zvedl a rychlostí blesku se vyřítil ze dveří.
"Takže nejen Naruto se zamiloval." Zašklebil se Kankuro a rozvalil se do Garova křesla.
Běžel co nejrychleji, aby ho dohonil. Konečně před sebou uviděl vlát blonďaté vlasy a zavolal na něj.
"Naruto!"
Volaný se na něj otočil, ale pak odvrátil hlavu a ještě zrychlil, najednou vyskočil na strom a už byl zase hodně daleko od něj.
Gara také zrychlil, ale zjistil, že nemá na to, ho dohonit, a tak si na pomoc přivolal písek. Za pár minut byl před ním a pomocí písku mu zatarasil cestu.
"Proč jsi utekl?" Zeptal se ho, když blonďáček doběhl až k němu.
"Nedělej, že nevíš." Řekl drze.
"Naruto, jestli jde o tu sázku tak já…" Nevěděl, co říct. Věděl, že to bylo špatné, a že to Naruta muselo hodně zabolet, když se to dozvěděl.
"Co Garo? Chceš se omluvit? Nebo mě krmit dalšími lži? Nech mě jít Garo, my už si nemáme co říct!" Do očí se mu opět nahrnuly slzy.
"Naruto, nech mě si s tebou promluvit, nech mě ti to vysvětlit, prosím." Přišel k němu a chytil ho za ramena.
"Tady už není, co vysvětlovat." Zavrčel blonďáček a odstrčil ho od sebe.
Rozeběhl se proti jednomu stromu a vyběhl do výšky, kam se písek netyčil, přeskočil bariéru a běžel dál. Gara se ale nenechal jen tak odbýt a poslal písek za ním. Po chvíli stál Naruto zase před ním, sevřený v písku, tak aby ho nezranil.
"Garo pusť mě!" Zařval a začal se vrtět.
"Naruto, víš, že je to marné. Vyslechni si mě a já tě pak pustím ano?"
Naruto si povzdychl, neměl na vybranou, a tak mlčel.
"Miláčku, je sice pravda, že jsem se původně s Kankurem vsadil, měla to být jen hra, měl jsem tě svést. Předtím jsem si neuvědomoval, jak moc by ti to mohlo ublížit, a jak moc je to špatné. Navíc jsem si ani neuvědomil, že bych se do tebe mohl zamilovat a bylo mi to všechno líto, protože jsem ti ublížil, Naruto prosím odpusť mi, teď ti říkám skutečnou pravdu a opravdu mě to moc mrzí."
Blonďáček se na něj díval a pak konečně pronesl:
"Už nejsem tvůj miláček Garo, už pro tebe nejsem nic, už nejsi ani můj přítel, já ti věřil a ty jsi mi ublížil, prostě to nejde Garo, nemůžu ti prostě odpustit. Teď mě prosím tě pusť, chci domů do Konohy, chci být od tebe co nejdřív nejdál a už ti nikdy tě nevidět, zapomeň na mě a já zapomenu na tebe." Gara se na něj bezvýrazně díval, co také mohl čekat? Pochopení, odpuštění? Doufal v to, ale zřejmě marně, Naruto se jasně vyjádřil. Uvolnil stisk písku a díval se jak se Naruto oprašuje od zbytků zrníček, které na něm zůstaly.
"Sbohem Garo." S těmito slovy se rozeběhl směrem, kterým byla jeho rodná vesnice.
Gara se za ním smutně díval a po dlouhé době ucítil na své tváři horké slzy.
Další týden byl kazekage písečné na dně. Posílal každý den Narutovi dárky a kytky, prostě všechno možné, psal mu dopisy, ale nedostávalo se mu odpovědi, květiny se mu vracely zvadlé a roztrhané a dárky taktéž.
Byl na tom psychicky čím dál hůř, nikdy si neuvědomoval, že by se i on člověk, který se právě učil znovu lidským citům, mohl tak snadno zamilovat. Byl s Narutem šťastný, ale teď pocítil, jak láska bolí. Z jeho myšlenek ho vyrušilo rozražení dveří.
"Kazekage, kazekage, vesnice byla napadena dvěma Akatsuki!"
Gara vyběhl ven a snažil se vesnici ochránit.
"Co se děje Sakuro chan?" Zeptal se nepřítomně.
"Gara byl unesen Akatsuki!"
Naruto zpozorněl, sice mu ten červenovlasý kluk ublížil, ale nechtěl, aby zemřel. Začal vnímat, co mu Sakura říká, a pak se šel co nejrychleji sbalit.
Díval se, jak stará dáma používá své jutsu a mění tak svůj život za jeho.
"No tak Garo, nemůžeš mě tu nechat!" Vzlykal Naruto a držel ho za ruku, nikdo nechápal, proč se tak Uzumaki chová, věděli, že to byli kamarádi, ale i tak se jim to zdálo na přátelství trochu moc.
Žena padla k zemi, byla mrtvá, ale Gara se ne a ne probudit.
"Garo, no tak probuď se!" Zatřásl s ním blonďáček a s dalším přívalem slz mu položil hlavu na hrudník, který se ne a ne zvednout.
Rozšířily se mu oči, když konečně uslyšel to známé bušení, zvedl hlavu a zadíval se na Garovu tvář, která ho zvědavě a s úsměvem pozorovala.
"Naruto?" Řekl nakonec překvapeně.
"Garo ty baka! Ty si mi, ale nahnal strach!" Zařval na něj a pevně ho objal.
Garu, jeho chování překvapilo, tak přeci jen je šance, že ho ještě miluje, když neváhal a je tady.
Blonďáček se mu teď zadíval do očí, spojil jejich rty a ruce za jeho krkem. Gara mu ovinul ruce kolem pasu a polibek mu opětoval.
"Miluji tě miláčku." Řekl Gara ta kouzelná slova, když se od sebe odtrhli.
"Já tebe taky, ale už mi nikdy prosím tě neubližuj." Díval se na něj smutně.
"Už nikdy." Slíbil Gara a přitáhl si ho pro další polibek.






Tak to bylo kawai , já jsem u Naruko taky v soutěži a vidím že mám silnou konkurenci , ale jedno ti v této povídce musím zkritizovat a to že se Gara píše Gaara , jinak to nemá chybu .